V současnosti prochází průmysl výraznými koncepčními změnami, které se v médiích označují za další průmyslovou revoluci. Média však, jak víme, mají často tendenci přehánět. Jak to tedy doopravdy je? Průmyslovým partnerem číslo jedna většiny těchto diskusí je bezesporu společnost Siemens. Proto jsme o rozhovor požádali ředitele divize Industry Automation & Drive Technologies pana Bohumila Brodského.
Na koncepční úrovni dnes průmysl ovlivňují nové vize, jakými jsou Internet of Things či dokonce Internet of Everything. I když se v poslední době o těchto konceptech hodně hovoří a píše, pro většinu lidí to stále není víc než sci-fi povídka, kterou je pěkné si přečíst, která je ale pro mnohé stále příliš vzdálená realitě. Svět vizionářů, jež nám předkládají své představy o průmyslu budoucnosti, a průmyslové praxe se, zdá se, příliš nepotkávají (alespoň zatím). Já bych to takto neviděl. Internet of Everything i celý koncept Industry 4.0, jak se o něm dnes hovoří, je reálná vize, která se v celé své šíři buďto naplní anebo nenaplní. To dnes dokážeme jen těžko odhadnout. Můžeme narazit na hranice v oblasti technologií, můžou dojít finance, může nastat řada jiných problémů, o nichž v současnosti nemáme ani zdání. Podstatné ale je, že se na naplnění této vize pracuje. A to mohu potvrdit. Tyto koncepty – a všechny jim podobné – jsou výsledkem kombinačních a vizionářských schopností odvážných lidí, kteří se nebojí spojovat dohromady poznatky z různých oborů a podívat se, takříkajíc, za horizont současného stavu vědění. Naproti nim ale kráčí zcela reálný technologický pokrok, poháněn a směrován aktuální poptávkou trhu. Oba tyto proudy jsou ale v trvalém vzájemném kontaktu. Bez pokroku realizovaného přímo v praxi by nebyly základy pro tyto nové teorie. A naopak: bez vizí a nových konceptů by například nevznikla řada aplikací. Když o něčem nevíte, že to existuje, nebo že to je vůbec možné, logicky to nemůžete vyžadovat. Pohonem skutečného pokroku tedy je aktivní součinnost obou těchto proudů. Společnost Siemens vidíme figurovat na obou březích tohoto inovačního toku. To se mi jeví jako úplně ideální situace. To, co se odehrává na globální úrovni, se de facto odehrává v menším u vás v rámci firmy. Nenapadá mě žádná jiná společnost, která by toto dokázala. Ano, máte pravdu. Siemens je v tomto ohledu skutečně výjimečný. Má výrazně široké produktové portfolio s přesahem do různých průmyslových odvětví, které je budováno po desetiletí s rozmyslem a jasným plánem. Jeho produktová nabídka se nemění ze dne na den podle okamžité situace na trhu, což vidíme u řady jiných firem. Firma nesází vše na tzv. rychlé peníze, ale na dlouhodobé strategické plánování. V současnosti tvoří nabídka našich pohonů, řízení, prvků automatizace i softwarů velikou skupinu průmyslových řešení, v rámci které lze vytvářet nové vztahy a otevírat nové komunikační kanály, čímž se to celé posunuje na mnohem vyšší kvalitativní úroveň. Můžeme tedy chápat integrační procesy, které Siemens intenzivně realizuje napříč svým produktovým spektrem, jako takový Internet of Everything v malém? Toto přirovnání je pochopitelně nadsazeno, ale určité paralely tady opravdu jsou. Abychom ale už také začali mluvit trochu konkrétně: Siemens přijal již před řadou let strategii tzv. obousměrné integrace. Myslí se tím integrace horizontální a vertikální. Tou horizontální je míněna integrace pohonných systémů se záměrem optimálního škálování všech dílčích součástí, zajištění správného vzájemného fungování a interakce, a to celé pod hlavičkou zvýšení energetické efektivity. Takto koncipovaný „drive train“ pak tedy zahrnuje všechny komponenty od motorů, přes převodovky až po frekvenční měniče. Zde tedy máme konkrétní příklad integrace i komunikace mezi „věcmi“… Přesně tak. Ta integrace je tady klíčovým momentem. U všech těch nových