Informace o vývoji svého elektromobilu přicházely od BMW již několik let. V současné době se už ale výroba tohoto modelu s označením BMW i3 v lipském závodě rozjela a začal i prodej prvních exemplářů tohoto po všech stránkách pozoruhodného vozu. Když pomineme jeho elektrický pohon, má jedno důležité prvenství týkající se použitého materiálu. Zhruba třetina jeho karosářských dílů je zhotovena z plastu zesíleného uhlíkovými vlákny (CFK – Carbonfaserkunststoff) nazývaného běžně karbon. Je o třetinu lehčí nežli hliník, a přitom má výrazně vyšší pevnost, ovšem jeho cena je stále nesrovnatelně vysoká, přestože se ve stavbě závodních automobilů začal používat již v roce 1981 (McLaren-FORD MP 4/1). U BMW neponechali nic náhodě a v americkém Moses Lake nedaleko Seattlu vybudovali za 100 milionů dolarů továrnu na uhlíková vlákna. Z nich vzniklý kompozit se využil hlavně pro kompletní extrémně tuhou kabinu, která je posazena na převážně z hliníku vyrobený podvozkový modul. Mimořádná tuhost kabiny dovolila odstranit klasický střední sloupek, vpředu a vzadu ji chrání před menším poškozením nárazové boxy, protože oprava karbonových dílů leze hodně do peněz. Že se vůbec podařilo zvládnout její výrobu v rozumných cenových relacích je dáno progresivitou vývoje a hlavně pak výrazným urychlením složitého výrobního procesu. Pro vývoj a výrobu karbonových dílů vzniklo zvláštní středisko v závodě BMW v Landshutu. K charakteristikám elektromobilu modrobílé značky patří délka 3,99 m, rozvor náprav 2,57 m, synchronní motor vlastní konstrukce (125 kW, 250 Nm) umístěný mezi zadními hnacími koly, nebo li-ionové akumulátory s kapacitou 22 kWh, disponující svým vlastním chladicím okruhem. Dojezd vozu udává továrna podle jízdního cyklu EU 190 km, v komfortním režimu pak 130–160 km. Doba dobíjení akumulátorů z běžné zásuvky se pohybuje mezi 6–8 hodinami, rychlodobíjení stejnosměrným proudem (DC) na 80 % kapacity se zvládne za půl hodiny, rychlodobíjení střídavým proudem (AC) z domácího wallboxu dodávaného na přání majitele vozu trvá asi 3–6 hodin. Pozoruhodná je dynamika tohoto elektromobilu, který včetně akumulátorů váží 1195 kg. Zrychluje z klidu na stovku za 7,2 s, rychlostní maximum je 150 km/h. Spotřeba vozu, opět v režii normou EU stanoveného způsobu jízdy, má být 12,9 kWh. Paralelně k ryze elektrickému režimu pohonu byl pro tento vůz vyvinut ještě hnací systém s prodlouženým dojezdem (Range Extender) až na 300 km v podstatě formou sériového hybridu. V tomto případě je pohon doplněn o spalovací dvouválec s objemem 650 cm3 a výkonem 25 kW, který pouze přes generátor dobíjí akumulátory. Už nyní je zřejmé, že o tento druh pohonu nebude valný zájem, protože dojezd elektromobilu v základním provedení je pro jeho účel plně dostačující. U BMW bychom elektromobily našli i v minulosti. První z nich byl prototyp postavený na základě vozu BMW 1602 upravený pro elektropohon, který měl funkci doprovodného vozu na OH v Mnichově, v roce 1972. Druhým pokusem o elektromobil byl koncepční BMW E1 z roku 1991 konstruovaný od základu pouze pro hnací elektromotor. Plány s ním pohřbil požár, který ho dokonale zničil.
