Odmítám snahy podřídit Akademii věd politické kontrole

? Česká veřejnost byla dlouho přesvědčována o tom, že vědci Akademie věd ČR se odmítají podílet na vývoji, který by souvisel s praxí. A to především průmyslovou. I když to nebyla pravda, což dokazovaly patenty a některé realizované projekty především v oboru medicínckých přístrojů, teprve poslední leta přesvědčila díky objevům z oborů farmacie a humánní medicíny, že akademici nežijí ve věži ze slonoviny, ale vytvářejí obrovské hodnoty. Akademie pod vaším vedením přijala i nový systém vytváření vědeckých kolektivů se zásadní změnou financování jejich práce a hodnocení. Můžete, prosím, říci, jak vidíte úlohu AV a jejich ústavů v našem prostředí do budoucna? Kam směřuje vývoj Akademie věd České republiky? Akademie věd je neuniverzitní institucí zaměřenou především na základní výzkum, tedy na postupné objasňování přírodních a společenských zákonitostí. Jsem přesvědčen o tom, že bez základního (někdy se též říká vyhledávacího) výzkumu by brzy přestal existovat i aplikovaný firemní výzkum a vývoj. A nakonec by stagnovala celá společnost. Vědu vidím i jako součást kultury, která přispívá k celkovému stavu společnosti i v globálním měřítku. To ale neznamená, že výsledky základního výzkumu nevedou k aplikacím v průmyslu či jiných oblastech hospodářství, někdy přímo, někdy zprostředkovaně a s časovým odstupem. Ve skutečnosti jsou ty nejlepší průlomové praktické objevy často výsledkem právě základního výzkumu. A není lepší výsledek než ten, který přímo slouží lidem. Jen se nesmí plánovat a shora určovat, co se má vybádat. K tomu slouží jiné nástroje, například cílené programy, které mohou vypsat jednotlivá ministerstva podle momentální nebo i dlouhodobé potřeby. Akademie věd si chce podržet tuto úlohu ve společnosti a někdy bohužel vidím, že to není pochopeno. Odmítám různé snahy podřídit Akademii politické kontrole nebo dokonce ji zrušit a ústavy připojit k vysokým školám či průmyslovým podnikům. ? Od roku 1989 prošla naše společnost mnoha změnami, ale zatím se nepodařilo vytvořit pro průmyslové podniky vědecké a výzkumné zázemí. Navíc se ukazuje, že zahraniční podniky pracující na našem území hledají nyní především mladé lidi s úrovní vzdělání, které by umožnilo nasazení i nových technologií, jež přinášejí novou naději v kontinuitě působení takových firem v ČR i po daňových prázdninách. Výchova nové generace absolventů s moderními znalostmi je však nemyslitelná bez propojení výzkumu na vysokých školách s praxí, a to vše prolnuté výukou. Toto propojení průmyslu a vysokých škol, tedy především technických směrů, se absolutně nedaří. Nabízí se několik otázek. Proč tomu tak je? Jak jsme k tomuto stavu dospěli - způsobem privatizace atd.? Ale hlavní otázkou je, jak by měl takový model vysoké školy s vlastním výzkumem vypadat? Je zde nějaká možnost propojení s Akademií? Souhlasím s vámi, že příprava mladé generace pro společnost, která by nebyla závislá jen na montážních závodech, ale která by se prosazovala v nových technologiích a náročných servisech, je významným úkolem vysokých škol. Firemní výzkum při privatizaci podniků v mnoha oblastech zanikl. A při tom byl u nás v minulosti na vysoké úrovni. Stačí si přečíst vzpomínky Otty Wichterleho na výzkum u firmy Baťa. Škodovy závody měly tradičně kvalitní výzkumná střediska, která jsou naštěstí funkční dodnes. Nebo výzkumné laboratoře farmaceutické firmy Frágner, které úspěšně pokračovaly ve firmě Spofa. Mnohé z toho po roce 1989 zaniklo, protože v reálném socialismu byl kvalitní podnikový výzkum zředěn a celkově se výzkum stal neefektivní. Chyběla motivace a v privatizovaných podnicích na něj nebyly peníze. Dnes už původní výzkumné týmy nikdo nedá dohromady a je třeba vybudovat nový silný průmyslový výzkum. Akademie věd v tom pomáhá, například školením doktorandů v přírodovědných a technických oborech, konzultační činností, ale také cílenými projekty ve spolupráci s firmami. Letos slaví 100 let výzkum v plzeňské Škodovce a