Boylova show zahajovacího ceremoniálu právě
skončené XXX. londýnské olympiády prosvištěla
coby elegantní a sebevědomá akce plna všeho,
co mohla pořádající země her nabídnout pro přímé
účastníky na stadionu i pro další 2 miliardy
lidí na celé Zemi. Názory mohou
být rozporuplné, ale snaha působivě
znázornit přeměnu historického
prostředí na průmyslovou a industriální
Británii byla prostě strhující.
Na ploše chyběl už jen chlapeček
Stephenson, jak pozoruje hrnec
s vařící vodou, jejíž pára nadzvedává pokličku,
a ejhle, za pár let se i díky tomu zrodí parní
lokomotiva.
Ano, většina diváků přivítala zejména hvězdy
showbyznysu, užasla nad světelnými efekty,
užasla nad lecčím, leč srdce technika dojalo něco
jiného. Boyle neopomněl vkomponovat do programu
začátek, průběh i vývoj anglické průmyslové
revoluce. Jednu ze základních kapitol dějin této
ostrovní země, bez níž by nebylo olympiády, bez
níž by nebylo soudobých fantastických vymožeností
vědy a techniky, které pomáhají sportovcům
dosahovat nebývalých výsledků a pořadatelům
zvládat organizaci i přesné měření výkonů. Právě
věda a technika přinesly komfortní podmínky pro
všechny zúčastněné i pro televizní
diváky, nabídly také esteticky ztvárnit
velkolepý festival mládí a krásy.
Ještě nikdy zahajovací ceremoniál
olympiády nevzdal takový hold průmyslu,
jako právě Londýn. Bylo to
sympatické a bylo to hodně vypovídající.
Už víme, čeho si Britové váží, už víme, co
je zajímá.
Ostatně, i my, ještě plní dojmů z nádherných
sportovních klání, přinášíme v tomto čísle TT
na stranách 25–28 nebývalé novinky londýnské
olympiády. Vypovídají zcela přesně, proč se
Londýn zhostil her s grácií a noblesou. Vypovídají
o tom, že vědců a techniků vůbec bychom si
měli vážit a věnovat jim více pozornosti, než jak
se tomu děje u nás. /egy/
