Američtí vědci vyvinuli membránu schopnou zachytit problematická antibiotika a další látky, kterou je navíc možné vyprat a opakovaně používat. V produktech pro osobní hygienu, v textilech i v plastech se celkem běžně vyskytuje problematická antibiotická látka triklosan (TCS) a následně se s odpadní vodou dostává i do životního prostředí, kde představuje značná rizika pro vodní organismy. Kromě toho je triklosan už nějakou dobu považován za rizikový také ve vztahu k lidskému zdraví. Může vyvolat hormonální nerovnováhu, případně vyrážku a podobné alergické reakce. Výzkumná skupina soukromé Cornellovy univerzity sídlící v New Yorku pro potřeby odstranění triklosanu vyvinula membránu založenou na nanovláknech cyklodextrinu [CD — přesněji jde o hydroxypropyl-beta-cyklodextrin — HPβCD — pozn. red.]. V laboratorních testech odstranila z vody přibližně 90 % problematické látky. Jde o vypratelný a opětovně použitelný nanomateriál, který se vyrábí elektrospinningem čili procesem založeným na vytahování ultratenkých vláken z roztoku. Kromě triklosanu účinně odstraňuje i další typy mikropolutantů, jako je například antibiotikum ciprofloxacin a oxybenzon z opalovacích krémů. Jak uvádí doktorand Mahmoud Aboelkheir, vedoucí výzkumu, elektrospinning vytváří nesmírně tenká vlákna o průměru menším než 1 μm, přičemž průměr lidského vlasu je asi 75 μm. Materiál tvořený těmito vlákny má proto značnou plochu povrchu a výtečnou absorpci. Vědci ověřili fungování nové nanomembrány se vzorky vody z vodovodu, ze studní i z čistíren odpadních vod. Museli zjistit, jestli bude nanomebrána odstraňovat mikropolutanty za realistických podmínek. Rovněž potvrdili, že nanomebrána je opětovně použitelná a že ji stačí vyprat. Vzhledem k tomu, že cyklodextrin je odvozen od kukuřičného škrobu, je nanomembrána biologicky rozložitelná, a má tak v porovnání s jinými materiály pro filtrování vody více udržitelnou povahu.