konceptů se akcentuje schopnost komunikace. Uvědomme si ale, že komunikovat spolu mohou i věci – a samozřejmě i lidé nebo lidé a věci – kteří spolu jinak nemají nic společného. Tady se ale skutečně jedná o opravdové začleňování jednoho do druhého. Ještě nám tady ale chybí přesah do kybernetického prostoru, který je základem konceptu Industry 4.0. ... Nechybí. Ten je obsahem druhého, tj. vertikálního integračního směru, ke kterému jsme se ještě nedostali. Vaši čtenáři si jistě vzpomenou na náš systém TIA Portal, o němž jsme na stránkách Technického týdeníku již několikrát psali. Tento koncept plně integrované automatizace je přesně tím, co integruje horizontálně integrovaná technologická řešení s výrobními informačními systémy ve směru informačních toků. TIA je v podstatě jakási platforma, na které jsou všechny dílčí systémy optimálně navrženy, nakonfigurovány a vzájemně zesíťovány. Tato vzájemná provázanost fyzických objektů s informacemi, hardwaru se softwarem, to je v podstatě to, o čem se v rámci konceptu Industry 4.0 hovoří jako o kyber-fyzikálních systémech. Pokud si dobře pamatuji, myšlenka konceptu TIA je relativně velmi stará. Pochází už někdy z roku 1996, ne? Připadá mi až neuvěřitelné, o kolik tato myšlenka dokázala předběhnout svoji dobu. Ano, pamatujete si to dobře. Jak vidíte, myšlenka sdílení informací a integrace jednotlivých technologických řešení na jediné konzistentní platformě vůbec není nová. Samozřejmě se na to dá nahlížet tak, že je Siemens skutečně vizionářskou firmou, která je několik let před ostatními – což by pro nás bylo pochopitelně lichotivé – nebo to je také trochu tak, že občas „objevujeme Ameriku“ a děláme obrovské promo věcem, jež jsou poměrně běžné. Myslím, že tady, stejně jako je tomu ve většině případů, je pravda někde uprostřed. Do kompletního integračního řešení bychom ale také měli zahrnout koncept Siemens PLM, ne? Určitě! Akvizicí společnosti UGS získal Siemens do svého portfolia celou významnou skupinu průmyslového softwaru, včetně Product Lifecycle Management. Řešení životního cyklu produktu je jakousi třetí dimenzí, která se de facto prolíná vším, o čem jsme zde dosud mluvili: od návrhu výrobku a jeho simulace přes podporu výroby až po prodej a servis. Pokud se chceme opravdu držet těch novinářských a marketingových hesel, u kterých jsme začali, PLM je v podstatě jakýsi „Internet of Things v malém“. Nejdříve si vše nasimulujeme, a pak to teprve zrealizujeme. Než něco začne existovat ve skutečnosti, existuje to virtuálně. Pořád tady mluvíme o řešení Siemens pro Siemens. Jak je to ale s komunikací a integrací směrem k jiným výrobcům? V současné době si už žádná firma nemůže dovolit bránit se otevřeným řešením. Siemens nevyjímaje. Výrobce, který by nebyl ochoten umožnit svým zákazníkům, aby jeho systémy kombinovaly nebo nahrazovaly systémy jiných výrobců, by okamžitě ztratil konkurenceschopnost. Úplně novým příkladem kooperace Siemens s jiným výrobcem je nová smlouva o vzájemné spolupráci mezi námi a společností KUKA průmyslové roboty, kterou podepsali zástupci obou společností na nedávno skončeném světovém veletrhu EMO v Hannoveru. Zatímco obvykle bývá robot propojen s obráběcím strojem přes jednoduché rozhraní, zde řídicí systém s názvem Sinumerik Integrate Run MyRobot umožňuje ovládání, programování i diagnostiku robotů KUKA napřímo. Činnost obráběcího stroje a robota pak lze sledovat na monitoru řídicího systému Sinumerik 840 D sl paralelně. Toto všechno, o čem tu hovoříme, by ale nebylo možné bez primárního a aplikovaného výzkumu, bez ochoty přijmout riziko, že investovaný čas, úsilí i finance možná nepřinesou to, co očekáváme. Ano, otázka výzkumu, vývoje a inovací je ve společnosti Siemens velké téma. Navrhuji ale nechat si ho na příště. Je zde spousta věcí, o kterých by bylo zajímavé se zmínit… Andrea Cejnarová