Praha byla na počátku osmnáctého století
jen jedním z provinčních měst habsburské
říše. Tomu odpovídalo i zaostávání
pražské lékařské fakulty, do jejíhož okruhu
působení spadala v té době také výuka
chemie (lučby).
Ačkoliv podle studijního řádu z roku
1654 měl na lékařské fakultě jeden z pěti
profesorů - řádný profesor botaniky -
přednášet ve čtvrtém roce lékařského
studia také o fyzice a chemii, zůstalo toto
ustanovení pouze na papíře. Teprve roku
1740, tedy bezmála po stu letech, zavádí
pražský rodák, profesor Jan Antonín
Scrinci (1697 - 1773), zvláštní teoretické
přednášky z fyziky a chemie a své výklady
doprovází - na vlastní náklady - chemickými
experimenty. Navíc, dvorský dekret
z roku 1747 nařizuje pražským lékárníkům
oznamovat profesoru chemie úkony,
které budou ve svých laboratořích provádět.
Ten potom vodí studenty do lékáren,
aby viděli praktickou přípravu chemických
léčiv.
V roce 1754 se stává studijním direktorem
(státem jmenovaným dohlížitelem
nad studijními záležitostmi) na pražské
lékařské fakultě stoupenec jednoho
z předních rádců Marie Terezie a tvůrce
poměrně uceleného systému státní zdravotní
správy van Swietena, irský lékař
a profesor patologie Mac Neven O°Kelly
ab Aghrim. Za jeho působení se zvyšuje
odborná úroveň fakulty a zlepšují se
podmínky pro vědeckou práci profesorů.
Přednáší zde řada odborníků, mezi které
také patří horlivý zastánce Lavoisierovy
antiflogistické teorie hoření, zakladatel
botanické zahrady v Praze i pražských
hřbitovů mimo město chemik a botanik
Joseph Gottfried (Josef Bohumír) Mikan.
Tento německý lékař a přírodovědec se
narodil v roce 1742 v České Lípě, vzdělával
se v Drážďanech, v Praze a ve Vídni,
nějaký čas byl lázeňským lékařem v Teplicích,
a od roku 1775 řádným profesorem
botaniky a chemie na pražské univerzitě,
kde působil po sedmatřicet let,
do roku 1811 (zemřel v Praze roku 1814).
Po deseti letech usilování se mu před 220
lety konečně podařilo prosadit a zařídit
posluchačskou chemickou laboratoř,
a zahájit tak novou éru vyučování chemie
u nás. Součástí přednášek se počínaje
rokem 1786 stávají demonstrační pokusy,
povinnou složkou výuky pak laboratorní
praktika. Krátce před Mikanovým odchodem
do výslužby došlo k důležitému rozhodnutí:
přednášky a cvičení z chemie
byly odděleny od studia botaniky a dvorským
dekretem z roku 1810 bylo nařízeno,
aby byly konány po celý studijní rok. /tes/
