Otevřený trh s energiemi v pátém roce pohledem Sdružení velkých spotřebitelů energie

Sdružení velkých odběratelů energie (dále jen SVSE) je neziskovou organizací, která sdružuje velké spotřebitele energie a tvoří tak protiváhu silným a převážně dominantním společnostem na straně výroby, přenosu a distribuce. Tyto společnosti mají na své straně veškeré výhody: ? výsadní postavení ? ekonomickou sílu ? zkušenost v oboru. Význam subjektů zákaznické strany je v součtu zcela určitě mnohem vyšší, avšak energetika pro ně není hlavním oborem činnosti. Je sledována pouze jako jedna z mnoha, byť velmi důležitá, nákladová položka. Logickým vyústěním této situace bylo rozhodnutí spotřebitelů spojit síly ke společnému postupu, k jednotné obhajobě a prosazování oprávněných zájmů na straně spotřeby energií. Sdružení velkých spotřebitelů vzniklo v roce 1999. Jeho činnost je jednoznačně podřízena potřebám členů. Základním úkolem je prezentace názorů členů a hájení jejich zájmů vůči státním i nezávislým orgánům. Snahou je poskytovat aktuální informace, připravovat vysvětlení k nejzávažnějším dokumentům, zpracovat potřebné přehledy. Sdružení působí na tvůrce legislativy s cílem, aby legislativní rámec energetických trhů byl průhledný a spravedlivý. Podíl současných více než 50 členských společností SVSE na celkové domácí spotřebě představuje u elektřiny více než 10 TWh, tj. cca 20 % spotřeby ČR a 70 % spotřeby všech oprávněných zákazníků. U plynu pak přes 500 mil. m3, tj. cca 5 % spotřeby ČR. SVSE po otevření trhu s plynem v jednání s RWE a státními orgány zastupuje oprávněné odběratele se spotřebou cca 1,5 mld. m3. SVSE má trvalý zájem na rozšiřování členské základny. Od vstupu dalších společností do Sdružení očekáváme posílení jeho vlivu a předání jejich zkušeností z oblasti energetiky. DOPAD LIBERALIZACE TRHU NA CENY ELEKTŘINY SVSE každoročně pořádá mezi svými členy a spolupracujícími společnostmi dotazníkovou akci zaměřenou na ceny energií. Počet respondentů se v posledních dvou letech v souvislosti s drastickým nárůstem cen neustále zvyšuje. Výsledky zahrnují údaje ze zhruba 50 společností s celkovým počtem více než 110 odběrových míst a s celkovou spotřebou kolem 9 TWh. Respondenty jsou převážně velké průmyslové podniky s vlastními útvary energetiky. Energetice věnují značnou pozornost a jsou dobře technicky i personálně zabezpečeny. Výsledky ročních cenových průzkumů jsou shrnuty v grafech. Zajímavé byly důvody přechodného snížení cen v letech 2002-2004. Změny dodavatele v prvních dvou letech byly spíše ojedinělou záležitostí a většinou se týkaly velkých společností, které si zřídily vlastního obchodníka s elektřinou a elektřinu poté nakupovaly u něho. REASY - v té době ještě samostatné - projevovaly eminentní snahu, aby si udržely zákazníky ze svých regionů a projevovaly ochotu k vyjednávání o ceně. Ta však skončila okamžikem prodeje pětice REAS do skupiny ČEZ. Z pohledu odběratelů se tudíž toto rozhodnutí příliš šťastným nejeví. Přehled vývoje ceny elektřiny od roku 2001 (tedy od stavu před zahájením otevírání trhu s elektřinou) po rok 2006 ukazuje, že cenový přínos liberalizace trhu se pro průmyslové podniky jeví z dnešního pohledu jako přesný opak toho, co jsme od liberalizace trhu očekávali. Zvýšení ceny elektřiny pro průmyslové podniky má za následek snížení konkurenceschopnosti. A každé snížení konkurenceschopnosti má v ČR vyšší