Na loňských příznivých hospodářských výsledcích v rámci světové ekonomiky se přirozeně podílelo i 500 největších firem podle výše obratu v USD. Žebříček publikoval časopis Fortune pod názvem „Global 500“. U zařazených firem je patrný 8,5% nárůst obratu proti roku 2016. Zajímavou skutečností je, že 86 % těchto firem má sídlo v deseti zemích. Celkem 371 společností pochází z šesti zemí (USA, Čína, Japonsko, Německo, Francie a Velká Británie). Pořadí vévodí americký obchodní řetězec Wallmart s obratem 500 mld. USD. Celkem pět petrolejářských firem se umístilo v první desítce. Třetí místo obsadila čínská Synopec Group, následuje China National Petroleum a nizozemská firma Royal Dutch Shell. Osmé místo zaujala společnost British Petroleum, následována americkým Exxon Mobil. V sekci chemie obhájila vedoucí postavení německá firma BASF s obratem 72,2 mld. USD, celkově se umístila na 122. místě. O dvě místa níže skončil americký konglomerát DowDuPont s obratem 62,7 mld. USD. Třetí místo v sekci chemie zaujala čínská firma ChemChina, která se celkově umístila na 167. místě. Do první pětice chemických firem pronikly ještě saúdskoarabská firma SABIC a nizozemská LyondellBasell. Pokud se letos podaří ukončit probíhající spojení čínských firem ChemChina s SynoChem, katapultuje se tento konglomerát s obratem přes 100 mld. USD do čela chemických firem za rok 2018. Podle studie KPMG pokračoval i v prvním pololetí r. 2018 světový trend růstu počtu i hodnot akvizic v oblasti chemie a farmacie. V počtu o 7 %, v hodnotě o 14 % oproti stejnému období v r. 2017. Nejaktivnější jsou firmy z USA a Číny. V oblasti výroby plastů probíhají jednání nizozemské firmy LyondellBasell s brazilským výrobcem polyetylenu, včetně bio-typu, firmou Braskem. Ve fázi schvalování Evropskou komisí je fúze aktivit BASF s firmou Solvay v oblasti výroby polyamidů. Obří investice BASF V první polovině července letošního roku podepsal v Berlíně nový prezident BASF Mar t in Brudermüller s viceguvernérem jihočínské provincie Kuang-tung dohodu o výstavbě chemického komplexu v hodnotě 10 mld. USD. Třetí v pořadí výrobních komplexů firmy BASF po Ludwigshafenu a Antverpách bude disponovat krakovací jednotkou o kapacitě 1 mil. tun/ /rok a následným zpracováním takto získaných surovin. Jedná se o největší investici BASF, přičemž výroba má najíždět od r. 2026. Podpisu byli přítomni kancléřka Angela Merkelová a čínský předseda vlády Li Kche-čchiang. Tento akt ve mně evokoval vzpomínku na desetistránkový dokument evropské chemické asociace CEFIC z 15. března 2013 „The implications of the shale gas revolution for the European chemical industry“, ve kterém se upozorňuje na nutnost přednostního řešení problematiky těžby a využití břidlicového plynu v EU pro potřeby chemického průmyslu. Tehdejší prezidenti firmy BASF a Ineos napsali dopis úřadujícímu předsedovi EK s žádostí o podporu doporučení CEFIC. Prezident BASF Kurt Bock napsal obdobný dopis kancléřce Merkelové s poznámkou, že pokud nebude dokument podpořen německou vládou, začne přesouvat chemické aktivity firmy mimo Německo. Průzkum těžby břidlicového plynu nebyl v EU kromě Velké Británie povolen, a tak BASF realizuje výstavbu komplexů na jeho využití v USA a v Číně. Firmě Ineos se podařilo získat začátkem letošního června souhlas k pětiletému vrtnému průzkumu ložisek břidlicového plynu v Rotherhamu v Derbyshire. Firma Ineos byla prvním dovozcem břidlicového plynu do Evropy pro své závody ve Skotsku a Norsku. Začátkem července firma informovala o záměru výstavby krakovací