jsem rád, že se na některých jejich současných projektech podílí i Akademie věd. Je ale pravda, že lepšímu propojení výzkumu v Akademii věd a na vysokých školách s firemním výzkumem brání některé legislativní a administrativní bariéry. Existují národní programy výzkumu, vytipovaly se tzv. prioritní směry výzkumu, ale to neodpovídá mé představě jak by měl stát do aplikovaného výzkumu vstupovat. Kromě už uvedených cílených programů by se měla podpora státu v tomto směru orientovat na odstranění byrokratických bariér a na vytvoření příznivé infrastruktury. Místo stanovení jakýchsi vágních priorit by měl stát podporovat budování vědeckotechnologických parků, měl by usnadnit patentování v zahraničí, které je velmi drahé, například vytvořením zvláštního podpůrného fondu, měl by výzkum podporovat daňovými úlevami. Existuje mnoho možností, jak by stát měl napomoci efektivnímu využití výsledků vědy v praxi. Ale hlavně by měl vytvářet podmínky pro maximální využití iniciativy a invence jednotlivých vědců. V tom ovšem musí pomoci i vědci sami tím, že budou na sebe daleko přísnější a sami zajistí podporu excelence a útlum podprůměru. Je třeba se srovnávat s vyspělým zahraničím, a to i přes to, že jsou u nás investice do vědy malé ve srovnání například se západoevropskými státy. Věda se navíc nedělá za koruny, ale za eura a dolary, a tak i velký grant v korunách českých je malý ve srovnání s granty v Rakousku, Belgii, Finsku a podobně. ? Podnikat dnes významně v některých oborech, například elektrotechnice či mikroelektronice, je možné jen na bázi (ne s pouhou podporou) vědy. Věříte v možnost usměrnit základní výzkum tak aby byly nastaveny lepší podmínky pro případné průmyslové výstupy? Víme, že s vámi jednají i některé koncerny o takové možnosti. Z praxe víme, že například německé ústavy základního výzkumu po určitou dobu orientovaly svoji činnost na problémy termodynamiky a tyto znalosti byly využity poté, co Německo mohlo znovu obnovit výrobu plynových turbín atd. To je velmi citlivý problém. Cesta rozhodně není v tom, že by se v základní vědě určovaly směry výzkumu. Invence jednotlivce se nejlépe využije ve volné soutěži nápadů a projektů formulovaných samotnými vědci (kteří pak v grantové soutěži buď získají nebo nezískají podporu). Ale stát má možnost vypisovat soutěž na takto definovaná témata a i vědci z Akademie a vysokých škol se mohou svými projekty soutěže zúčastnit. Někdy pak jejich zkušenosti z vlastní vědecké práce jsou tím nejlepším základem pro zapojení do takto cíleně definovaných programů. ? Jedním z největších problémů AV a vysokých škol je ochrana znalostí. Kdo zaplatí obrovské sumy peněz za podané patenty a jak chránit znalosti vzniklé na naší půdě efektivně bez těchto enormních nákladů, když o ně české podniky nemají zájem a ani samy nejsou schopny takové náklady uhradit? Je možné takovou hodnotu ponechat bez ošetření? To je sice vážný problém, ale rozhodně ne neřešitelný. Jedním z kroků vytvoření lepšího prostředí pro aplikaci vědeckých poznatků v praxi je vytvoření fondu pro patentování. To by zase tolik nestálo. Větším problémem je, že my nejsme zvyklí patentovat. Moje generace vůbec ne, protože před rokem 1990 připadly zisky z patentů instituci a vynálezce dostal nějakou almužnu. Takže osobní motivace patentovat byla malá. Většinou patentovali soukromníci nějaká menší zlepšení a o ně nebyl u firem velký zájem, protože inovace v tehdejším prostředí nebyly zapotřebí. Podniky někdy patent převzaly, uplatnily ho, a vynálezce ošidily a nic mu neplatily. Sám vím o takových případech. A když Otto Wichterle přišel se skutečným objevem a uplatnil v USA patent na měkké kontaktní čočky, tak kvůli tomu tady měnili zákon tak, aby z toho nezískal miliony, které mu právem náležely. ? Zůstaňme u financí. Dost dobře zřejmě nerozumíme tomu, co se děje v zemích EU, neboť například rozdíl v hodnocení tzv. Lisabonského protokolu je téměř zásadní. Na jedné straně hovoří generální manažer společnosti Nokia o nutnosti podpořit