První informace, jež zformulovalo ministerstvo životního prostředí v cause nový zákon o odpadech (viz str. 25), zní velmi povzbudivě. Především: do paragrafového znění by měla nová norma dospět počátkem roku 2015 a platit by mohla od 1. ledna 2016. A za druhé: resort nespustil ze zřetele ani formulaci nového státního Plánu odpadového hospodářství. Ten by měl prvně zmiňovaný zákon časově předstihnout. Termín zní: ještě do konce letošního roku.
S VÝMLUVAMI NEVYSTAČÍME
Nový ministr životního prostředí Richard Brabec má v odpadech očividně jasno: recyklovat vše věcně i ekonomicky využitelné. Méně skládkovat a dále již nerecyklovatelné odpady (avšak se spalitelnými frakcemi) intenzivněji využívat energeticky a termicky. V tom je zajedno s nejnovějšími záměry Bruselu. I tam se už začaly zajídat pyramidy ekologicky a ekonomicky neudržitelných odpadů všeho druhu v některých členských státech, zejména pozdně příchozích. Nehodlá už nadále trpět výmluvy, že jen pouhý záměr transformovat současná odpadová hospodářství (pokud lze tento termín pro aktuální stav ve svozu a při následných operacích s odpady ještě použít) si vyžaduje spoustu práce a také investic. Ekonomicky recyklovat vše recyklovatelné je správné. Nic si ale nezastírejme. S pouhou recyklací se zbytečnými odklady energetické a termické exploatace nerecyklovatelného odpadu už dlouho nevystačíme. A nikdo na západ od Šumavy už nechce (a nebude) poslouchat výmluvy a žádosti o odklad rázných řešení. Příznivé časy pro některé účastníky nynějšího byznysu okolo nevábných hromad (především pro vozové a třídicí podnikatelské subjekty a pro provozovatele stále obtížnějších skládek) končí. Ti, kdož je až dosud hájili (nezřídka z kruhů krajské, městské i obecní exekutivy), se v příštích letech sami budou muset stát motorem radikálních změn. Pochybná (byť ekologicky se tvářící) idea deponovat co nejvíce odpadu – padla. Stoupenci recyklací a spalování argumentují (věcně správně), že oproti vyspělejší Evropě (zejména Skandinávii a německy mluvícím zemím) odpadářsky pokulháváme. Bez promyšleného a komplexního zvládnutí celé problematiky odpadů už napříště nevystačíme. A pokud budeme neteční, nelze pochybovat: přiměje nás k tomu Brusel. Nejenom výzvami, ale i příslušnými direktivami a sankcemi. A co naši přemýšlivější a dynamičtější kolegové v EU28? Pokud budeme otálet, vyčerpají pobídkové fondy na výstavbu moderních spaloven před námi, až na dno unijní poklady…
KAŽDÝ EXTRÉM JE KONTRAPRODUKTIVNÍ
Nemá smysl chrlit ani sloupce statistik o klesajícím objemu skládkovaného odpadu, ani nereálné sliby typu – postavíme recyklační linky a drahé spalovny za každým větším městem! Očekávat, že ožehavý brambor dobrovolně a přednostně spořádá ten, kdo jej generuje (zejména podniková sféra), by byla čirá naivita. Ani ekologičtí aktivisté s apely na racionální hospodaření s odpady, ani pyramidy vyvezeného haraburdí za městy s nimi zatím nepohnuli. Na rozdíl od dotačních (či sankčních) opatření národních vlád. Berlaymont svou mnohaletou důvěru v zodpovědnost firem a obcí vyčerpal. Na přelomu nynější a příští dekády hodlá zakázat jakékoliv skládkování energeticky a termicky využitelného odpadu. Od členských zemí EU28 (tedy i od nás) bude vyžadovat analogicky věcný, legislativní i organizační přístup. Na naše deponační „úspěchy“ s odpady všeho druhu bude radno zapomenout. Neuspějí ani ostřílení byrokratičtí vykukové, kteří si vyhrnou klotové rukávy a obratem sepíší žádosti o zmírnění kvót, příp. o prodloužení termínů realizace. Nikoho také neoslníme „smělými prognózami“ 12–15 % spálené odpadové masy ročně. Jen pro úplnost: vyspělá Evropa není spokojena, že UŽ (doslova: DNES) spaluje nejméně třetinu všeho vyprodukovaného odpadu... B. Karvinský