vliv na životní úroveň obyvatelstva, než v okolních státech. To je způsobeno vyšším procentem závislosti obyvatelstva na průmyslu. V ČR průmysl poskytuje práci 40 % populace, v SRN to je 33 % a v Británii 25 %. PRŮZKUM NÁZORŮ NA LIBERALIZACI TRHU Porovnání vývoje názoru velkých odběratelů na liberalizaci v uplynulých dvou letech ukazuje vzrůstající skepsi: Dočasné úspěchy otevřených energetických trhů v Evropě byly vystřídány fiaskem. Vraťme se o 10-15 let nazpět: Evropa se snaží udržet krok s ekonomikami ostatních vyspělých států, zejména s USA a Asií a zjistit konkurenceschopnost svého průmyslu. Převládá názor, že v této snaze jí mj. brání vysoké ceny energií. Jak je snížit? Otevřeme trh, vznikne konkurenční tlak na snižování nákladů při výrobě energií, a tím dojde ke snížení cen. Od samého začátku bylo zřejmé, že liberalizace trhu je pouhým prostředkem ke zvýšení či alespoň udržení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Liberalizace přinesla očekávané výsledky pouze přechodně. Zatímco v původních státech EU se ceny snížily na dobu několika let, v ČR na pouhé dva roky pro většinu odběratelů a na tři roky pro některé z největších odběratelů z první vlny otevření českého trhu. V současné době liberalizace přináší všeobecný a hlavně nepředvídatelný nárůst cen energií. Průmysl je navíc zatěžován dalšími a dalšími náklady - povolenky emisí CO2, připravuje se ekologická daňová reforma atd. Hlavním výsledkem je tedy úplné popření původního cíle, které s sebou přináší snižování konkurenceschopnosti evropského průmyslu. DŮVODY RŮSTU CEN ENERGIE Není splněna základní podmínka fungování jakéhokoliv trhu, tj. aby nabídka byla vyšší než poptávka a aby konkurenční prostředí vytvářelo tlak na snižování nákladů. Dochází k postupnému zvyšování spotřeby, staré zdroje dosluhují a nové se stavějí spíše výjimečně. Postupně se vytvořilo celoevropské prostředí neregulovaných oligopolů. Trh je rozdroben na regionální trhy s dominantními výrobci. Druhým důvodem je bezesporu tzv. Windfall profit, což je bezpracný zisk energetických společností na základě započtení ceny povolenek do ceny elektřiny. Naprostá většina výrobců rovněž využila (resp. zneužila) situace v systému obchodování s emisemi skleníkových plynů (ETS - Emission trading scheme) a do svých cen zcela bezostyšně zahrnuje cenu povolenek, přestože povolenky byly výrobcům přiděleny zdarma. Toto dělají i přesto, že v EU pochází cca 65 % elektřinou z jádra. Dopad na německý průmysl podle údajů VIK (německého sdružení velkých spotřebitelů) představuje 5 mld. eur/rok. VIK doufá, že přiměje vládu k tlaku na změnu směrnic EU ohledně ETS. Stejnou taktiku zvolil i náš ČEZ. Minimální cena elektřiny je rovna součtu ceny paliva (cca 15 eur) a ceny povolenky (cca 20 eur), tj. 35 eur, kdy pro zjednodušení uvažujeme, že 1 MWh představuje 1 t CO2. ETS se zcela míjí účinkem. Anebo: plní jej naprosto dokonale za předpokladu, že bylo "ušito" na míru energetickým společnostem. Tato situace umožňuje dlouhodobé a úplné odtržení ceny od nákladů. Toto je základním problémem, který stojí v cestě k dosažení původního cíle. Naprostou nutností je tedy návrat k původnímu cíli na úrovni nejen ČR, ale hlavně celé EU. SITUACE NA TRHU S PLYNEM Byl otevřen v roce 2005. Evropa je zcela závislá na několika málo producentech, kteří tak mají možnost absolutního diktátu ceny. V ČR je patrná snaha dominantního dodavatele