Čína během posledního měsíce obrátila. Peking původně omezil odběr ropy z Ruska, protože se obával, že by tím otevřeně podpořil Moskvu a potenciálně vystavil své státní ropné giganty sankcím. Během května ovšem dovoz ruské ropy do nejlidnatější země světa rychle rostl. Podle odhadu společnosti Vortexa Analytics se čínský dovoz ruské ropy po moři v květnu měl vyšplhat na téměř rekordních 1,1 milionu barelů denně (bpd — barrels per day). V prvním čtvrtletí letošního roku činil čínský dovoz 750 tisíc bpd, v roce 2021 800 tisíc bpd. Podle údajů o přepravě, zprávy makléře, kterou prověřovala agentura Reuters, a pěti obchodníků vede nákupy společnost Unipec, což je obchodní společnost největší asijské rafinerie Sinope. Dále pak Zhenhua Oil, jež je součástí čínského státního holdingu Norinco. Velkým importérem z Ruska se stala také hongkongská společnost Livna Shipping. Agentura Reuters požádala všechny společnosti o vyjádření, ovšem neuspěla. Společnost Sinopec se odmítla vyjádřit, Zhenhua a Livna na žádosti o komentář nereagovaly.
Západní ústup Spojené státy, Velká Británie a někteří další klíčoví odběratelé ropy krátce po invazi zakázali dovoz ruské ropy. Evropská unie připravuje další kolo sankcí, jehož součástí by mohl být i zákaz nákupu ruské ropy. Mnoho evropských rafinerií již přestalo nakupovat ropu z Ruska z obavy, že by se dostaly do rozporu se sankcemi nebo si udělaly negativní publicitu. Dva největší světoví obchodníci s komoditami, společnosti Vitol a Trafigura, tak ukončily nákupy od společnosti Rosněfť, největšího ruského producenta ropy, ještě dříve, než 15. května vstoupilo v platnost nové pravidlo EU pro obchodování s ruskou ropou. To zakazuje nákupy, pokud nejsou „nezbytně nutné“ k zajištění energetických potřeb EU. „Situace po odchodu společností Vitol a Trafigura začala nabírat drastické obrátky, vytvořilo se vakuum, jež mohly zaplnit pouze společnosti mající odpovídající prostředky a důvěru svých ruských protějšků,“ řekl agentuře Reuters jeden z čínských obchodníků, který si nepřál být jmenován. Ruská ropa se podle obchodníků oslovených agenturou Reuters prodává zhruba o 30 dolarů levněji než jiná ropa na trhu. Pro čínské rafinerie, které se potýkají se snižujícími se maržemi ve zpomalující se ekonomice, je taková sleva samozřejmě extrémně zajímavá. Čína kromě dodávek po moři dostává přibližně 800 000 barelů ruské ropy denně prostřednictvím ropovodů na základě vládních dohod. Celkem tedy květnový dovoz ruské ropy do Čínské lidové republiky dosáhl zřejmě na téměř 2 miliony barelů denně, což představuje 15 % celkové čínské poptávky. Rusku prodej ropy pomáhá zmírnit dopady sankcí na jeho ekonomiku.
Kupci Státní čínské společnosti (Sinopec a Zhenhua v čele) se chystají v květnu nakoupit dvě třetiny ruské exportní směsi ESPO (East Siberia Pacific Ocean Pipeline, tedy ropovod Východní Sibiř — Tichý oceán), což je o třetinu více než před invazí na Ukrajinu, uvedly zdroje agentury Reuters. Rusko v květnu vyvezlo přibližně 24 milionů barelů, což je o 6 % více než v dubnu. Jen firma Sinopec pravděpodobně v květnu nakoupí nejméně 10 dodávek ESPO, což je dvojnásobek objemu před invazí. V některých případech získala rekordní slevu 20 dolarů za barel pod referenční cenou dubajské ropy, uvedli tři obchodníci pro Reuters pod podmínkou anonymity. Společnosti Sinopec, Zhenhua a Livna dopravují větší objemy ropy z ruských přístavů v Baltském moři v severozápadní Evropě i z exportního terminálu Kozmino na Dálném východě.
Složité vztahy Čínsko-ruské energetické vztahy mají poměrně složitou historii. Potenciál byl zjevný dlouho, ale i po pádu Sovětského svazu se oběma státům dlouho nedařilo dohodnout, a to hlavně v oblasti dodávek zemního plynu. Rusko sice už na začátku 21. století patřilo mezi největší dodavatele ropy pro Čínu, rozvoj vztahů byl ovšem pomalý. Rusko dlouho nechtělo svého silného souseda nechat například investovat v oboru těžby těchto nerostných surovin. Situace změnily především problémy ruské strany. Propad cen ropy z téměř 150 dolarů za barel v červenci 2008 na méně než 40 dolarů za barel v prosinci 2008 a ztížení podmínek pro získání úvěrů ruským firmám výrazně ztížily život. Čínští vyjednavači využili situace, a tak se v únoru 2009 podařilo dosáhnout dohody. Čína zajistila ruským společnostem prostředky na další investice a splátky úvěrů výměnou právě za stavbu ropovodu Východní Sibiř — Tichý oceán a zajištění dodávek na dalších 20 let. Další prohloubení spolupráce přinesly sankce uvalené po obsazení Krymu v roce 2014. Čína dokázala nahradit ztracený kapitál ze Západu. Sama také získala důležité zakázky přímo v Rusku na stavbu a rozvoj nutné infrastruktury. A s nimi i přístup k těmto důležitým surovinám. Sankce rovněž usnadnily uzavření dvacetiletých jednání o výstavbě plynovodu Power of Siberia. Projekt měl od začátku jasnou logiku. Rusko si chtělo zajistit jiné odběratele než Evropu, kde byl růst poptávky po plynu pomalý. Čína má přitom značný potenciál: více zemního plynu by mimo jiné mohlo podpořit boj Pekingu proti znečištění ovzduší. Navzdory těmto přesvědčivým důvodům ale ani nespočet vrcholných setkání čínských a ruských představitelů až do roku 2014 k ničemu nevedl. Hlavní překážkou v uzavření dohody zůstávaly neshody ohledně výchozí ceny za dodávky plynu. V roce 2014 se situace ale rychle změnila. Dne 21. května 2014 Čína a Rusko uzavřely dohodu o nákupu a prodeji 38 miliard m3 ruského zemního plynu do Číny po dobu 20 let, jehož celková hodnota byla odhadnuta na 400 miliard dolarů. Rusko je také připraveno stát se v příštím desetiletí hlavním dodavatelem zemního plynu pro Peking. Přitom už v roce 2016 předstihlo Saúdskou Arábii a stalo se největším ročním dodavatelem ropy do Číny.
