„Soukromá mise astronautů Ax-4 společnosti Axiom by mohla po několika odkladech odstartovat k Mezinárodní kosmické stanici už 19. června, protože se usilovně pracuje na odstranění dalšího úniku vzduchu na ruské části ISS, modulu Zvezda,“ tolik prohlášení NASA ze 14. června, s tím, že pro misi Ax-4 spolupracuje s Axiom Space a SpaceX na „přezkoumání možností startu“.
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, už snad astronauti z Indie, Polska a Maďarska pod velením Peggy Whitsonové (5. start) na ISS zakotvili, delší zpoždění by pravděpodobně ovlivnilo nejen jejich let, ale také start NASA k pravidelné rotaci posádek Crew-11. Ten je naplánován na konec července. Vzhledem k tomu, že modul Harmony, na který se připojují jak nákladní lodě, tak Crew Dragony, má omezený počet spojovacích uzlů, musí plánovači startů v NASA dobře zvažovat rytmus startů kosmických lodí. Na jednom ze dvou uzlů je od 14. března připojena Crew Dragon Endurance s misí Crew 10, a teprve 25. května (2025) se odpojila nákladní verze Dragonu 2. Mise Ax-4 měla odstartovat 11. června, ale jen večer předtím byla odložena kvůli opravě úniku kapalného kyslíku v jednom z motorů prvního stupně Falconu 9. To se záhy podařilo a start se mohl odehrát už 13. června. Jen pro zajímavost — stejný stupeň Falconu 9 zřejmě vynese i Crew-11! Problém s urychlovacím stupněm Falconu 9 se zdál být posledním v sérii zpoždění mise Ax-4, jejíž start byl původně naplánován už na „časné jaro“. Ovšem NASA a SpaceX se v únoru dohodly na výměně kosmické lodi Endurance, která měla být původně použita na Ax-4, za novou kosmickou loď Crew Dragon, která pak připadla návštěvní misi Axiomu. To umožnilo použít Endurance na misi Crew-10, jež pak v březnu odstartovala k půlročnímu pobytu na ISS a Ax-4 tak posunula. Závěrečné práce (problémy s akumulátory) na přípravě zcela nového a dosud nepojmenovaného Crew Dragonu způsobily, že start se posunul z konce května na 8. června, posléze na 10. a poté na 11. června kvůli problémům souvisejícím s počasím. Dne 12. června pak ovšem NASA oznámila, že start pozastavila na neurčito, aby umožnila agentuře a Roskosmosu posoudit „pokles tlaku“ v ruském segmentu ISS. Tyto úniky, které se nacházejí v zadní části modulu Zvezda, jsou pozemními experty monitorovány už několik let. Inu, Zvezda je vůbec nejstarším modulem stanice (původně určeným pro plánovanou stanici MIR-2) a je to bohužel znát. Projevují se tak mnohočetné a čím dál častější úniky ze silně vyčerpaných uzlových segmentů v ruské sekci, což je z hlediska bezpečnosti velmi neblahý fakt. Ruští kosmonauti se už po několikáté pokusili speciálním tmelem spáry úniku zaslepit, zřejmě ale ne natrvalo. Po nejnovější opravě je však tlak v přechodovém tunelu PrK spojujícím dokovací port se zbytkem modulu údajně stabilní, a tak bylo možné stanovit nové datum startu Ax-4.
