Soudě podle několika málo záběrů, které o prázdninách pronikly do českých médií ze slavnostního aktu zprovoznění unikátní přečerpávací vodní elektrárny v podzemí již nefunkčního dolu Jeremenko v Ostravě, odehrála se tam malá, zdánlivě zanedbatelná událost (viz TT č. 15/2015). Na Nobelovu cenu to nebylo a není! – namítnou skeptici. Pár úředníků a bossů z firem a škol prý spustilo v helmách před televizní kamerou jakési „udělátko“, a pak se opět vrátili do svých klimatizovaných kanceláří a laboratoří, desítky či stovky kilometrů daleko. A co když to byl jen další chabý pokus o mediální zviditelnění kritizovaného ministra, resp. jeho resortu? – zapochybují rovnou oponenti. Třeba být objektivní a ocenit progresivní myšlenku i vykonanou práci. V daném případě prostou, ale o to efektivnější inženýrskou ideu, dotaženou (v tolik potřebné součinnosti akademické a vědeckovýzkumné fronty a firemní praxe) až do finále. Z útrob bývalého černouhelného dolu začala proudit na povrch ekologická, pohotově využitelná elektřina. Otázka: „Bude možné pro energetické účely exploatovat rezervoár důlních vod i pod dalšími lokalitami ostravsko-karvinského revíru?“ je nasnadě. Vzato čistě technicky: využít 580 m hlubokou jámu, soustředit do ní spádovým potrubím vodu, nainstalovat turbínu a generátor a začít vyrábět proud v periodách špičkové spotřeby by patrně napadlo povícero odborníků. Tým VŠB, REACONTu, SIGMY a státního podniku DIAMO ji však provedl po 4,5 roku do posledního detailu. Za to mu budiž vzdána čest a chvála. V TT často píšeme o energetických inovacích, o hledání nových energetických zdrojů a technologií, o nové generaci velkokapacitního skladování energií atd. Z globálního hlediska zatím nevýznamná 650kilowattová elektrárnička je výmluvný signál, že nově přemýšlet a konat lze i v dané etapě energetické transformace. Právě na tomto pilotním zařízení mohou vědci a firemní manažeři získat nové zkušenosti. Není dominantní, že z rezervoáru v podzemí Jeremenka momentálně zabezpečí chod pouze několika desítek ostravských domácností. Důležitá je inspirativnost tohoto projektu. Kolik podobných kaveren (a i jinak nevyužitých šancí) na analogickou exploataci teprve čeká? Škoda, že popisovaný projekt nepřevzaly pod ochranná křídla zelené aktivity. Když na dole Jeremenko v Ostravě-Vítkovicích v prosinci 1992 skončila těžba, nebylo třeba se vyrovnat pouze s jejími ekonomickými, sociálními a ekologickými důsledky. Po zbylých šachtách na Ostravsku zůstala také dvě nepřehlédnutelná přírodní rezidua: občasný výskyt metanu a slaná důlní voda. Má cca 26 °C a vyžaduje stálé odčerpávání z hloubek okolo 600 m, aby nezatopila aktivní šachty v karvinské části OKR. Naštěstí – úspěšná aktivita vědců a energetiků už povzbudila k úvahám další zainteresované subjekty: Proč ji nevyužít k chodu tepelných čerpadel? Hodila by se také pro balneologické aplikace? Nemohli bychom ji proměnit ve strategickou zásobárnu tolik potřebné pitné a užitkové vody ve stále sušších jarních a letních měsících? A pak že danajský dar přírody smysluplně využít nelze. /uai/