Vzpomenete si, jak nás před pár léty zavalila hlučná mediální kampaň okolo mezinárodního výběrového řízení na dostavbu JE Temelín? Jak jsme byli řadu měsíců bombardováni nabídkami silného tria adeptů o tuto zakázku? Jak se střídaly laviny barvitých slibů politiků i konstrukčních a provozních parametrů jednotlivých firemních řešení? A jak hlasitě se účastníci trumfovali v otázce, kdo při tom zaměstná více českých firem a lidí? Tichá shoda panovala v jediném: nikdo nezpochybňoval nahlas cenu uvažovaného díla v rozmezí 200–300 mld. Kč. Poté, co jeden z účastníků tendru neprošel do užšího výběru, a co i na nás dopadly důsledky razantních změn na evropském energetickém a investičním trhu, byl temelínský tendr oficiálně zrušen. Naštěstí, tuzemské kabinety nezopakovaly politicko-ekonomicko-energetický kotrmelec západních sousedů, kteří po katastrofě japonské JE Fukušima málem přes noc zatratili jádro a vší silou se vrhli na dosud velebený i kritizovaný experiment se zelenou energií. Zatímco energeticky vyspělé státy světa (USA, Velká Británie, Čína, RF, Indie, Francie, Finsko a řada dalších) ve výstavbě a zprovozňování nových jaderných kapacit pokračují, u nás se k jádru sice hlásíme, ale exaktní kroky (kupř. v podobě nového a nyní už snad i definitivního mezinárodního tendru) stále chybí. Patrně už nemá smysl hořekovat nad tisíci pracovních hodin, které zaměstnanci a spolupracovníci adeptů o dostavbu Temelína vynaložili zbytečně. A těžko se dnes na korunu, ba dolar, rubl nebo euro přesně dopočítat všech výdajů, které „prolétly komínem“. Zbyla jen pachuť zklamání (v některých mediálních stanoviscích po oznámení moratoria zcela nezastíraná) a také varovné memento pro interní management firem: „Pozor na ty nevyzpytatelné Čechy příště!“ Odborníci z branže se obávali nepříjemných důsledků nepovedeného tendru: podaří se našim firmám uchovat si získané odborné znalosti a schopnosti v inženýringu jaderného strojírenství? Dokážou smysluplně využít své technické a výrobní kapacity při jiných projektech? Kde budou hledat (pokud je naleznou vůbec?) zkušené specialisty, až ti současní odejdou do penze anebo do firem, jež kooperují se zahraničními subjekty na nových projektech jaderných elektráren po světě? Podaří se ještě vůbec podnítit zájem mladých lidí o náročné studium jaderných oborů, když po jejich absolutoriu nebudou spatřovat šanci efektivně využít nabyté poznatky? Technický svět se kvůli českému jadernému přešlapování na místě nezastavil. Řada tuzemských specialistů i agilních firem nalezla uplatnění v roli subdodavatelů sofistikovaných výrobků a služeb pro nové jaderné projekty od Číny po USA, od Ruska či Slovenska po Indii. Současný koaliční kabinet opakovaně slibuje věrnost jaderné energetické koncepci. Není snad týden, aby se některý z ministrů či špičkových ekonomů nevyjádřil na margo potenciální dostavby Temelína nebo doplnění aspoň jednoho reaktoru v Dukovanech. To, že seriózně uvažujeme o budoucnosti české energetiky, je určitě dobře. Kdy ale tento názorový tok dospěje na práh nového tendru? Dokázali jsme všichni vyvodit dostatečná poučení z předchozího? Neohrozí je ve finále opět nějaká organizační či ekonomická lapálie? Druhá červená, to by byl nejenom výsměch české politice a inženýrskému umu, ale i naší energetické stabilitě. /uai/