jednotky a dehydrogenace propanu ve výši 750 000 tun/ /rok v závodě v Antverpách během čtyř let. Mělo by se jednat o historicky největší investici ve výši 2,7 mld. USD. Vše s využitím břidlicového plynu jako výchozí suroviny. Evropa trpí nedostatkem styren- -monomeru a je závislá na jeho dovozu z Asie a USA. Největším výrobcem této suroviny je Ineos Styrolution, která nyní oznámila záměr vybudovat největší jednotku v USA s využitím etanu z břidlicového plynu. V Evropě pracuje více než 50 krakovacích jednotek, většinou na bázi nafty jako suroviny. Jen přibližně čtvrtina z nich může přejít na zpracování etanu, propanu nebo butanu z břidlicového plynu. Využití břidlicového plynu z USA ke krakování zvažují francouzská firma Total a rakouská Borealis. Dokonce i ruská firma Sibur, která ukončuje výstavbu petrochemického komplexu v Tobolsku v hodnotě 9,5 mld. USD (1,5 mil. tun etylenu a polyetylenu, 0,5 mil. tun propylenu a polypropylenu) uvažuje o využití břidlicového plynu. Značnou budoucnost vidí velké petrochemické firmy v chemické recyklaci plastových odpadů. Například finská Neste rozvíjí spolupráci při využití směsných plastových odpadů v rafineriích k výrobě surovin pro pohonné hmoty, chemikálie a polymery. Do roku 2030 plánuje takto využít 1 mil. tun plastových odpadů za rok. Indikátor ekonomického vývoje Chemický průmysl je považován za nejlepší indikátor vývoje globální ekonomiky. Letos má růst o stejné procento jako v r. 2017, tj. o 3,7 %. Na tiskové konferenci CEFIC, konané 11. července v Miláně, podal výkonný ředitel této asociace Marco Mensink základní informace o aktivitách. Za první čtvrtletí r. 2018 vzrostla výroba evropského chemického průmyslu oproti stejnému období roku 2017 o 1,9 % (podle informace CEFIC z 2. července to bylo za období leden až duben pouze 1,2 %). Stupeň využití kapacit dosáhl 82,9 %, což je o 1,4 % méně než loni. Export vzrostl o 3,4 %, import o 4,2 %. Celoročně očekávají v roce 2018 i 2019 stejnou hodnotu růstu – o 2,0 % –, hlavně díky růstu výroby polymerů, specialit a spotřebitelské chemie. Klima v globální ekonomice se zhoršuje – protekcionismus v USA, brexit, obchodní války, sankce aj. Příznivé výsledky německého chemického a farmaceutického průmyslu v 2018 prognózovala 8. srpna 2018 Německá chemická asociace VCI – celkový růst obratu o 3,5 %, v samotné výrobě polymerů o 1,5 %. Americká chemická asociace ACC prognózuje renesanci amer ické chemie při očekávaném růstu obratu o 3,7 % oproti 1,0 % v 2017. Důvodem jsou cenové přednosti vlastní těžby ropy a plynu a postupný náběh nových petrochemických kapacit. Očekávají se rizika z důvodu protekcionismu a celních opatření, která mohou negativně dopadnout na potřebný export nově vyrobených polymerů, zejména do Číny, ale i do Evropy. Čína očekává mírné oslabení obratu chemického průmyslu z 6,0 % v r. 2017 na letoš- ních 5,5 %. V květnu se konala v Miláně konference „A Circular Future with Plastics“, na které byli vyhlášeni nejlepší producenti plastů v Evropě za r. 2017. Pro jednotlivé typy plastů se jednalo o tyto produkty a jejich výrobce: ABS Elix Polymers HDPE Borealis PVC Vynova LLDPE ExxonMobil LDPE Borealis PET L otte Chemical PP Repsol PS nevyhlášen Zdroje inspirace Důležitou inspirací pro inovativní přístup k řešení problémů plastikářského průmyslu jsou veletrhy a konference. Letos se dosud konaly tři významné plastikářské veletrhy (pozn. red. – článek byl napsán ještě před veletrhem Fakuma, který se konal 16.