Ostré letní polemiky pokračují: Dojde na symbiózu jádra a plynu?

Okurková sezona se české energetice vyhýbá obloukem. I právě končící léto 2010 bylo ve znamení ostrých polemik o dalším vývoji českého energetického mixu. Následující energetická dekáda bude v ČR dominantně ve znamení jádra. V tomto výhledu jsou jeho zastánci i odpůrci (zdá se už) zajedno. Liší se „pouze“ v názorech na potřebnost nových jaderných reaktorů, na jejich dodavatele a zhotovitele, na termín spuštění a samozřejmě na výši investic, které si dostavba JE Temelín ve finále vyžádá: od optimistických výhledů „už na přelomu let 2018- 19 a za 150 mld. Kč“ až po skeptické scénáře typu „nejdříve okolo roku 2025 a kdoví zda ČEZ vystačí s půl bilionem Kč“... Zelení aktivisté přišli v průběhu letošního léta s řadou nových námitek. Mimo jiné s bilancí exportu české elektřiny. Operují s údaji ERU z roku 2009, konkr. s čistým vývozem proudu z ČR. Ten vloni dosáhl 13,6 mld. kWh. Přitom oba už existující temelínské reaktory stačily vygenerovat 13,2 mld. kWh. Zelení také připomněli, že ČR je už léta 2. největším exportérem elektřiny v rámci EU27. Předstihla nás pouze Francie, a to s 24 mld. kWh. Zelení nesouhlasí ani s úvahami, že nové jaderné zdroje umožní odstavit a nahradit dožívající uhelné zdroje. Připomínají, že ČEZ po dokončení I. a II. bloku v JE Temelín nevypnul jedinou fosilní elektrárnu. Fakt, že největší tuzemská energetická společnost chce vybudovat a spustit dva nové reaktory v jižních Čechách naopak již vzali na vědomí importéři a prodejci plynu. Jaderným kolegům však připomněli užitečnost výstavby a provozního souběhu jádra s novými paroplynovými elektrárnami. Podle informací České plynárenské unie se momentálně (v různých fázích příprav) nachází 7 paroplynových zdrojů o celkovém výkonu přes 4000 MW. Měly by nejenom nahradit dožívající uhelné zdroje, pro něž bude na domácím trhu stále méně paliva, ale i vylepšit emisní bilance české energetiky a teplárenství. Navíc je lze pohotově využít k jištění výkonů provozně nevyzpytatelných solárních a eolických zdrojů. Kritici paroplynu v srpnu vyrukovali s novým protiargumentem v podobě publikovaných úvah ruských politických a obchodních kruhů o razantním zvýšení cen této suroviny na sibiřských nalezištích. Očekávají, že příklad ruských firem budou časem následovat i další těžaři a prodejci plynu a světové trhy s plynem čekají poměrně dramatické změny. /uai/