Světlo je druh energie, která působíc na normální oko, příčinou jest pocitů zrakových. Touto definicí začíná nepříliš rozsáhlé heslo o světle v Ottově slovníku naučném z konce 19. století. Vznikem, šířením a původem světla a fyziologickými aspekty vidění se zabývá optika, patřící mezi nejstarší fyzikální vědní disciplíny, spojené od 10. století n. l. až do nedávné současnosti se jmény takových osobností historie světové vědy jakými jsou Alhazen, Newton, Descartes, Fermet, Schnell, Huygens, Maxwell, Planck či Einstein. Světlo, resp. určité světelné prostředí (světelné mikroklima), je kromě vzduchu, půdy a vody nedílnou součástí životního prostředí. Otázkami fyziologických a psychologických reakcí člověka na světelné záření se proto zabývá stále větší okruh odborníků-fyziologů, biologů, psychologů, hygieniků, světelných a stavebních techniků i specialistů z oblasti techniky prostředí, architektů i specialistů z oblasti tvorby a ochrany životního a pracovního prostředí. Výsledků jejich výzkumné práce používá světelná technika, jako nauka o vzniku světla a jeho využití pro uspokojování nejrůznějších potřeb člověka, k vytváření zdravého prostředí, a to nejen na všech pracovištích, ale také v bytech, ve zdravotnických, školských, kulturních a ostatních společenských a veřejných prostorách. Činnost zaměřená k vytvoření požadovaného světelného prostředí se nazývá osvětlování. Jejím výsledkem je pak určité osvětlení, což je stav charakterizovaný především množstvím světelné energie dopadajícím na objekty, směrem dopadu světla, stupněm jeho rozptýlení a dalšími ukazateli. Umělé osvětlení umožňuje rozšířit veškerou aktivitu lidí i na čas bez denního světla. Vhodné využití denního a umělého osvětlení k dosažení zrakové pohody a vytvoření příjemného životního prostředí v nejdůležitějších oblastech našeho života, si však vyžaduje získání a osvojení dostatečných teoretických vědomostí a praktických znalostí světelné a osvětlovací techniky. K dosažení tohoto cíle mohou zájemcům také účinně pomoci poznatky, uvedené v obsáhlé publikaci Světlo a osvětlování (FCC Public, Praha), zpracované týmem autorů pod vedením prof. Ing. Jiřího Habela, DrSc., z katedry elektroenergie FEL ČVUT Praha (Ing. K. Dvořáček, Ing. V. Dvořáček, J. Neduchal a Ing. P. Žák, Ph.D.) pod záštitou členů redakce odborného měsíčníku Světlo (Ing. J. Novotný, Ing. J. Kotková, Ing. E. Širůček) a s podporou více než tří desítek „zlatých, stříbrných a bronzových“ sponzorů (jak to již dnes u náročné odborné technické literatury jinak nejde). Vydání takto obsahově zaměřené knihy bylo již nanejvýš nutné, především proto, že světelná technika prochází bouřlivým rozvojem. Kniha je věnována současnému stavu celého oboru světelné techniky se zaměřením na základy osvětlování. V úvodním oddílu publikace je pojednáno o optickém záření a o fyziologii zrakového systému (zrakové ústrojí, akomodace oka). Zejména jsou objasněny základní světelně technické pojmy, veličiny a jejich jednotky, dále principy fotometrických měření a základy nauky o barvě. Druhý oddíl knihy je věnován světelným zdrojům, jejich třídění, parametrům a inovacím včetně bezelektrodových výbojek a světelných diod (LED) a jejich předřadným zařízením. Kapitoly následujícího oddílu pojednávají o svítidlech, jejich základních součástech a parametrech. Čtenář zde nalezne i koncepci řešení nových typů svítidel pro světelné diody. Ve čtvrté části publikace jsou probrány zásady osvětlování, osvětlovací soustavy vnitřních a venkovních prostorů, včetně výpočtu parametrů soustav a hodnocení jejich energetické náročnosti a výpočtu spotřeby elektrické energie. Závěrečný oddíl uvádí zásady a základní předpisy pro návrh elektrické instalace a přibližuje problematiku ovládání a řízení osvětlovacích soustav. Soubor uvedených informací je doplněn přehledem nejdůležitějších norem z oblasti světelné techniky a osvětlování a nechybí ani cizojazyčné terminologické slovníky nejdůležitějších pojmů (dané problematice se věnuje již od roku 1900 Mezinárodní komise pro osvětlení-CIE, která usnadňuje členským zemím řešení současných závažných problémů). Bohumil Tesařík