–20. října v německém Friedrichshafenu), jejichž součástí byly i stroje a zařízení na recyklaci plastů a doprovodné konference k tomuto tématu. Ve všech případech se jednalo o rekordní počty vystavovatelů a návštěvníků. Konkrétně se jednalo o: Chinaplas 2018 24. – 27. dubna v Šanghaji NPE 2018 7. – 11. května v Orlandu Plast 2018 29. května – 1. června v Miláně Největší dynamiku vykazuje Chinaplas, když od r. 2008 zaznamenal více než trojnásobný počet návštěvníků, přičemž téměř 50 000 přicestovalo ze zahraničí. Ve dnech 26.–28. června 2018 se konalo v Düsseldorfu globální fórum o polyetylenu a polypropylenu z hlediska udržitelnosti (PEPP 2018). Přednášející z agentury IHS Market – viceprezident Nick Vafiadis – uvedl, že poptávka po polyetylenu se v letošním roce vyšplhá na 100 mil. tun, což je dvojnásobek oproti roku 1999. Do r. 2022 má u polyetylenu dojít k dalšímu růstu na 120 mil. tun, u polypropylenu na 90 mil. tun. Z těchto objemů Čína spotřebuje 60 % a je nutno ji zapojit do obdobného úsilí, jaké je vyvíjeno v Evropě, tj. do oběhové ekonomiky založené na zákonech nutících k efektivnějšímu využívání odpadů. Kam s plastov ými odpady ? Plastikářský průmysl musí aktivně řešit problém plastových odpadů. Na toto téma publikoval koncem června 2018 John Richardson prognózu o globálním trhu PE a PP v roce 2025. Hlavními exportéry budou výrobci ze Středního východu a Severní Ameriky. Hlavními příjemci bude Evropa a severovýchodní Asie. Riziko spočívá ve vysoké spotřebě polyolefinů v jednorázových obalech, kde se spotřebovává téměř 50 % polyetylenu a 31 % polypropylenu. Autor očekává částečnou náhradu primárních polyolefinů recyklovanými typy, a hlavně využití odpadu jako suroviny. Již ve svém blogu z 15. května 2018 „How Europe Can Move To Polyolefins Self-Sufficiency“ informuje, že Evropa nemůže do r. 2025 zrecyklovat 55 % všech plastových odpadů z obalů mechanickým způsobem. Podle jeho názoru nepomohou ani environmentální daně, ani restrikce některých aplikací. Problém lze řešit s využitím komerčních předností evropského polyolefinového průmyslu. Výrobci musí hlouběji spolupracovat se zpracovateli a zejména uživateli. Týmy musí nabízet inovativní řešení plastových obalů s využitím designu s přihlédnutím k následné mechanické recyklaci. Výrobci primárních plastů se však musí připravit na pyrolýzu směsných plastových odpadů na pohonné hmoty a naftu pro krakování. Podotýká, že nafta je surovinou bez ohledu na to, zda je z ropy, plynu, nebo plastových odpadů. Předpokládá, že letos se využije 900 000 tun PE regranulátu a do r. 2025 se toto množství zvýší na 1,3 mil. tun, což bude představovat 9 % veškeré výroby. A to stále nestačí na cílový úkol, proto je nutné urychlit realizaci pyrolýzových jednotek na plastové odpady. Jeho údaje nekorespondují s údaji prezidenta evropských recyklátorů (PRE) Tona Emanse, který publikoval, že v r. 2015 byly instalovány kapacity jen pro recyklaci flexibilních polyetylenových aplikací ve výši 2,3 mil. tun/ /rok, což při celkové instalované kapacitě 7,4 mil. tun flexibilních polyetylenových výrobků představuje 31% podíl mechanických recyklací. Zdroje těchto odpadů jsou z 43 % z obchodních řetězců, z 23 % z výroby a zpracování, ze 17 % ze zemědělství a z 23 % z domácností. Na závěr konference PEPP 2018 bylo zdůrazněno, že udržitelnost je nejdůležitějším faktorem plastikářského průmyslu. Hospodaření s odpadními plasty je téma, které musí aktivně řešit plastikářský průmysl s následujícími uživateli. Efektivní řešení pak napomohou ke zlepšení pošramocené image plastů. Ing. František Vörös Sdružení EPS ČR