tento protokol jako jedinou cestu ke znalostní společnosti (a zřejmě takový člověk ví o čem mluví), nemluvě o průmyslovém potenciálu Evropy, na straně druhé je tento protokol českými politiky neustále zesměšňován už v samotném termínu. (Ten může být nešťastný pro češtinu, ale ne významem.) Přitom je jasné, že každý dobrý úmysl stojí na penězích, tedy jak se rozhodnou vlády zemí podpořit či nepodpořit výzkum. Ten se dá velmi snadno bagatelizovat označením za „černé díry“ atd. Není zde konečně čas k tomu, aby i ČR přijala model řízení vědy a konec konců i aplikovaného výzkumu pod jednou střechou a politici se tak museli zodpovídat i za činy na tomto poli, tedy na skutečné podpoře vědy? Já myslím, že problém není v systému organizace naší vědy. Hlavní problémy jsou dva. Jednak je to nedostatečná podpora výzkumu soukromým sektorem, tedy nedostatečný firemní výzkum a vývoj. O tom už jsme mluvili. A potom je to chybějící kvalitní metodika hodnocení vědecké a výzkumné práce. U nás máme nadrezortní orgán řídící výzkum, a tím je vládní Rada pro výzkum a vývoj. To je ve své podstatě velmi dobrý orgán, který by však měl být složen z nezpochybnitelných odborníků. Rada začala s hodnocením výsledků výzkumu všech subjektů, které jsou úplně nebo částečně financovány z rozpočtu na výzkum a vývoj. Metodika hodnocení je sice ještě nedokonalá, ale i tak se daří identifikovat ty „černé díry“, tedy subjekty, které žádné výsledky nevykazují. Pokud se podaří metodiku hodnocení dopracovat a výsledky hodnocení implementovat, hned bude možné lépe podporovat to dobré a utlumovat to špatné. Spravedlivé a objektivní hodnocení vědy je však obtížné. Diskutuje se nyní o vytvoření specializované komise, která by se metodikou hodnocení zabývala. Ale některá navržená jména členů této komise ve mně vzbuzují pochybnosti. Členy by měli být lidé, kteří se už hodnocením zabývali odborně a mohou to prokázat. Na špatný systém hodnocení vědeckého výkonu bychom všichni doplatili. ? Tak jsme skončili u politiky a jejich protagonistů. Myslíte si, když budeme uvažovat v této rovině, že zásadní změna v systému vzdělávání a organizace vědecké práce může významně přispět jak k ekonomickému vývoji země (máme na mysli skutečnou konverzi českého průmyslu od doplňkových prací technologického rázu k většímu podílu tvořivé práce s vyšší přidanou hodnotou), tak i jejímu politickému postavení v Evropě? Mnozí politici v poslední době začínají hovořit o nutnosti změnit image ČR jako země s šikovnou leč přece jen levnou pracovní silou, ale zásadně se vyhýbají řešení tohoto problému právě podporou vědy a výzkumu. Existuje ještě nějaká jiná možnost, stát se vyspělou ekonomikou bez tohoto zásadního kroku? Bez velkorysé podpory vědy a vzdělávání to nepůjde. Ale je třeba aby tato podpora směřovala k posílení excelence a k potlačení podprůměru. Myslím, že v tom máme my vědci sami dluh. ? Ještě otázka nakonec. Hodně se diskutuje o možnosti podpořit či nepodpořit určité obory, které se zdají být perspektivní. V některých zemích, například ve Finsku, dělají taková rozhodnutí pro TEKEZ komise složené z osobností průmyslu vědy a politiky a nesou za ně i odpovědnost. Tento postup, nazývaný liberálními ekonomy za zásah neslučující se s moderní ekonomií, je však uplatňován ve většině zemí, ba dokonce i v USA. (Byť třeba cestami tzv. obranných programů.) Na takové obory se nešetří ani státními penězi. Nabízí se opět několik otázek: jak propojit účelně a čistě podporu státu se zájmy soukromých firem? Jak něco takového zorganizovat u nás? (Ani se netroufám vás zeptat, co si myslíte o procesu výběru priorit, jehož jsme byli svědky v posledních letech.) Spojení liberální podpory základního výzkumu (tedy soutěž o grantovou podporu projektů navržených samotnými vědci) s cílenými programy vlády a se státní podporou (třeba i nepřímou) investic do výzkumu soukromých firem je, myslím, dobrou alternativou, kterou by u nás nebylo obtížné zabezpečit. Základy organizace výzkumu u nás jsou zdravé. /bal/