Světlovodivá skelná vlákna se za pomoci Braggovy mřížky palladia mohou proměnit v bezpečný senzor spolehlivě odhalující úniky vodíku. Vodík a vodíkové technologie se v úsilí o dosažení stanovených klimatických cílů stávají čím dál častěji nejvhodnější udržitelnou alternativou. Vodík však v případě netěsností přináší vysoká rizika vzniku požáru a za určitých okolností také nebezpečí výbuchu. Kdekoliv se proto vodík používá, skladuje nebo přepravuje, musí s tím být přijata i odpovídající bezpečnostní opatření. Tím nejzákladnějším je detekce úniků vodíku. Konvenční bezpečnostní senzory pro detekci vodíku, které jsou v současnosti komerčně dostupné, vyžadují elektrické napájení. V případě poškození však právě elektřina může být i spouštěčem exploze. Ve Fraunhoferově institutu pro telekomunikace HHI (Heinrich Hertz Institute) proto pracují na vývoji senzorů pro detekci vodíku na bázi skelných vláken, které by v mnoha ohledech mohly být lepší než konvenční senzory. Světlovodivá skelná vlákna jsou díky malému průměru asi 0,25 mm a své robustnosti téměř předurčena pro senzorické aplikace. Aby se však skelné vlákno stalo vodíkovým senzorem, musí být ještě upraveno. Pomocí laseru jsou ve vlákně vytvořeny speciální struktury, známé jako Braggova mřížka, které zajišťují odraz světla o určité vlnové délce. Kolem pláště vlákna se katalyticky nanášejí vrstvy palladia nebo jeho slitin. Palladium má tu vlastnost, že absorbuje vodík jako houba. Jakmile se tyto dvě látky setkají, vodík se rozloží na své atomové fragmenty a uvolněné atomy vodíku proniknou strukturou krystalu palladia. To vede k prodloužení skelného vlákna. Jakmile koncentrace vodíku ve vzduchu opět klesne, vodík se z palladia uvolní. Povlak se tak nepoškodí a senzor lze znovu použít. V praxi by se nové senzory z optických vláken mohly užívat všude tam, kde se s vodíkem pracuje. Mohly by se stát i nedílnou součástí vozidel na vodíkový pohon a sloužit k monitorování u vodíkových čerpacích stanic nebo autoservisů. /jš/
