Úřady s překvapením zjistili, že na trh v Evropské unii, včetně České republiky, se už před lety dostaly neschválené geneticky modifikované petunie. Rostlinný biolog Teemu Teeri se před dvěma lety trochu zarazil při pohledu na jasně oranžové petunie v květináčích kolem helsinského nádraží. Jako rostlinný biolog věděl, že petunie od přírody podobné barvy vyrobit nemohou. Chybí jim pigment pelargonidin, který dává červený odstín třeba pelargoniím (odtud i název, jak jste si asi všimli). Teeri stejně dobře také věděl, že oranžové petunie existují – ba dokonce mají své místo v učebnicích rostlinné biologie. V druhé polovině 80. let totiž skupina německých vědců vložila do petunií gen kukuřice, podle kterého si rostliny pelargonidin dokázaly vyrábět a získat oranžový odstín. Práce popisující „cihlovou“ petunii jako úspěch genového inženýrství vyšla v roce 1987 ve slavném časopise Nature, a na poli rostlinné biologie je tedy poměrně dobře známá. Nezvyklý odstín tehdy vzbudil zájem i komerčních firem a technologii si nakonec patentovala nizozemská firma Zaadunie. V roce 1995 dokázala modifikované petunie ještě „vylepšit“ tak, aby měly výraznější oranžovou barvu, a pokusila se kromě evropského trhu prorazit i do USA. Ale nakonec se tato varianta na trh vůbec nedostala. Z hlediska zákona jde o geneticky modifikovanou (GM) rostlinu, která podle zákonů většiny zemí světa nesmí být volně pěstována. Přísná legislativa jasně ukládá, že pro nakládání a pěstování takových rostlin byť jen v malém měřítku musíte doložit, kolik jich bylo použito a také kdy a jak byly nakonec zlikvidovány. Ve vyspělých zemích se na trh tedy lze dostat jen po splnění poměrně přísných podmínek. V EU dokonce tak přísných, že to (spolu se silným odporem části veřejnosti hlavně v některých zemích) schvalování nových GMO rostlin pro komerční použití zcela zastavilo. To přece nemůže být ono... Teeri to samozřejmě věděl, a i proto byl zvědavý, jak rostliny před helsinským nádražím získaly svou barvu – pochyboval o tom, že genetickou modifikací, to by se přece nemohly prodávat na běžném trhu. Když o pár měsíců později dokončil testy rostliny vypěstované z kousku stonku, který z oranžové květiny odštípl, nestačil se divit. V její DNA byly jasně patrné stopy technologie použité ve zmíněném pokusu v Německu – šlo tedy podle všeho o potomky prvních laboratorních oranžových petunií. Stejné stopy Teeri našel i v genetickém materiálu dalších oranžových petunií, které si po prvním objevu koupil na internetu. Pak udělal finský biolog něco, čeho dnes lituje, jak přiznal časopisu Science. Svěřil se svému bývalému studentovi, který pracuje ve finské komisi pro nakládání s GMO. „Řekl jsem mu toho moc, měl jsem se zeptat hypoteticky,“ lituje zpětně biolog. Když se o výskytu GM petunií dozvěděly úřady, dalším událostem se už nedalo zabránit. Sedmadvacátého dubna 2017 finská agentura Evira, která je obdobou české Inspekce životního prostředí a dohlíží mimo jiné i na dodržování legislativy kolem geneticky modifikovaných organismů, rozhodla o zákazu prodeje 8 odrůd petunií, v jejichž DNA byly objeveny stopy genetické modifikací. Informace doputovala i k dohledu dalších zemí EU a USA, takže výsledkem je „hon“ na oranžové petunie na obou stranách Atlantiku. Není to ovšem hon úplně usilovný, protože nehrozí žádné představitelné nebezpečí. Nikdo seriózní netvrdí, že by GMO petunie představovaly nějaké zdravotní či ekologické riziko. Do nich vnesený gen mění jejich barvu, na žádnou jinou vlastnost vliv nemá. I Česká inspekce životního prostředí uvádí, že „rostliny nejsou významným ohrožením“ biodiverzity (také proto, že nevíme, že by se křížily s jiným druhem). Ať pomalu či rychle, v konečném důsledku dojde podle všeho k likvidaci všech GM petunií (a tedy téměř určitě všech oranžových petunií) na trhu. Velké německé a nizozemské firmy, odkud pochází většina modifikovaných rostlin, již své odběratele o situaci informovaly a vyzvaly je k