Osud ISS na vážkách
Incident však poskytl Elonu Muskovi, zakladateli společnosti SpaceX, příležitost k tomu, aby opět vyzval k předčasnému vyřazení ISS z provozu. „Existují potenciální vážné obavy o dlouhodobou bezpečnost vesmírné stanice. Některé její části prostě příliš stárnou a toto riziko samozřejmě časem roste,“ uvedl v příspěvku na sociálních sítích 13. června. „Přestože @SpaceX vydělává na dopravě astronautů a nákladu na ISS miliardy dolarů, doporučuji, aby byla odstraněna z oběžné dráhy do dvou let.“ „Myslím, že se musíme od této starobylé kosmické stanice posunout dál,“ dodal v dalším příspěvku později téhož dne. „Pokud to bude nutné, mise Starship s astronauty mohou tuto mezeru zaplnit,“ neskrýval sebevědomí. Musk ovšem neupřesnil, jak by mise Starship s posádkou mimo oběžnou dráhu Země mohly realizovat výzkum a další aktivity, které ISS nepřetržitě provádí na nízké oběžné dráze Země. Není to poprvé, co Musk vyzval k předčasnému ukončení provozu ISS, u které se v současné době předpokládá odchod do „důchodu“ až kolem roku 2030. V únoru, kdy Musk působil de facto jako šéf oddělení vládní efektivity Bílého domu a byl blízkým poradcem prezidenta Trumpa, učinil první podobnou výzvu k deorbitizaci ISS „co nejdříve“, nebo za dva roky s tím, že stanice nabízí „velmi malou přírůstkovou užitečnost“. Jeho pohled na užitečnost ISS se zřejmě odráží v návrhu tzv. hubeného rozpočtu NASA na fiskální rok 2026, který sice vyzývá k pokračování využívání ISS do roku 2030, ovšem s rozpočtovými škrty, které by snížily počty členů posádky a omezila vědecký výzkum. Zvažuje se, zda by na mise nelétali čtyři, ale jen dva astronauti. Tím pádem by se také snížil počet zásobovacích letů, neboť by klesla spotřeba vody, kyslíku, potravin apod. Ostatně už 20. května na brífinku k nadcházející komerční misi Ax-4 na stanici Dana Weigelová, programová manažerka NASA pro ISS, konstatovala, že NASA čelila problémům se zdroji pro ISS i před škrty navrženými pro fiskální rok 2026. „I dnes se stanice potýká s kumulativním víceletým snížením rozpočtu,“ uvedla s odkazem na usnesení, které financovalo NASA na úrovni roku 2024 pro celý fiskální rok 2025. „Což byla výzva, kterou jsem měla a kterou jsme prozatím zvládli,“ řekla. „Zanechalo to však určité problémy s rozpočtem a zdroji, které vedou k dopravě menšího množství nákladu, včetně zásob pro posádku na stanici.“ A to se nezmínila o problémech, které vznikly po nečekaném navýšení členů osádky amerického segmentu o astronauty z nespolehlivého Starlineru zkušební mise CFT-01. Představitelé NASA dříve veřejně nediskutovali o žádných otázkách týkajících se nedostatků v zásobování na stanici, i když v soukromém průmyslu existovaly obavy ze snížení objemu nákladů na ISS. Situace se navíc v poslední době zhoršila poškozením nákladní kosmické lodi Cygnus od Northrop Grumman během březnové přepravy na kosmodrom, což vedlo společnost a NASA k prohlášení, že přetlakový nákladní modul lodi, který měl letět na misi NG-22 k ISS, je poškozen a nelze jej použít pro loď, která měla po odkladech z února konečně odstartovat nyní v červnu. NASA sice v posledních několika letech vysílala na ISS 4—5 nákladních letů ročně, ale na letošní rok jsou plánovány jen tři, včetně nákladní mise SpX-32 Dragon, která se nedávno od stanice odpojila, aby, jak jsme už uvedli výše, uvolnila dok na Harmony pro misi Ax-4. Další start SpaceX-33 je naplánován na srpen. Teprve pak má následovat nový Cygnus NG-23. Pravda, o zásobování amerického — tj. mezinárodního — segmentu stanice se stará i Japonská kosmická agentura JAXA, která pracuje na aktualizované verzi své nákladní lodi HTV-X, jejíž start je plánován na letošní podzim. A společnost Sierra Space doufá, že do konce roku vyšle k ISS svůj nákladní raketoplán Dream Chaser. Ale to vše je dnes „sázkou do loterie“, byť obě jmenované společnosti také mají s NASA smlouvu o komerčních zásobovacích službách. Musk pochopitelně tyto otázky neřeší, natož otázku efektivity vědeckého výzkumu a jeho přínosu pro civilizaci a také Bílému domu je to pohledem snah o snížení rozpočtu na vědu v NASA o téměř 50 % tak nějak fuk. Muskovo přesvědčení, že Starship a cesty na Mars mu případné ztráty z ISS a lunárního programu vynahradí, je