o maximalizaci zisku za každou cenu. Cena pro oprávněné zákazníky byla v roce 2005 vyšší než pro chráněné. Z vyjádření pracovníků RWE je zřejmá snaha dostat cenovou úroveň na ceny v SRN. Používané argumenty nám připadají značně účelové: jednou se to hodí (ceny energií) a tehdy do EU patříme. Jindy se to zase nehodí - viz odkládané otevření trhu pracovních sil, některé rozdílné přístupy k zemědělství apod. ERÚ v tomto případě (naštěstí) splnil svoji povinnost ochránce zákazníků a po důkladném prozkoumání na základě stížností velkých spotřebitelů zavedl pro rok 2006 regulaci formou maximálních cen pro dominantního dodavatele. Pro oprávněné zákazníky se vloni podařilo získat zpět 48 mil. Kč. Tato částka vznikla tím, že v závěru roku 2004, kdy existovali jen zákazníci chránění, byly ceny plynu stanovené ERÚ o něco vyšší, než náklady dodavatele. Projevuje se obrovská lobbystická síla RWE: při projednávání energetického zákona došlo v parlamentu k jeho změně v neprospěch zákazníků. Přístup k zásobníkům původně regulovaný, jak to svorně navrhovalo MPO i ERÚ, byl změněn na sjednaný. Došlo tak k zablokování vstupu konkurence na trh s plynem. K tomuto lze uvést jednu parlamentní perličku: skupinou oprávněných zákazníků, jejíž koordinací jsme byli pověřeni, nám byl uložen úkol zjistit jméno poslance, který změnu přístupu k zásobníkům navrhl. Po několika hodinách na internetu sněmovny vyšlo najevo, že u každého z několika stovek pozměňovacích návrhů je uveden autor, jen u tohoto nikoli. Co si o tom myslet? Dotyčný se asi přeci jen zřejmě trochu styděl ... RWE se rovněž snaží neúměrně zvýšit cenu skladování, což by pro zákazníky znamenalo další podstatnou finanční zátěž. Otázkou pak logicky je, zda liberalizace tohoto odvětví má vůbec smysl, a zda by nebyl lepší návrat k regulaci (toto je i většinový názor z dotazníku SVSE). EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA Představuje další pohromu pro český průmysl. O becná snaha MŽP o zpřísňování evropských směrnic nad jejich požadavky je vážnou hrozbou pro konkurenceschopnost průmyslu. Spatřujeme hrozbu dvojího zdanění, neboť je snaha zdanit veškeré energie, tzn. primární paliva i elektřinu. Jako jediný možný systém vidíme zdanění pouze primárních paliv (uhlí, jádro, plyn,...). Maximální výše zdanění se musí rovnat minimálním požadavkům EU. Zcela obecně je pro spotřebitele jakékoli další zpřísňování požadavků EU nepřijatelné. EVROPSKÉ SDRUŽENÍ VELKÝCH SPOTŘEBITELŮ SVSE je od roku 2003 členem IFIEC EUROPE - evropského sdružení velkých spotřebitelů, jež na evropské úrovni sdružuje jednotlivé národní federace velkých spotřebitelů. Tato organizace sídlí v Bruselu a má přímé vazby na orgány a komise. Díky této organizaci má SVSE umožněn přímý kontakt na komise. DG Competition (evropská komise pro hospodářskou soutěž) a DG TREN (komise pro energetiku). DG Competition prováděla v roce 2005 rozsáhlé šetření trhu s elektřinou a plynem ve vybraných státech EU. Na žádost SVSE bylo toto šetření rozšířeno rovněž o ČR. Výsledky budou publikovány ještě letos. Z předběžné zprávy však už nyní vyplývá, že čeští odběratelé nejsou se svými problémy osamoceni a že funkčnost trhu je narušena v celé Evropě. Lze jen doufat, že výsledky tohoto šetření povedou ke změně systému a k naplnění základní myšlenky liberalizace - tj. ke snížení cen energií na základě konkurenčního tlaku při jejich dodávkách. