Zaměření evropského chemického – a tedy i plastikářského – průmyslu na ekologii se projevuje v poklesu spotřeby energií v období 1990–2016 o 26 % a emisí CO2 dokonce o 69,5 %. Současně došlo ke zvýšení produkce o 95 %. Celkem 10 % surovin použitých při výrobě bylo na biobázi. Evropská chemická asociace CEFIC zadala vypracování podkladů k „Deklaraci o udržitelnosti“ s požadavky na zvýšení prostředků na výzkum a inovace v rámci programu HORIZON 2020. První publikace byla též iniciována „Agendou OS N 2030“ se 17 cílovými úkoly k dosažení udržitelného rozvoje a Pařížskou klimatickou dohodou s cílem snížit exhalace CO2. Dlouhodobý program CEFIC je zaměřen na tyto pilíře: postupnou realizaci nízkouhlíkových procesů, efektivnější využívání zdrojů, rozvoj oběhové ekonomiky, ochranu obyvatelstva a planety. Z mnoha příkladů k následování uvádím: Dobrovolné iniciativy evropských výrobců PVC a aditiv na zlepšení vlastností produktů, vyhlášené počátkem tohoto století a nazvané Vinyl 2010 a VinylPlus, které vedou k ekologickým technologiím (membránová elektrolýza), k záměně nebezpečných aditiv a propracovanému systému recyklací odpadního PVC . Cílem do r. 2020 je recyklace min. 800 000 t PVC odpadů. V roce 2016 bylo zrecyklováno 568 696 tun. Společná aktivita konsorcia výrobců zpěnovatelného polystyrenu (EPS), zpracovatelů izolačních desek pro stavebnictví z r. 2017 k chemické recyklaci starých izolantů EPS s obsahem hexabromcyklododekanu (HBCDD) na polystyren a brom. Projekt Polystyrene Loop se společným financováním, včetně podpory EU, o kapacitě 3 000 t/rok se má začít realizovat koncem letošního roku v nizozemském Terneuzenu. Pokud bude první fáze projektu úspěšná, očekává se realizace v dalších výrobnách EPS, včetně Synthosu Kralupy n. Vltavou. Švýcarský Clariant vyvíjí a realizuje procesy využití zemědělských odpadů (sláma, kukuřičné stvoly ap.) k výrobě bioetanolu v Rumunsku i na Slovensku. Německý Evonik ve spolupráci se Siemensem pracují na výzkumném projektu přeměny CO2 pomocí elektrolýzy, bakterií a fermentací na butanol a hexanol, které lze využít na výrobu speciálních polymerů. Jednotku o kapacitě 20 000 t/rok realizují v Marlu. Rakouský výrobce polyolefinů, firma Borealis, kromě toho, že je průkopníkem v realizaci projektu PlasticsEurope „Nulové ztráty granulátu“, zakoupila největší recyklační firmu na polyolefiny v Německu a uplatněním vlastního know-how chce přispět ke zvýšení kvality vyráběných regranulátů. Firma Ineos Styrolution – významný výrobce kompaktních polystyrenů – ve spolupráci se dvěma německými výzkumnými ústavy a s podporou německé vlády připravuje realizaci chemické recyklace polystyrenových odpadů během tří let. V březnu 2018 oznámily firmy LyondellBasell (výrobce polyolefinů) a Suez (využití odpadů) záměr společně vybudovat výrobní jednotku v Sittard-Geleenu (Nizozemsko) na vysoce kvalitní regranulát PE a PP s roční kapacitou 25 000 t, kterou plánují rozšířit do r. 2020 na 100 000 t/rok. Směrem k nízkouhlíkové a oběhové ekonomice V EU končí každoročně 1,6 mil. t koberců na skládkách nebo ve spalovnách, přičemž pouze 1–3 % se recyklují. Nizozemské firmy DSM a ECOR vyvinuly a aplikují proces na využití těchto odpadů na výrobky pro stavebnictví a na nábytkové a dekorační desky. Ambicí evropského chemického průmyslu je hrát vůdčí roli i v transformaci k nízkouhlíkové a oběhové ekonomice. V úvodu studie Dechemy o 170 stránkách jsou akcentovány tyto oblasti: vyšší podíl elektřiny z udržitelných zdrojů za konkurenční ceny, vyšší využití alternativních surovin na biobázi, na bázi CO2 a z průmyslových odpadů, zejména plynů, modernizace zastaralých technologií a výstavba inovovaných