prostě skálopevné. Když se pak rozhádal s prezidentem Trumpem, sebevědomě prohlásil, že klidně stáhne své kosmické lodě Dragon z provozu. Oba pánové se sice už přes svá velká ega zklidnili, ale dominance SpaceX v obsluze ISS z americké strany je i tak nebezpečná. Kdyby Musk trucoval doopravdy, pro astronauty NASA by zbyly jen dvě nepříliš vábné varianty: ruské Sojuzy s omezenou kapacitou a jejich čínská modifikace Šen-čou. Boeingův Starliner, který byl původně favorizovanou lodí, je totiž stále (po 15 letech vývoje) pro běžné pilotované lety nepoužitelný. Téměř po startu nepovedeného testovacího letu CFT-01 Starliner s posádkou Wilmore/Williamsová, která na ISS „uvízla“ na osm měsíců a mohla se vrátit až v konkurenčním Crew Dragonu, vysílá NASA smíšené signály o budoucnosti této lodi. V prohlášení z 6. června agentura uvedla, že „stále posuzuje nejbližší potenciál pro let Starlineru k Mezinárodní vesmírné stanici na začátku roku 2026, dokud nebude certifikován systém a vyřešeny technické problémy. NASA nadále vyhodnocuje, zda další let Starlineru bude pilotovaný, nebo jen nákladní — bez posádky,“ píše se v prohlášení. Navíc je otázkou, zda se Starliner příští rok k certifikátu opravňujícímu jeho využití pro pilotované lety na ISS dopracuje. NASA se tak spoléhala na přepravu astronautů loděmi SpaceX po dobu pěti let, přestože nadále tvrdila, že chce mít v provozu dvě komerční lodě pro posádku, aby poskytly redundanci, pokud by se u některé z nich vyskytl problém. A problémy nastávají. Důležitost tohoto stanoviska se právě ukázala již citovanou Muskovou hrozbou o stažení Dragonů z provozu. Ta sice možná nebyla myšlena vážně, ale ukázala závislost NASA na SpaceX při přepravě na ISS. A nebezpečí závislosti na monopolu SpaceX trvá. Aktuální rozpočtové tlaky by totiž mohly donutit NASA, a tudíž i Boeing, poslat Starliner do muzea ztrátových projektů. Návrh rozpočtu agentury na fiskální rok 2026, který byl zveřejněn 30. května, snižuje provozní a dopravní rozpočty ISS přibližně o 25 %. „Rozpočet omezí budoucí lety kosmických lodí a mohl by mít dopad na schopnost NASA udržovat dva poskytovatele dopravy pro posádku,“ konstatuje se mimo jiné v komentáři k rozpočtovému návrhu. A budoucí plánované komerční orbitální stanice (např. Starlab, Orbital Reef či nověji i Vast Haven II) Starliner nevytrhnou. Jsou ještě hodně vzdálené… Evropa, respektive ESA se proto také drbe za ušima. Nemajíc vlastní kosmickou loď hledá východiska z nebezpečného návrhu na rozpočet NASA pro rok 2026 třeba i rozšířením spolupráce například s Indií, která chce vybudovat vlastní orbitální stanici k datu 2030. I na té by konec konců mohl pobývat evropský astronaut.
Šlo by to i jinak?
NASA se dnes zmítá v nejistotách. A vzhledem k „úsporným“ opatřením Bílého domu se začínají bouřit i senátoři, kteří po odvolání kandidatury Jareda Isaacmana těsně před jeho potvrzením za administrátora NASA požadují co nejdříve oznámení nového kandidáta na šéfa agentury a kritizují navrhované škrty. Třeba texaský senátor Ted Cruz požaduje zvýšení „hubeného“ rozpočtu o 10 mld. USD a zachování plánovaného lunárního programu Artemis včetně raket SLS, lodě Orion i stanice Gateway. Od odvolání Jareda Isaacmana uplynuly téměř tři týdny. Mezitím zklamaný kandidát pohovořil s Ericem Bergerem, uznávaným redaktorem serveru Arstechnica.com, jemuž prozradil své představy o rekonstrukci NASA. Dovolujeme si použít výňatky z rozhovoru, zveřejněné mj. i na Space.com:
Muž s plánem
„Když jsem tento týden mluvil s Isaacmanem, nechtěl jsem znovu omílat politický kotrmelec,“ uvádí Eric Berger svůj rozhovor. „Raději jsem mluvil o jeho plánu. Koneckonců, měl šest měsíců na to, aby nahlédl pod pokličku NASA, identifikoval problémy, jež držely vesmírnou agenturu zpátky, a uvolnil její potenciál v nové éře vesmírných letů.“ „Nemělo by to být překvapení, organizační struktura je velmi zatížená managementem a vedením,“ řekl Isaacman. „Přebujelé vedení s dlouhými hierarchiemi šéfů, kteří mají své zástupce, ti zase své náčelníky štábu, tito mají zástupce náčelníků štábu a zástupce zástupců... Není to jen problém NASA. Napříč státní správou existují role ředitelů, zástupců a asistentů náměstků. Je velmi obtížné mít kulturu odpovědnosti a naléhavého rozhodování.