Velké zábory zemědělské půdy – zřejmě největší nevýhodu solárních elektráren – se čím dál více zemí snaží řešit umisťováním fotovoltaických panelů na střechy továrních hal, obchodních center, úřadů i obytných domů. Rychlým tempem ale přibývají i systémy využívající vnitrozemské vodní plochy. Na světě bylo ke konci roku 2019 v provozu přes 340 plovoucích elektráren o kapacitě téměř 3 GW v přibližně 40 zemích. Trh je soustředěn v Asii, kde je instalováno 87 % celosvětové plovoucí solární kapacity a kde plovoucí elektrárny vznikají zejména na energetických a zavlažovacích vodních dílech. V Evropě je největší zájem o využití jezer vzniklých při sanaci bývalých povrchových dolů. Podle průzkumu poradenské společnosti Wood Mackenzie poroste do roku 2024 globální plovoucí solární energetika meziročně v průměru o 22 %. Světová banka odhaduje, že u některých velkých hydroelektráren by pokrytí pouze 3 až 4 % plochy jejich nádrží fotovoltaickými panely mohlo zdvojnásobit celkovou výrobní kapacitu elektrárny. Vytváření takových hybridních systémů, kde se oba zdroje vhodně doplňují, přináší řadu výhod včetně například snadného napojení na už existující síť vysokého napětí. To umožní částečně eliminovat vyšší náklady spojené s výstavbou plovoucích systémů. Ukotvení panelů u nich tvoří až 34 % celkových nákladů, zatímco u pozemních je to jen 8 %.
Největší potenciál skýtá Asie Největší hybridní solární projekt spojený s vodní elektrárnou na světě nyní vzniká na přehradě Sirindhorn v Thajsku, která funguje už od roku 1971 jako hydroelektrárna (36 MW) a zásobárna zavlažovací vody. Instalovaný výkon plovoucích panelů bude 45 MW a uvedení do provozu se očekává letos v prosinci. Přidání sluneční energie má vyrovnávat výkyvy poptávky. Plovoucí část bude dodávat elektřinu během dne a hydroelektrárna především v noci. Thajský regulační úřad oznámil, že podpoří dalších 16 plovoucích solárních farem na devíti vodních nádržích s celkovou kombinovanou kapacitou více než 2,7 GW. Indonéská společnost PLN letos začátkem roku oznámila, že plánuje plovoucí solární projekt 145 MW na západní Jávě. Ve Vietnamu letos probíhají výběrová řízení na plovoucí elektrárny o celkové kapacitě až 400 MW. Indická společnost National Hydroelectric Power Corporation v červenci ohlásila projekt na výstavbu 500 MW plovoucích fotovoltaik. První zařízení by mělo být uvedeno do provozu v březnu 2022.
Evropa vsází na umělá jezera Jedno z největších plovoucích solárních polí mimo Asii vzniklo na začátku roku 2020 na 18hektarovém jezeru u nizozemského Zwolle. Tvoří je 73 000 fotovoltaických modulů s kapacitou 27,4 MW. Stavba začala v únoru roku 2020 a trvala pouhých sedm týdnů. Jde o systém navržený speciálně pro projekty v nepoužívaných lomech, důlních jámách nebo v nádržích. Německo má největší potenciál rozvoje plovoucích elektráren v oblastech plánovaných umělých jezer v povrchových hnědouhelných revírech ve středu země a v oblastech u hranic s Polskem. Pokud by Německo dokázalo využít téměř 50 tisíc hektarů vodních ploch v zaplavovaných dolech, mohlo by získat až 56 GW elektrického výkonu.
Potenciál nabízí i ČR Podobné využití už existujících i nově vznikajících jezer na místě bývalých hnědouhelných lomů se zvažuje i v severozápadních Čechách. Celkový výkon solárních panelů na hladině jezer Most, Milada a dalších by mohl dosáhnout až 2 GW. Výstavba pilotní instalace má začít v příštím roce. /hs/