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY VELKÝCH ODBĚRATELŮ ? Zcela nepřiměřený a neodůvodněný cenový nárůst silové elektřiny. Podle předběžných výsledků aktuálního průzkumu se cenový nárůst pohybuje v rozmezí 12 až 37 (!!!) %, přičemž nejvyšší nárůsty jsou u největších odběratelů. Dochází tak k vysávání peněz z průmyslového sektoru. Velice závažným důsledkem je nedostatek prostředků pro inovace a investice do snižování energetické náročnosti, což vede opět k výraznému ztížení pozice českého průmyslu, ke snižování konkurenceschopnosti. Řada společností, zejména nadnárodních, v současné době provádí vážně míněné analýzy záměrů na přesun svých výrob do zahraničí. Lze očekávat likvidaci celých průmyslových odvětví. ? Politické vlivy - zvýhodňování obyvatelstva. Ačkoliv politické zásahy jsou popírány, evidentně k nim dochází. Jednoznačným důkazem jsou odlišné distribuční sazby pro srovnatelné odběry obyvatelstva a podnikatelských subjektů, rovněž rozdílná je cena silové elektřiny od dodavatele poslední instance (= ceníková cena pro maloodběry), v obou případech ve prospěch obyvatelstva. ? Mechanismus vzniku regulovaných cen v elektroenergetice. Podklady pro cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu jsou zpracovávány v pracovní skupině při EGÚ Brno. Účast v této skupině je placená. Stěžejními účastníky jsou regulované subjekty. Ty si uvedenou činnost promítnou do svých nákladů a vše nakonec zaplatí konečný zákazník. Pokud se však chceme na této činnosti podílet, je od nás požadována finanční spoluúčast (jedná se o částku cca 90 000 Kč, která je z pohledu hospodaření SVSE velice významnou) ještě jednou. Platíme tedy dvakrát za jednu a tutéž věc. Zásadní problém však spatřujeme ve finanční závislosti zpracovatele na regulovaných subjektech se všemi potenciálními riziky, které z této skutečnosti mohou vyplývat. Situaci je nutno neprodleně řešit: ERÚ musí být na tuto činnost poskytnuty potřebné prostředky z nezávislého zdroje - buď přímo ze státního rozpočtu, nebo by potřebná částka mohla být vybrána v ceně elektřiny podobně jako je tomu s financováním Operátora trhu. Ve všech variantách se prostředky vyberou od konečných zákazníků. Musíme však trvat na tom, aby vše bylo průhledné. ? Platba za systémové služby. SVSE soudí, že platbou za systémové služby je nutno zatížit rovnoměrně všechny účastníky trhu. Prvním důvodem pro toto zrovnoměrnění je fakt, že kolísání a výpadky odběru/ výroby se projevují jak u odběratelů, tak u výrobců. Na straně odběru se však jedná většinou o jednotky, maximálně desítky MW. Vliv na elektrizační soustavu jako celek je většinou zanedbatelný a vzájemně se statisticky vyrovná. U výrobce se však jedná o hodnoty řádově vyšší, tj. minimálně o desítky, většinou však o stovky MW. Výpadky těchto velkých bloků jsou již pro soustavu značným rizikem, které vyvolává nutnost využití podpůrných služeb. Obecně lze tedy konstatovat, že potřeba aktivace podpůrných služeb je vyvolávána stranou výroby. Druhým důvodem jsou ekonomické dopady. Za současného stavu a tržního chování dominantního výrobce ČEZ, který podstatným způsobem zvyšuje ceny elektřiny, český zákazník platí i systémové služby pro výrobu elektřiny, která je exportována. Všichni tedy platíme za něco, co jsme si neobjednali, co nechceme, a z čeho má prospěch někdo jiný. Náklady při saldu ČR cca 13,5 TWh a při platbě ve stejné výši, jakou