Urnes je nejstarším dochovaným
dřevěným kostelem v Norsku.
Odráží stavební tradice
z doby, kdy se mezi pohanskými
Vikingy začalo šířit křesťanství.
Byl postaven kolem roku 1130
až 1150 na východní straně Lusterfjordu.
Roku 1980 byl kostel
zapsán do seznamu památek
světového kulturního dědictví
UNESCO (tzv. World Heritage
List).
A co červotoč, brouci, houby, plísně
…? Jak to, že ten kostel vydržel
skoro 900 let?
„Na dřevokazný hmyz byly dříve
používány postřiky insekticidem, avšak
zjistilo se, že ty poškozují malované části
zdí a vybavení. Proto bylo rozhodnuto
použít plynování. Je to nákladný, ale účinný,
a např. V USA již řadu let standardní
postup. Roku 1984 byly takto ošetřeny
kromě Urnes ještě kostely Hopperstad
a Undrdalu“, říká správce objektu.
„Při té práci bylo největším
problémem utěsnit budovu. Celý
kostel se musel neprodyšně zabalit
do plastové fólie a pak teprve
napustit plynem. A například
právě tady v Urnes je moréna, na
které kostelík stojí, tak porézní,
že k jeho ošetření bylo zapotřebí
dvojnásobné množství plynu, než
se původně odhadovalo. Zbytek
utekl podlahou a horninou zemi
kameny“.
