PLYN PRO ČR DO ROKU 2030: budeme stoprocentně závislí na importu

Řada podnikatelských subjektů i individuálních zájemců o moderní vytápěcí a dopravní systémy se v současné době rozhoduje, zda zvolit, či nezvolit zemní plyn. Mj. hledají odpověď, jak se bude vyvíjet trh s touto komoditou v horizontu nejbližších 15-20 let. Na otázky TT odpovídá expert RWE Energy regulatory affairs Ing. Daniel Urban: Lednový výpadek dodávek zemního plynu z Ruska českou podnikatelskou sféru i široký okruh občanů znovu poučil o nutnosti s předstihem budovat a efektivně využívat další zásobníky paliv v ČR. Jak se bude podle vašeho názoru v období nejbližších 15 - 20 let vyvíjet situace v produkci, dodávkách a využití zemního plynu v Evropě a v jejím rámci v ČR? Podle většiny dnešních odhadů klesne produkce zemního plynu v členských státech EU a EHP kolem roku 2030 z nynějších přibližně 300 mld. m3 na méně než 200 mld. m3. Produkce se soustředí především do Velké Británie, Norska a Nizozemska. Naopak poptávka po zemním plynu by do té doby měla stoupnout o téměř jednu třetinu, na přibližně 700 mld. m3 za rok. EU bude tedy z 80 % závislá na dovozu plynu a je jasné, že musí hledat náhradní zdroje mimo své hranice. Na tomto trendu z dlouhodobého hlediska nic nezmění ani dnešní finanční krize, kdy spotřeba plynu stagnuje, či klesá po celé Evropě. Situace v ČR nebude za 20 let moc odlišná od té dnešní: stále budeme stoprocentně závislí na dovozu plynu. I u nás spotřeba poroste, především kvůli zvyšujícímu se podílu plynu na výrobě elektrické energie, ale také díky stále větší popularitě CNG mezi motoristy. Celý svět (ČR nevyjímaje) hledá nové a spolehlivé zdroje energie a bezpečné trasy její dopravy. Jaká perspektivní teritoria přitom spatřujete vy? V ideálním případě by žádný dodavatel plynu do EU neměl objemem svých dodávek příliš dominovat nad ostatními. Největší zásoby zemního plynu se dnes nalézají v Rusku, Íránu a Kataru. Ani jednu z těchto tří zemí nelze z různých důvodů považovat za tak spolehlivého dodavatele, jako je kupř. Norsko. Evropa se stále více dívá i směrem k severní Africe, kde jsou také velká ložiska plynu. EU bude mít v této oblasti dva prioritní úkoly: diverzifikovat zdrojové země, z nichž se plyn dováží, a zároveň diverzifikovat hlavní přepravní trasy, kterými plyn dováží. V tomto směru je dobrým znamením nedávný podpis dohody o výstavbě plynovodu Nabucco, který je především výsledkem vstřícnějšího přístupu Turecka. Jako zaměstnanec skupiny RWE jsem samozřejmě rád, že RWE je jedním ze 6 investorů tohoto plynovodu. Často se také zapomíná na to, že LNG, tedy zkapalněný zemní plyn, představuje pro EU velkou možnost jak snížit svou závislost na ne zcela spolehlivých dodavatelích. Díky LNG se totiž ze zemního plynu stává globálně obchodovatelná komodita a producenti posílají své tankery tam, kde je nejlepší cena, ať už je to v USA, v Japonsku, či ve Velké Británii. EU má asi 10 terminálů pro příjem LNG tankerů a regasifikaci plynu. Výstavba dalších asi 15 se chystá, a to především v západní Evropě. Východoevropské a pobaltské země s čestnou výjimkou Polska (a Chorvatska, budoucího člena EU) moc aktivní v tomto směru bohužel nejsou. Již v roce 2015 by celková regasifikační kapacita Evropy měla dosáhnout 200 – 300 mld. m3 zemního plynu ročně, což je z hlediska bezpečnosti dodávek jistě pozitivní zpráva. Aby to však bylo přínosem i pro ČR, budeme muset zapracovat na posílení plynovodů vedoucích k nám. Jak bude na tento vývoj reagovat vaše společnost? Pro naši společnost (stejně jako pro ostatní provozovatele podzemních zásobníků plynu) to bude znamenat zvýšení poptávky po skladovací kapacitě. Obchodníci s plynem a dodavatelé budou totiž muset hledat jiné zdroje flexibility dodávek (schopnost měnit objem dodávek v čase podle aktuální poptávky). Podzemní zásobníky budou hrát v tomto směru prim. Dalším důvodem růstu poptávky bude liberalizace evropského trhu s plynem a samozřejmě aspekt bezpečnosti dodávek. Po lednovém přerušení dodávek z Ruska vnímám zvýšený zájem o zásobníky ze strany politiků i médií. Nemyslím si, že by stát měl jít cestou státní hmotné rezervy plynu. To by bylo příliš nákladné. Ale skladovací kapacita je a bude vnímána jako něco strategického. RWE Gas Storage proto plánuje do roku 2014 zprovoznit až 895 mil. m3 nové skladovací kapacity rozšiřováním stávajících zásobníků. Tím se provozní objem našeho virtuálního zásobníku plynu zvýši na více než 3 mld. m3 zemního plynu. To je jen pro vaši představu asi třetina roční spotřeby ČR. Do výstavby a exploatace moderních zásobníků se chce u nás zapojit povícero