Aktualizovaná Státní energetická koncepce (ASEK) – základní dokument pro další rozvoj tuzemské energetiky a teplárenství i s nimi těsně kooperujících oborů, je hotová. Po rozsáhlém připomínkovém řízení ji vládě předalo věcně příslušné MPO ČR, a ta ji 18. května schválila. Na otázky TT odpovídá jeden z duchovních otců tohoto strategického materiálu náměstek ministra průmyslu a obchodu Ing. Petr Šolc: ASEK je tedy na světě, dokonce schválený vládou. Z čeho jste vycházeli při jeho koncipování, co jste zohlednili, na co jste navázali? ASEK nahrazuje stávající a v řadě směrů vývojově již překonanou SEK z roku 2004. Při jejím koncipování jsme zohlednili jak vývojové záměry, možnosti a konkurenční přednosti i nevýhody české energetiky, zejména závazky vyplývající pro domácí energetiku z našeho členství v EU28, tak dopady očekávaného vývoje energetiky v okolních zemích. Snažili jsme se navázat na předchozí dokument, jenž byl poznamenán zásadními změnami v globální ekonomické situaci i novými koncepcemi rozvoje evropské energetiky již po dvou, po třech letech. Respektovali jsme aktuální situaci jak na českém energetickém trhu, tak možné varianty vývoje stále ještě nedovršené formace evropského energetického trhu. Samozřejmě, nemohli jsme opomenout ani nové koncepce EK z října 2014 a březnový záměr vytvořit Evropskou energetickou unii. Závěry k EEU se sice přijaly již po dokončení dokumentu, ale dlouhodobé strategické záměry byly jasné od jara a jsou v ASEK reflektovány. Vycházeli jsme z reálných dat a stavu české energetiky i teplárenství. Snažili jsme se vyvarovat jednostranných pohledů. Vývoj a nejistoty na energetickém trhu nás vedly k přehodnocení dříve prosazované exportní strategie české energetiky. S přihlédnutím ke značným rizikům ve výkonové bilanci celého regionu považujeme za důležité udržet výkonovou zabezpečenost i vhodnou strukturu zdrojů, a to dlouhodobě. Další rozvoj energetiky nepodmiňujeme různými dotacemi (zvláště v segmentu nefosilních zdrojů) za předpokladu, že dojde (v souladu s předloženými záměry EU28) k dokončení vnitřního trhu a k vybudování energetické unie. A nikoliv naposledy: s vědomím práva na formování národních energetických mixů respektujeme i odlišné přístupy u našich bližších či vzdálenějších sousedů, kupř. rakouské embargo na jadernou energetiku anebo německý akcent na rozvoj nefosilních zdrojů v rámci tzv. Energiewende. Kritici ASEK oponují, že neobsahuje žádné fundamentálně nové přístupy a nástroje, příp. že bude závazný pro všechny exekutivní a správní orgány. Ironicky naznačují, zda se nejedná o přenošené dítě… ASEK je základní platforma nejenom pro politický, ale i pro ekonomický a technický rozvoj v odvětví energetiky a teplárenství. Je to norma, která má zavazovat odpovědné resortní instituce poskytovat věrohodné signály o dlouhodobém chování státu v energetice, a tím vytvářet stabilní prostředí pro investice. Je to tedy dokument relevantní i pro kooperující partnery z jiných odvětví, bankovní a investiční skupiny, pro vědecko-výzkumnou i akademickou obec a řadu dalších subjektů, jež participují na rozvoji energetického komplexu ČR. Pokud si přejeme moderní, dynamicky a spolehlivě fungující energetiku, zdravě kooperující s okolním světem a přitom si zachovat právo na vlastní diverzifikovaný energetický mix, pak ani jiná být nemůže. Co se týká změn, domnívám se, že jsou zcela zásadní. Jednak se (na rozdíl od platné SEK z roku 2004) zaměřuje nikoliv jen na elektřinu, ale na všechny druhy energie pro konečnou spotřebu. Nově je tedy řešena otázka bezpečnosti dodávek plynu, kapalných paliv i centralizovaného tepla. Nyní se věnuje i otázkám rozvoje síťové infrastruktury, která v SEK 2004 