Velká většina plastů skončí na skládce, anebo ještě hůř: přímo v prostředí. Již sice existují biologicky rozložitelné plasty, ty se ale rozkládají relativně dlouhou dobu a mohou z nich vznikat mikroplasty, které se kumulují jak v prostředí, tak i v živých organismech. V poslední době se objevuje zajímavé řešení biologicky rozložitelných plastů založené na enzymech, tedy šikovných biologických katalyzátorech reakcí, co mohou podstatně uspíšit rozkládání organických hmot. Plasty za normálních okolností enzymům jen tak nepodléhají, jinak by problém s plasty vlastně neexistoval. Metody likvidace plastů pomocí enzymů se sice v minulosti již objevily, jednalo se však o proces realizovaný ve speciálních recyklačních zařízeních. V takovém případě se ale podstatná část plastů stejně dostane do prostředí a problém tím nezmizí. Tým amerických laboratoří Berkeley Lab zvolil odlišný postup. Nalezli způsob, jak vložit malá množství komerčně dostupných enzymů do samotných plastů. Díky tomu se plasty brzy rozloží samy od sebe, ať už skončí kdekoliv. Jak zdůrazňuje vedoucí výzkumu Ting Xu, když enzymy působí jen na povrchu plastu, tak jim trvá dlouho, než se propracují dovnitř. Když ale již od počátku působí v celém plastu, tak se jim brzy povede plast rozložit. Badatelé ještě stabilizovali plast s enzymy pomocí protektantu RHP (four- -monomer random heteropolymer). Díky tomu plast s enzymy vydrží běžné používání. Rozkládat se začne, až když se dostane do horké vody nebo do kompostu. Po zvýšení teploty prostředí se takový plast během pár dní rozloží, přičemž nevzniknou nebezpečné mikroplasty, nýbrž jen neškodné molekuly monomeru, které původně tvořily plast. /mt/