“ Isaacman řekl, že jeho plán o více než 100 stranách, který podrobně popisuje různé akce k modernizaci NASA a její zefektivnění, by začal na úrovni byrokracie. „Bylo by těžké udělat velké, vzrušující věci bez reorganizace, přestavby, včetně kulturní přestavby, a agresivní, hladové kultury zaměřené na poslání,“ řekl. „Jedním z jeho prvních kroků by bylo pokusit se urychlit časový plán mise Artemis II, která má v dubnu 2026 obletět kolem Měsíce se čtyřmi astronauty,“ parafrázuje jeho slova Berger. Plánoval přivést „úderné“ týmy inženýrů, kteří by pomohli posunout Artemis a další programy kupředu. Isaacman chtěl vidět raketu pro Artemis II na rampě už koncem letošního léta s cílem odstartovat v prosinci tohoto roku, čímž by napodobila historický start Apolla 8 v prosinci 1968, které jako první obkroužilo Měsíc. Isaacman by se také snažil zvrátit rozhodnutí vesmírné agentury omezit využívání Mezinárodní vesmírné stanice kvůli rozpočtovým problémům. „Místo současného systému, kdy jsou tři členové posádky obměňováni každých osm měsíců, jsem chtěl jít, abych zvládl rozpočet, na sedm členů posádky každé čtyři měsíce,“ řekl. „Dokonce jsem chtěl zaplatit jednu z misí, pokud by to bylo nutné, abych tam dostal více lidí i více vědy a pokusil se vybudovat orbitální ekonomiku. Jinak bude život na komerčních destinacích (stanicích) na LEO velmi těžký.“ V rámci toho by tlačil na certifikaci kosmické lodi Dragon společnosti SpaceX tak, aby mohla nést sedm astronautů — což bylo v základním návrhu nosič — namísto současných čtyř. To by NASA umožnilo vysílat více profesionálních astronautů, ale také specialistů na užitečné zatížení, jako to agentura dělala během programu raketoplánů. V podstatě by na určité experimenty létali odborníci NASA a prováděli svůj vlastní výzkum. „Chtěl jsem vrátit program Payload Specialist a otevřít ho pracovníkům NASA,“ řekl Isaacman. „Protože věci jsou teď docela těžké a chtěl jsem lidi nadchnout a odměnit ty nejlepší.“ Plánoval také darovat svůj plat administrátora Space Campu v US Space & Rocket Center v Huntsville v Alabamě na stipendia, která by inspirovala další generaci průzkumníků.
Jaderné kosmické lodě
Isaacmanovým hlavním tématem měl být plný tlak na jaderný elektrický pohon, který považuje pro udržitelný průzkum Sluneční soustavy lidmi za nezbytný. Jaderný elektrický pohon přeměňuje teplo ze štěpného reaktoru na elektrickou energii, podobně jako elektrárna na Zemi, a tu poté využívá k vyvíjení tahu urychlováním ionizované pohonné látky, jako je xenon. Jaderný pohon vyžaduje výrazně méně paliva než pohon chemický a otevírá více startovacích oken na Mars a další destinace. „Šli bychom rovnou k testovacímu plavidlu o výkonu 100 kW, které bychom poslali na inspirativní místo se skvělými kamerami,“ uvedl. „Pak bychom se během čtyř let přesunuli na megawattovou třídu, k čemuž byste mohli připojit kosmickou loď s lidskou posádkou, nebo přitáhnout dalekohled k Lagrangeovu bodu a pak se vrátit, a tak dále. Cílem bylo dostat Ameriku do vesmíru s jadernou energií.“ Dalším klíčovým prvkem tohoto plánu bylo, že by poskytl některým střediskům NASA, včetně Marshallova centra kosmických letů, důležitou práci po zrušení rakety Space Launch System. „Příklon k jaderným vesmírným lodím byl podle mého názoru prostě správnou věcí. Je v tom spousta dolarů, kterých se tato střediska a dané státy nechtějí vzdát,“ řekl. „Když promluvíte s těmito senátory, že jim dáte další druh stupně, kterého se mohou chytit, měli by být nadšení z toho, co přijde dál. A představte si rozpočet kalibru SLS, který jde do vybudování, doslova jaderných orbiterů, které by mohly dělat spousty zajímavých věci. To je směrově správné, ne?“ „Jakým směrem se NASA nyní vydá, není jasné, ale ztráta Isaacmana je akutní. Úřadující správkyně agentury Janet Petrová z velké části přijímá pokyny od Úřadu pro řízení a rozpočet Bílého domu a není nezávislá. Do potvrzení správce nyní zbývá dalších několik měsíců. Světla v historické vesmírné agentuře se v důsledku toho každý den trochu stmívají,“ uzavírá Berger. Je to smutné konstatování. Všechno mohlo být jinak.
/Stanislav Kužel/
S využitím zdrojů: www.space.com, www.spaceflight.com a www.arstechnica.com