Na první poslech zní kritika
finančního dozoru Evropské komise
z úst politiků ODS smysluplně
a oprávněně. Vyjma Ministerstva
průmyslu a obchodu zaspali
úředníci a ministři ČSSD fatálně.
I když na druhé straně, je to divné.
Strana, jež hlavně ústy svého
čestného předsedy nešetří kritikou
všeho, co začíná jen písmeny EU,
má najednou využívání restrukturálních
fondů jako hlavní opěrný
bod investic?
Není divu, někteří politici umějí
dobře počítat peníze. Málokdo
v této zemi ví, že například právě
sporná výstavba čisticích stanic
odpadních vod je financována se
zahraniční pomocí už od roku 1990
a kdyby nebylo peněz z Německa
a později z EU, nebylo by asi
dvou třetin dnes fungujících čistíren.
Ve hře je v roce 2006 nejenom
půl miliardy korun pozastavených
investic, ale i dalších 1,5 miliardy
korun. Mluvíme o dotacích.
Každého ale může napadnout,
jak se do lesa volá... stačí pohled
do denních zpráv o korupci a připustíme-
li, že peníze je třeba hlídat,
aby nezmizely, je vše srozumitelnější.
V ovzduší podivných
výběrových řízení hlídaných politickými
špičkami krajů a radnic
se odmítavá reakce Bruselu dala
čekat.
Ale nejde tu o politické postoje
jedné z partají a politiků, kteří mají
máslo na hlavě.
Titulek jednoho z článků v HN
" Názor, že investice do odstranění
emisí brzdí průmysl patří
do muzea," je naprosto ilustrativní.
Bez miliardových podpor
z fondů EU do technologií
životního prostředí (a nejenom
těchto), bychom ustrnuli zřejmě
v bodě čekání na ekonomický
zázrak, po němž by teprve měly
přijít dle teorie ODS investice
do prostředí.
Investice do životního prostředí
na základě dobré legislativy,
byly vždy pro vyspělé země
výnosným hospodářským počinem.
Měly svůj přímý ekonomický
přínos, nemluvě o výhodách
čistšího prostředí pro celou společnost.
Investice se totiž vrací
v cenách za vodu nebo energii.
To, že jsme propásli své příležitosti
a čerpáme z možných
dotací EU jen třetinu, ba že
hrozí dokonce to, že do EU více
dáme než dostaneme, je blamáž
celé politické garnitury.
O tom, že je třeba žádat na už
připravené projekty se vědělo
vždy. Bohužel, v této zemi není
politické strany, která by věděla
co vlastně se zemí, jíž chce
vládnout, udělat. Možná, že by
to byl i jeden z receptů na nezaměstnanost.
JAN BALTUS