nijak řešena nebyla, přestože představuje zásadní oblast a je předmětem nově definovaných cílů EU28. A v neposlední řadě se dotýká rovněž klíčových oblastí mimo energetiku, které podmiňují její udržitelnost, jako jsou lidské zdroje, výzkum, energetické strojírenství a zahraniční politika v oblasti energetiky. Podrobněji propracovány jsou také nástroje pro realizaci politiky, a to s vědomím, že stát má na liberalizovaném trhu omezené možnosti ingerencí a cíle energetické politiky musí být dosažitelné a ovlivnitelné, jinak zůstanou jen na papíře. Podle mne je toho, čím se ASEK zásadně liší od platné politiky, hodně. A ironické povzdechy? I já jich se svými spolupracovníky pár zaslechl. Samozřejmě, proces přípravy a schvalování bylo možné zkrátit. Jenže na úkor demokratičnosti její přípravy, na úkor omezování mnoha cenných impulzů, které v připomínkovém řízení zazněly a my je implementovali. Ani autoři ASEK se všem nezavděčí. Ryze z technického a technologického hlediska: další rozvoj naší energetiky a teplárenství je spojován s jejich pokračující dekarbonizací a s věcnou transformací k vyšším bezuhlíkovým formám. Pamatuje nato ASEK? Od prvopočátku příprav. Tuzemské energetické surovinové zdroje se postupně tenčí. Výrobní ambice subvencovaných nefosilních zdrojů (zejména fotovoltaiky, eoliky a biomasy) zatím nevycházejí podle představ jejich zastánců a bez dotací nejsou životaschopné, o čemž svědčí jejich faktický rozvoj po zastavení dotací pro nové zdroje v loňském roce. Základní produkční zdroje z II. poloviny XX. století spějí do finále své provozní využitelnosti a bude je třeba postupně zaměnit za moderní, provozně i ekologicky vyspělejší. Avšak bez přehnaného sebevědomí si nutno uvědomit, že česká energetika a teplárenství nepatří v EU28 na technický a provozní chvost pelotonu. Naopak: disponujeme solidní technickou bází KVET a CZT. Dobře jsme zvládli nástup k intenzivnější plynofikaci výrobní i terciární sféry. Náš energetický trh patří k nejliberalizovanějším v celé EU28. Odstranili jsme regulaci cen energie, křížové dotace mezi různými skupinami zákazníků, jako jeden z prvních států jsme implementovali III. energetický balíček a ve výčtu předností naší energetiky bych mohl pokračovat. Samozřejmě, máme i rezervy. Kupříkladu v dalším zvyšování účinnost výroby, v současné úrovni efektivnosti využívání energie a tepla, v další reformě tarifního systému pro budoucí energetiku, v rozvoji decentralizovaných kapacit a sítí, v ekologizaci řady fosilních zdrojů atd. To vše lze s pomocí ASEK postupně a v dlouhodobém horizontu optimalizovat. Ve svém postupu však musíme být důslední. Uvažovat technicky, technologicky i ekonomicky na úrovni nejvyspělejších států a určitě nepropadat žádným ideologickým subjektivistickým floskulím. Výsledkem musí být vyvážení všech tří vrcholových cílů energetické politiky (konkurenceschopnost, bezpečnost, udržitelnost), které jdou často vzájemně proti sobě. Za řadou problémů, jimiž nejenom naše, ale i evropská energetika v současnosti prochází, mnozí spatřují Brusel, resp. masu direktivních, od reality odtržených směrnic bruselské exekutivy. Nevyslouží si ASEK, jenž nezakrytě respektuje naše politické a ekonomické vazby s EU28, kritiku v drobnohledu eurospektiků? Žijeme v demokratickém prostředí. Každý má právo vyjádřit vlastní názor. My jsme přesvědčeni, že ASEK je vhodný nástroj pro dokončení integrace české energetiky do regionálního a posléze evropského trhu a pro efektivní využívání přínosů této spolupráce. Reflektuje samozřejmě dlouhodobé závazky, které ČR již přijala, ale současně vychází z našich geografických a klimatických podmínek a možností jak tyto závazky splnit, a to co nejefektivnějším