Zastánci fosilní energetiky a s nimi občané několika podkrušnohorských obcí ohrožených eventuální těžbou hnědého uhlí si oddechli. Rozhodnutím vlády z 19.10.2015 část tzv. Pithartových limitů (konkrétně na lokalitě povrchového lomu Bílina, jehož majitelem jsou Severočeské doly, člen energetické skupiny ČEZ) padla. Několikaleté (místy až vyhrocené) debaty o perspektivách hnědého uhlí na severu Čech skončily kompromisem. Na symbolickou společnou archu přivedly dohromady snad nejnesourodější politická a ekonomická seskupení: ochránce Černic a Horního Jiřetína i majitele Bíliny, zelené i liberály, zastánce těžby i odpůrce, kteří se po léta postavili byť jen úvaze o exploataci uhelných zásob. A do opačného společného šiku se seřadili regionální politici, kapitáni průmyslu i jejich „úhlavní“ kritici odboráři, kteří byli za úplné prolomení limitů. Z pohledu kritiků těžby se tím ČR zařadila div ne mezi rozvojové státy. Z pohledu zastánců: konečně se podařilo dlouhodobě zabezpečit uhlí pro české teplárenství. Nemá už valný smysl zkoumat, zda naše země zařadila energetickou „zpátečku“, anebo „jedničku“. Aktuálně nás musí zajímat, jak efektivně cca 120 mil. t bílinského uhlí tuzemská energetika a teplárenství využijí? Kolik bude (čirou náhodou, samozřejmě) spáleno na výrobu a export energie do zahraničí? Jak nejnovější těžba a exploatace hnědého uhlí zpod Krušných hor poškodí naše už beztak kontaminované životní prostředí? A zda se někdo odpovědný (nejenom ve Strakově akademii nebo Na Františku) už konečně zamyslí, kdy v této zemi přikročíme k zásadní technické a technologické transformaci energetických kapacit na bázi uhlí? Bude se moci také ČR pochlubit alespoň jednou, dvěma bezemisními, ekonomicky i ekologicky špičkovými technologiemi spalování uhlí? A zavržené zásoby uhlí na dole ČSA? Ministr Mládek krátce po zasedání kabinetu vyjádřil naději, že teď už „sám bude mít lepší spánek, pokud se ukáže, že uhlí z této lokality nebudeme potřebovat vůbec“. Nic proti právu na klidný spánek pana ministra, občanů v zatím nedotčených podkrušnohorských obcích i statisíců českých domácností, které zdejší uhlí zahřívá. Otázka spíše zní: jak dlouhý tento spánek bude. Spoléhat se, že bude záležet „toliko“ na rozvoji jaderné energetiky, nefosilních zdrojů a na naplňování státní energetické koncepce je jen zbožné přání, potažmo politická deklarace. Hodně napovídají bilance TS ČR: vloni se u nás na výrobu tepla spotřebovalo 6 mil. t hnědého uhlí, tedy cca 1/6 z více než 35 mil. t jeho celkové domácí spotřeby. „Teplárníci“ vládu za Bílinu pochválili a obratem upozornili, že teď jsou na řadě nemalé investice do rekonstrukce teplárenských sítí. Kdo a kdy pomyslí na zásadní technické, technologické a ekologické modernizace spaloven samotných, na větší podporu kogenerace v ČR? Co bude následovat po současném Pyrrhově vítězství odpůrců těžby? Pásy s čerstvě vytěženým uhlím se na Bílině nezastaví. Ještě než se zdejší zásoby vyčerpají, v předstihu vzplanou diskuse o 750 mil. t suroviny v utlumovaném lomu ČSA, který patří Severní energetické. Podle pesimistických predikcí okolo roku 2025. Odhady nákladů na opětovně zpřístupnění lomu a start těžby jsou „šťavnaté“: oproti dnešku prý budou nejméně o řád vyšší a ve finále je (v koncových cenách elektřiny a tepla) uhradíme všichni. Samozřejmě, pokud česká politika, výzkumníci i oboroví bossové včas nepřehodí výhybku směrem k bezemisní, nefosilní energetice a teplárenství. Ale to už není problém dnešní vlády. Že. /uai/