zařízení, vládní a veřejná podpora výzkumu a vývoje. Dechema rozpracovala čtyři možné scénáře k dosažení cílového úkolu na snižování emisí CO2 do r. 2050 o 80–90 %. Při aplikaci dosud obvyklých přístupů (BAU) lze snížit exhalace CO2 o 70 mil. t, tj. docílit snížení pouze o 59 %. Při maximální variantě by došlo dokonce k překročení cíle. Zajímavý pohled na cirkulární ekonomiku chemického průmyslu, včetně plastikářského, představuje třetí studie, kterou vypracovala agentura Accenture. Ta poukazuje na skutečnost, že recyklace skla a kovů má již dlouhodobou tradici, přičemž v současnosti je 73 % skleněných lahví a 50 % kovů recyklováno. Situace v chemii je složitější – jednak velkým počtem výrobků, jednak proto, že se jedná o cirkularitu molekul. Ročně vyrábí Evropa 330 mil. t chemických produktů. Ve studii rozebírají následujících pět okruhů, přičemž potenciál je uveden v tabulce: 1. Substituce vstupních surovin z fosilních na biomasu. Ročně vyrábí evropská chemie z 8 mil. t obnovitelných surovin (20 % cukr a škrob, 16 % rostlinné oleje, 14 % odpady z výroby papíru, 13 % glycerin, zbytek ostatní). Totální náhrada fosilních surovin nepřipadá v úvahu, neboť by představovala vynětí 14 % obdělávané zemědělské půdy. 2. Násobné užití produktů – lze docílit znovuužití 16 % (17 mil. t) molekul ze 106 mil. t výrobků určených zákazníkům. V případě plastů aplikovaných v obalech odhaduje Ellen McArthur Foundation potenciál znovuužití v roce 2025 na 20 %, tj. 5 mil. t v Evropě. 3. Mechanická recyklace u odpadních plastů se pohybuje mezi 15–51 % v jednotlivých státech EU28. Takto se do procesu vrací 5 mil. t plastů, avšak potenciál při zlepšení designu, sběru, třídění a technologiích regranulace je odhadován na 19 mil. t. 4. Chemická recyklace spočívá ve štěpení makromolekul, např. depolymerací, katalytickým krakováním nebo plazmovým zplyňováním. Procesy jsou ve stadiu výzkumu a průmyslové realizace budou vyžadovat značné investiční prostředky. 5. Energetické využití odpadních produktů a následné využití zplodin CO2 konverzí termochemickou, fotochemickou, elektrochemickou, biochemickou nebo katalytickou hydrogenací. Technologie jsou investičně nejnáročnější. Evropský chemický průmysl se podílí 5 % na celkové spotřebě energií. Do r. 2030 má potenciál snížení o pětinu. Produkty chemického průmyslu pomáhají snížit spotřebu energií i v jiných sektorech. Chemický průmysl tak může výrazně přispět k rozvoji udržitelné ekonomiky. V evropské „Strategii pro plasty v oběhové ekonomice“ z ledna 2018 je značná pozornost věnována plastům v mořích. V roce 2011 byla v Honolulu podepsána Deklarace 47 světových plastikářských asociací k této problematice. Již koncem roku 2011 byla publikována informace o 100 projektech, řešených v 32 zemích (www.marinelittersolution.org). Ve zprávě z března 2018 již figuruje seznam 74 zapojených asociací, včetně Asociace plastikářského průmyslu ČR. Zpráva zahrnuje informace o 355 projektech v různém stupni řešení. Z ČR žádný. Ze studie 197 expertů Ellen MacArthur Foundation pro Světové ekonomické fórum v lednu 2016 vyplývá, že pokud se problém odpadních plastů v mořích nebude řešit, pak v roce 2050 bude v mořích více plastů než ryb. Je potvrzeno, že 80 % odpadků v moři přichází z pozemních zdrojů v důsledku nezvládnutého systému řízení odpadů. Až 70 % hmotnosti odpadů, jako jsou sklo, kovy, pozůstatky z lodí apod., se potopí na dno oceánů. Zbývající lehké odpady, zejména plasty, plavou a postupně se rozkládají. Přibližně 75 % plastových odpadů přitéká ve formě makročástic (nad 5 mm) a mikročástic (pod 5 mm) do moří z deseti největších řek, z toho osm jich je v Asii a dvě v Africe. Zacílení prevence vzniku