Sériová výroba plovoucích reaktorů, jakým je kupř. ruský Akademik Lomonosov nebo koncept off shore reaktoru amerického MIT, by mohla výrazně navýšit počet států, které využívají jadernou energii. Plovoucí reaktory se hodí nejen pro zásobování odlehlých území, ale také státům s nedostatkem pitné vody. Mohou být rovněž řešením v oblastech ohrožených tsunami. Plovoucí jaderné elektrárny mají velký potenciál a nabízí řadu výhod. Hlavní je nízká cena provozu ve srovnání se současnými dieselovými generátory. Peter Lang, předseda kanadské společnosti Dunedin, která se snaží vyvinout tento zdroj energie, hovoří o plovoucích elektrárnách jako o čistém, bezpečném a přenosném zdroji energie, který bude mít dlouhý palivový cyklus. Právě bezpečnost je klíčová. Vzpomenutý ruský plovoucí reaktor Akademik Lomonosov je navržen tak, aby ustál zemětřesení o síle 10 stupňů Richterovy škály, vlnu tsunami, která by jej vrhla na pevninu, ale také pád 10tunového letadla. Co se týká palivového cyklu, Lomonosov jej má 12letý. Plovoucí jaderné reaktory mohou být velkým přínosem kupř. v Karibiku, v Oceánii nebo při pobřeží afrických a blízkovýchodních států. Zájem o toto řešení již projevilo 15 zemí, mezi nimi Čína, Alžírsko, Malajsie, Indonésie a Argentina. V současnosti je nejblíže zprovoznění plovoucí jaderný reaktor v Rusku. Akademik Lomonosov by měl být dokončen na podzim 2016. Tento 140 m dlouhý, 30 m široký a 10 m vysoký ponton může být vybaven dvěma jadernými reaktory KLT-40C o celkovém výkonu 70 MW elektřiny, nebo 300 MW tepla ze dvou parou poháněných turbín. Zajímavostí je, že tato „loď“ není schopna pohybovat se samostatně. Posádka Lomonosova bude čítat 70 lidí. Energie a teplo se mají vyrábět na moři a budou transportovány na pevninu. Odhadovaná životnost elektrárny je 40 let. Tento nukleární reaktor může být připojen k jakékoli pevninské infrastruktuře a může výrazně pomoci k průzkumům Arktidy. Plovoucí jaderný reaktor může být zajímavou alternativou k budování pobřežních desalinizačních zařízení a tím lákavý i pro ostrovní státy. Ruská federace není jediná, kdo vyvíjí plovoucí jaderné reaktory. Již v minulém roce představili vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) vlastní koncept, který odolá i tsunami. Americký reaktor, který je umístěn na platformách, je však více podobný ropné plošině, než lodi. Může mít variabilní výkon od 50 MW až po 1000 MW a bude pevně ukotven k mořskému dnu v hloubce 100 m. Koncept plovoucích jaderných elektráren není nový. První takový reaktor spatřil světlo světa již v 50. letech, kdy poprvé vyplula americká jaderná ponorka USS Nautilus. V letech 1968–1976 byl koncept plovoucích jaderných elektráren podroben dalšímu testu v ostrém provozu. V té době totiž dodával energii Panamskému průplavu malý jaderný reaktor z lodi Sturgis, který sem byl v době nedostatku elektřiny dodán z USA. /vh/