platí samovýrobci, tj. 58,64 Kč/MWh, představují částku téměř 800 mil. Kč, které zaplatí navíc čeští zákazníci. Zřetelně je tato situace vidět na limitním příkladu: představme si, že v ČR je jeden jediný odběratel, který spotřebuje za rok 1 MWh, veškerá vyrobená elektřina je exportována. Tento odběratel by tak zaplatil veškeré systémové služby, tj. cca 8 mld. Kč! Tento náš požadavek je dosud odmítán s odkazem na legislativu EU, která zakazuje zatěžování exportu dodatečnými poplatky. Tato platba dle našeho soudu však není žádným poplatkem, ale pouhým zahrnutím reálných nákladů, které jsou s výrobou elektřiny pro export spojeny. Jsme přesvědčeni, že současný stav je neudržitelný a je nutno jej zcela zásadně změnit. Z tohoto systému by měla být vyjmuta pouze vlastní spotřeba. ? Obnovitelné zdroje. Vícenáklady způsobené provozem OZE je nutno v celé výši přiřadit jejich původcům. Do těchto vícenákladů je třeba transparentně zahrnout i vícenáklady doposud skryté v jiných částech ceny za elektřinu. Je evidentní, že toto opatření s sebou přinese zvýšené výkupní ceny. Přesto je nezbytné trvat na tom, aby v příspěvku na OZE byly zahrnuty všechny náklady s jejich provozem spojené a aby tento příspěvek byl transparentní a nemohlo docházet k účelovému zkreslování, které je pak aplikováno jako argument různými ekologickými spolky. V oblasti obnovitelných zdrojů je nutno transparentně uvádět veškeré náklady, které s jejich instalací a provo zem souvisejí. Všechny tyto náklady je nutno zahrnout do příplatku na OZE. Jedná se zejména o: a) Nárůst potřeby podpůrných služeb a následné zvýšení jejich ceny v absolutní roční hodnotě. Současně lze předpokládat i nárůst ceny jednotkové. Tento mechanismus zcela jistě funguje již nyní a lze s povděkem kvitovat skutečnost, že ERÚ kvantifikoval zvýšení ceny podpůrných služeb v budoucnu. V této kvantifikaci však schází současnost a bylo by vhodné ji doplnit alespoň o roky 2004, 2005 a dále. b) ČEPS a REAS - povinnost výkupu energie z OZ na krytí ztrát. Pokud bude povinný výkup vyšší než ztráty, uplatní se následující mechanismus: - vznik odchylky, - ČEPS zaplatí a dá do nákladů, - zaplatí koneční zákazníci. Je tudíž žádoucí nalézt přijatelný mechanismus řešení této situace. Jednu z možností představuje povinný výkup jen do skutečné výše ztrát. Nutno vyřešit, co se zbývající částí. c) Blokování přenosových cest kruhovými toky. Důsledky: - buď omezení přenosových možností pro obchod, - anebo vyvolání nutnosti stavby nových vedení Společnou transparentní cestou by mohlo být přiřazení všech těchto nákladů jejich původcům, tj. provozovatelům OZE. Z této částky by pak měla vycházet výše příspěvku na provoz OZE. Průmysl potřebuje: ? jistotu dodávek a předvídatelnost cen, ? ceny energie - nezbytné minimum bez balastních zátěží, ? pokud liberalizace bude pokračovat, pak legislativní rámec energetického trhu musí zajistit průhlednost a spravedlnost. K tomu je nutno posílit pozice rozhodujících orgánů, které mají dohled nad trhem (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Energetický regulační úřad) na úroveň nezávislé soudní moci. Dále je nutno zahrnout strategii řízení dominantního výrobce ČEZ do Státní energetické koncepce. Společným cílem musí být zachování tradice technologicky vyspělého průmyslu v Evropě. Pokud si chceme udržet současnou životní úroveň, není jiné cesty. ? www.aem.cz/svse; svse@aem.cz