způsobem. Ani v této relaci nelze zavírat oči před některými problémy. Brusel musí urychleně dořešit složitou situaci okolo formování evropského energetického trhu. Bude muset seriózně zvážit všechny technické, ekonomické, investiční, ale i lidské kapacity, jimiž EU28 disponuje a adekvátně k nim volit další postup a nástroje transformace evropské energetiky. Vedle udržitelnosti a dekarbonizace musí energetická politika zajistit i konkurenceschopnost evropské ekonomiky a bezpečnost dodávek, na kterou jsme si zvykli. Ta však není samozřejmostí a je i poměrně nákladná. í době (ve vazbě na citovanou bezpečnost a spolehlivost evropské energetiky) vzplála diskuse okolo navrhované transparentnosti obchodních smluv při zabezpečování surovin a okolo myšlenky centralizace jejich nákupů. I v energetice respektuje ČR jak politické, tak tržní principy. Proto máme jisté pochybnosti okolo smysluplnosti direktivně stanovených společných nákupů. Nikomu neupíráme právo na nich participovat. Zvláště když Brusel tuto ideu postaví na bázi dobrovolnosti. Co se týká zveřejňování obchodních smluv, je pro nás kardinální otázkou rovnováha mezi transparentností trhu a ochranou obchodních informací, abychom ještě o nějakém trhu mohli hovořit. Dlouhodobě nejtenčí led v energetické spolupráci Evropy představují národní jaderné energetické koncepty. Prosadí si Česká republika právo jít touto cestou i s pomocí ASEK? Jsem optimista. Ani EK, ani některé národní vlády nejsou s to jít proti polovině zemí EU28, které se pro jádro rozhodly v předchozím období anebo je aktivně projektují a budují v současnosti. Zároveň si uvědomuji široké spektrum opačných názorů, které Evropa v cause jádro v této dekádě zformovala. Jako technik a ekonom tvrdím, že jiná velkokapacitní instrumentální varianta k oprávněnému požadavku bezuhlíkové energetiky zatím pro ČR neexistuje. I dlouhodobá cestovní mapa Evropské unie k roku 2050 počítá s jádrem a bez něj nelze dosáhnout cíl: 85% snížení emisí. Jen se o tom v řadě evropských dokumentů z poslední doby taktně mlčí. Těžko detailně předvídat, jak se Evropa k jádru zachová. Explicitní pojistky proti pokusům o jeho embargo neexistují. Brusel po Fukušimě vygeneroval řadu testů a následných opatření, které z jádra učinily jeden z nejbezpečnějších a ekologicky nejakceptovatelnějších energetických zdrojů současnosti. V případě české energetiky třeba vyřešit rovněž palčivou otázku, kdo a jak další výstavbu jaderných reaktorů bude u nás garantovat? S tím souhlasím. Jsme v přechodové fázi transformace a trh s elektřinou díky přemíře tržních deformací nefunguje. Pokud se veškeré netržní zásahy odstraní, jsem přesvědčen, že v podmínkách ČR bude jádro ekonomicky životaschopné. Potřebuje samozřejmě státní garance v oblasti nezávislého dozoru a speciální legislativy řešící odpovědnost za jaderné škody. Pokud budou nadále dotovány (přímo, či nepřímo) nefosilní zdroje, není důvod proč obdobně nepřistoupit k jádru. Prosazujeme návrat k tržnímu modelu bez deformací. Třebaže ekonomové zdůrazňují tržní momenty, v případě jaderného modelu platí rovněž princip politického rozhodnutí a odpovědnosti, neboť jde o specifický typ výroby s velmi dlouhou dobou dodávky, přesahující běžné tržní rozhodování. Je třeba podtrhnout, že nás tlačí čas. Tenčí se zdroje energeticky využitelných surovin, vzrůstá závislost Evropy na jejich importu z politicky a ekonomicky leckdy nevyzpytatelných regionů světa. Na starém kontinentu dochází k postupné redukci produkčních kapacit, příp. k politicky motivovanému odstavování jaderných zdrojů. Ty je třeba urychleně nahradit novými, technicky vyspělejšími, s dlouhodobě garantovanou využitelností. Dr. Bronislav Sowa, CSc.