plastových odpadů na řeky by mohlo snížit množství plastového odpadu na polovinu. Více než polovina odpadních plastů v mořích pochází z pěti zemí: Číny, Indonésie, Filipín, Vietnamu a Srí Lanky. Asie se podílí na výskytu 82 %, Evropa a USA se podílejí 2 %. V současné době se odhaduje celkový výskyt plastových odpadů ve světových oceánech na 150 mil. t. V dokumentech „Strategie EU pro plasty v oběhové ekonomice“ se konstatuje, že 5–13 mil. t plastových odpadů každoročně končí ve světových oceánech. Na tomto množství se EU aktuálně podílí 150 000 – 500 000 t. Škody na ekologickém systému světových oceánů se odhadují na 8 mld. USD ročně. Mikroplasty ohrožuj í potravinový řetězec Za zvláště nebezpečnou formu plastových odpadů pro život v mořích jsou považovány mikroplasty. Podle sdělení EK se každoročně dostane do životního prostředí 75 000 – 300 000 t mikroplastů. Dnes již existuje více studií, že se mohou dostat do potravinového řetězce. Vědci z Irské národní univerzity v Galway zjistili, že ryby z hloubek 100– 1000 m pozřely v průměrů 8 ks mikroplastů, přičemž v drtivé většině (z 90 %) se jednalo o vlákna z textilu. Mikroplasty, zejména pokud obsahují nebezpečné látky, mohou negativně ovlivnit reprodukční schopnosti mořských živočichů. Roční přírůstek mikroplastů ve světových mořích podle agentury Eunovia činí celkem 950 000 t, z toho: 270 000 t z otěrů pneumatik 230 000 t z granulovaných plastů 190 000 t z textilu 130 000 t z nátěrů budov 60 000 t z nátěrů silnic 35 000 t z kosmetiky 16 000 t z nátěrů lodí Odborníci z Německa spočítali, že pneumatika na osobním autě během své životnosti ztratí oděrem 1,0–1,5 kg, což při 46 mil. aut představuje 46 000 – 69 000 t elastomerů a sazí ve formě mikročástic. EK plánuje restrikci, eventuálně zákaz aplikací mikroplastů v kosmetice, detergentech a nátěrových hmotách. Pro pneumatiky, textilie a nátěrové hmoty bude EK usilovat o zaměření na vyšší oděruvzdornost. Dojde ke standardizaci definic plastů – kompostovatelných, degradabilních a biodegradabilních. Vyjasní se pozice tzv. oxo-degradabilních plastů. Ke snížení výskytu plastů v mořích přispívá i iniciativa Plastics Europe z r. 2014 k nulovým ztrátám plastových granulí v řetězci od výrobce přes dopravce granulátu až po jeho zpracovatele. Vedoucí roli v této iniciativě hrají výrobci primárních plastů – zapojeno je 50 % členů Plastics Europe. Například výrobce polyolefinů – rakouská firma Borealis – zjistil, že na vstupu Dunaje do Rakouska připlave 14 t polyetylenů ročně. Na výstupu z Rakouska se toto množství zvýší na 41 t. Pouze 10 % z 27 t, o které se navýší množství PE odpadů v Dunaji, je z výroby, logistiky a zpracování. Výrobce Borealis přispívá pouze 30 kg, zbývajících 90 % jde na konto uživatelů. Jak se angažuj í firmy Do využití odpadních plastů z moří se iniciativně zapojují různé společnosti. Americká firma Dell, která zpracovává přes 20 000 t plastového odpadu, zahájila počátkem roku 2017 poloprovozní zpracování plastových odpadů z moří na bázi HDPE. V množství 25 % jej přimíchává k panenskému PE. Americká firma Techmer PM ohlásila v únoru 2018 výrobu první plastové lahve ze 100 % odpadního plastu z moře. Německý Adidas vyrábí oblečení z plastového odpadu z moří. Totéž realizuje nizozemský výrobce džínového oblečení – firma G-Star Raw – a švédský H&M. Společnost Procter & Gamble začátkem roku 2017 oznámila, že uvedla na trh lahev na šampony z recyklovaného plastu z pláží (podíl 25 % z celkové hmoty). Tak bude aplikováno 2 600 t recyklátu. Lidstvo se již obtížně obejde bez plastů. Aplikace však musí odpovídat i trendům v ochraně životního prostředí. Ing. František Vörös konzultant Sdružení EPS ČR