podnikatelských subjektů. Jaké jsou jejich reálné šance na trhu? S jakou masou investic musí jejich management počítat? A jak se to zpětně promítne do cen surovin a služeb spjatých s dodávkami plynu? Nyní působí na českém trhu tři provozovatelé podzemních zásobníků: RWE Gas Storage, Moravské naftové doly a SPP Bohemia. Naše firma provozuje 6 zásobníků, ostatní po jednom. MND chce rozšiřovat svůj stávající zásobník v Uhřicích a zároveň vybudovat nový zásobník v Dambořicích. Za tímto účelem podepsala (podle zpráv z tisku) memorandum s ruským Gazpromem. Další subjekty mají zájem stavět nové zásobníky s nižší skladovací kapacitou, ale velkým těžebním výkonem, protože vidí na trhu příležitost právě pro ně. Ty by mohly sloužit jako zdroje na pokrytí špičkové poptávky. Investice do výstavby nového zásobníku jsou enormní. Proto i naše firma spíše upřednostňuje intenzifikaci stávajících zásobníků, kdy je možné využít velkou část již fungující povrchové technologie. I přesto se jedná o investice v řádech miliard korun a k tomu je třeba mít silné zázemí. Co se týče ceny plynu pro konečné uživatele, tak skladování plynu z ní dnes tvoří asi 4 %. Dopad na konečnou cenu by neměl být nijak dramatický, pokud vůbec nějaký. Narůstající konkurence bude nutit dodavatele plynu snižovat marže a nepromítat zvýšené náklady ihned do cen. Využívání zásobníků kromě toho umožňuje obchodníkům a dodavatelům optimalizovat jejich portfolio dodávek a tak ušetřit kupř. na přepravě. Nejenom odborné kruhy zaznamenaly po 9. únoru první aukce skladovací kapacity v ČR. Jak hodnotíte působnost tohoto tržního instrumentu? Na jaké inovace by se měl připravit okruh potenciálních zájemců do příštích kol? Jednoznačně pozitivně. Nedělám to často, ale musím pochválit i českého regulátora, tedy Energetický regulační úřad, za to, že přistoupil na racionální argumenty a se zavedením skutečně tržního mechanismu cenotvorby souhlasil. Naše firma v rekordně krátkém čase vyvinula vlastní online aukční systém a zatím zorganizovala dvě úspěšné aukce, v nichž jsme prodali veškerou nabízenou kapacitu. Někdy na podzim bychom rádi poprvé v aukci nabídli nově vybudovanou skladovací kapacitu a podpořili tak liberalizaci trhu s plynem v ČR. Velkou novinkou na českém trhu by od příštího roku měla být možnost nabízet různé skladovací produkty, které by lépe odpovídaly potřebám zákazníků. Chtěli bychom nabídnout alespoň jeden rychlejší produkt, s kratší dobou vtláčení i těžby, a vedle toho několik pomalejších, aby si obchodníci mohli sami vybrat vhodný produktový mix. Závisí to však na konečné podobě novely vyhlášky o pravidlech trhu s plynem, která se nyní připravuje. Včas a účelně investovat do nových skladovacích kapacit je z pozice státu i jednotlivých podnikatelských subjektů nepochybně žádoucí. Avšak ti, kdož na to vynaloží příslušné prostředky, pro své investice (logicky) požadují férovou míru návratnosti v čase i ve stabilním a předvídatelném regulačním prostředí. Jak by podle vašeho mínění měly členské státy EU a národní regulátoři podporovat (či alespoň neztěžovat) investice do nové plynárenské infrastruktury? EU i jednotlivé členské státy na jednu stranu verbálně podporují výstavbu nové plynárenské infrastruktury, včetně podzemních zásobníků, ale na druhé je pro investory v řadě zemí (včetně ČR) mimořádně složité správně se orientovat v záplavě zákonů, vyhlášek, správních a odvolacích řízení. K tomu je ještě třeba připočítat problém známý pod anglickou zkratkou NIMBY („not in my backyard“) – lidé protestují proti výstavbě čehokoliv v blízkosti jejich domu, ať už to je plynovod, nebo zásobník. To je velmi akutní problém kupř. ve Velké Británii. V našem případě, kdy se jedná o intenzifikaci stávajících zásobníků, by k tomu docházet nemělo. Pokud EU i národní vlády vnímají zásobníky jako klíčový aspekt bezpečnosti dodávek pro občany a firmy, měly by podpořit investice do skladovacích kapacit zjednodušením povolovacích řízení, zkrácením lhůt v odvolacích řízeních a obecně odstraňováním administrativní zátěže. Takové je i jedno z doporučení Ministerstva průmyslu a obchodu vyplývající z lednové krize: některé legislativní nástroje je třeba zjednodušit, abychom v ČR měli rychleji více skladovací kapacity. Pokud se toto zlepší, bude to skvělá zpráva nejen pro naší firmu, ale i pro další investory. Klíčovým předpokladem investic samozřejmě je, jak správně říkáte, jejich návratnost. V tomto ohledu nám stačí možnost účtovat si za naše služby jedinou správnou cenu, tedy cenu tržní. Regulované ceny by totiž výstavbu nových skladovacích kapacit mohly docela snadno zastavit. /wa/