likvidaci GM rostlin, tvrdí Ministerstvo životního prostředí. Zatím ani nepadají žádné pokuty, protože i podle úřadů jde o nešťastný omyl. Žádná masivní opatření se tedy nikde, včetně ČR, nechystají. Postih by také do budoucna hrozil jen těm, kdo GM petunie budou nadále prodávat, ujišťují v tiskovém prohlášení jak Česká inspekce životního prostředí, tak i Ministerstvo životního prostředí. Zahrádkářům „v žádném případě“ žádné postihy podle nich nehrozí. Zatím tak není jasné, jak velkého počtu rostlin se likvidace bude týkat. Zástupci několika českých dodavatelů oranžových GM petunií serveru iDnes.cz, který se zprávou o rozšíření GM petunií i do ČR přišel jako první, řekli, že v případě našeho trhu jde o zanedbatelné počty. V celosvětovém měřítku už o tak malá čísla samozřejmě nepůjde, ale celkovou škodu není podle čeho odhadovat. Útěkáři a útěkářky Není to první „havárie“ s GMO, v České republice jsme už dvě podobné drobné události zažili. V roce 2011 inspektoři hledali prodejce potkanů s vloženým genem pro tvorbu zeleně fosforeskujícího proteinu (GFP). A o rok předtím zase inspekce varovala akvaristy před nákupem díky stejnému genu světélkujících rybek (byla to maličká rybka dánio pruhované). V obou předchozích případech šlo o zvířata původně z vědeckých laboratoří, kde se vložení GFP genu široce využívá k určování detailů biochemického mechanismu těla a jednotlivých buněk. Co do rozsahu šlo také o podstatně menší události než „únik“ oranžových petunií, který se geograficky dotýká prakticky celého vyspělého světa. Vzhledem k časovému odstupu od událostí půjde zřejmě těžko určit, kde se stala chyba. Petunie mohly samozřejmě uniknout přímo z laboratoře svých tvůrců, kteří na sklonku 80. let dostali povolení vysázet zhruba 30 000 kusů těchto rostlin na pokusné pole (byl to první v Německu povolený pokus s GM rostlinami pod širým nebem). Pokud byla „zdrojem“ firma Zaadunie, která se pokoušela o komercializaci, tak ta od té doby několikrát změnila majitele a obrazně řečeno z ní nezůstal kámen na kameni. Na začátku 90. let byla součástí koncernu Sandoz, který se v roce 1996 spojil s Novartisem, který provedl fúzi svého agrobyznysu s částí koncernu AstraZenece, aby z nich v roce 2000 vzešla společnost Syngenta. Ta sice jednu GM odrůdu petunií ve své nabídce také měla, ale to nic neznamená. V nabídce je měly i další firmy. Protože je zcela běžné, že společnosti nové odrůdy vytváří křížením s odrůdami konkurence, možných způsobů šíření GM petunií je nepřeberné množství. Přejde to? Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by byl tento případ předzvěstí dalších podobných nečekaných odhalení přítomnosti GM organismů kolem nás, ale vyloučit to samozřejmě zcela nelze. Jasně lze zatím říci alespoň to, že neexistují důkazy o jejich škodlivosti (a to nejen jako okrasných rostlin, ale ani v potravinách), a tak se pravděpodobně na celou epizodu mimo odborné kruhy nejspíše rychle zapomene. Uvidíme také, zda se jí chopí odpůrci GMO, kteří v boji o veřejné mínění Evropy drtivě zvítězili. Oranžové petunie se dostaly na trh, protože se firmy domnívaly, že se zákazníkům budou líbit – a zůstaly na něm, protože se opravdu líbily. Z pohledu odpůrců GMO tedy není důvod upozorňovat na to, že genetické modifikace mohou přinést na svět něco hezkého a nového. A naopak zastánci GMO asi nebudou chtít příliš přitahovat pozornost k faktu, že podobné organismy se mohou velmi snadno „ztratit“. V každém případě: pokud máte na zahrádce či v květináči oranžové petunie, užívejte si je. Příští rok si tyto populární trvalky ve stejné barvě už téměř jistě nekoupíte. Pokud se vám ovšem oranžová líbí natolik, abyste si je chtěli zachovat, pořád můžete. Petunie lze množit řízkováním, ale také není příliš těžké připravit si semena. Stačí nechat květy odkvést, a semeníky zaschnout, uložit na zimu do sucha a na jaře nechat znovu vykvést. Pokud je nebudete dále prodávat, problémy s úřady byste mít neměli. /jj/
