Žijeme ve věku technologické akcelerace a nově vznikajících paradigmat, inovací, vynálezů a produktů. Jejich počet stále roste, časové mezery mezi nimi se zkracují a jejich použitelnost se násobí. Je to způsobeno častější a svobodnější výměnou nápadů, z nichž vznikají další nápady a propojením oborů, z nichž vznikají nové obory. Potřebné, ale prozatím neproveditelné a neviditelné řešení problému v jednom oboru se často dá nalézt nahlédnutím do jiného oboru, kde už funguje, třebas i s nějakým jiným účelem. Guttenberg dostal nápad na tisk z lisování vína. Obstetrický inkubátor vznikl náhodným odkoukáním hřejivé bedýnky pro čerstvě narozená kuřátka v pařížském zoo. Nová móda levných indických sandálů vznikla z opotřebovaných pneumatik, které už nebylo kam vyhazovat. Z analogových vakuových tubiček vznikl nápad na digitální počítač. Nové nápady vznikají ve sféře, zvané anglicky the adjacent possible čili přilehlé možno. A je to jakási stínová budoucnost vznášející se na okrajích současného stavu věcí, mapa všech způsobů, jakými se současnost dá přetvořit. Na téma inovací a tvořivosti (kreativity), duševních procesů, které vedou k řešením, nápadům, uměleckým formám, teoriím nebo produktům, jež jsou jedinečné nebo nové, existuje rozsáhlá literatura, zejména v souvislosti s vědeckými a technologickými obory. Úvodním odstavcem vyjmutým z již 7. populárně vědecké knihy uznávaného amerického popularizátora vědy (jeho texty mají v USA velký společenský dopad a je řazen do první desítky „mozků digitální budoucnosti“), autora literatury faktu a webového guru Stevena Johnsona Odkud se berou dobré nápady (Dokořán, první vydání v českém jazyce), chceme všechny zájemce o problematiku procesu inovace a invence upozornit na aktuální dílo, pojednávající jedinečným způsobem o podhoubí vzniku dobrých nápadů a nových myšlenek. Odpověď na tuto otázku rozepsal na přibližně 250 stránkách textu, které obnášejí téměř celou lidskou historii, od starověké Číny po současnou éru počítačů. V biologických, kulturních a environmentálních aspektech lidské kreativity vypozoroval 7 základních schémat, která se často opakují a která Johnson vysvětluje čtenářům pomocí čtivých, humorných, někdy až detektivních ztvárnění skutečných událostí a historických momentek. Jako byla například Darwinova plavba na lodi Beagle, objev kruhové struktury molekuly benzenu německým chemikem F. A. Kekulém, objev slunečních skvrn roku 1611 čtyřmi vědci ze čtyř různých zemí naráz, vynález legendárního analytického stroje v 19. století Britem Ch. Babbagem, rozluštění tajemství DNA (kavárenský model kreativity), vývoj sociální sítě Twitter, krizová situace během letu Apolla 13 nebo příběh moderních fenoménů jako Google New či YouTube. Určitá míra kreativity je vyžadována téměř ve všech oborech lidské činnosti. Nejvíce si jí asi většina z nás spojí s vědeckým bádáním a s uměleckou tvorbou. Einstein, Mozart, Archimedes a další by se jistě bez velké dávky invence při své práci neobešli. Jsou inovátoři, kteří dotáhli původní náhodný objev daleko za hranice očekávání. Mnohým však k uspokojení inovátorských choutek stačí spíše cesta desítek a stovek vydřených experimentů. Vedle neúnavného pronikání a zkoumání přilehlého možna, v němž každá inovace otvírá nové prostory ke zkoumání, vidí autor v historii lidstva a jeho kultury dalších 6 vzorků inovace. „Liquid networks“ (něco jako „tekuté sítě“) popisuje jako „specifické konstelace neuronů“, které v našem mozku vystřelí synchronicky a na povrch vědomí z nich vyplave nápad – ne jeden, ale celé hejno. Sítě musí být proto hustě „zalidněné“; nejnovější tekutou sítí je internet. „Slow hunch“ čili pomalé tušení zaznamenává zlomky velkých nápadů, které jen málokdy přicházejí hotové a kompletní; chybějící elementy se často nacházejí někde jinde. „Serendipity“ znamená překvapivý a náhodný objev něčeho nového, co jsme nehledali; pochází z původního pojmenování náhodně objevené Srí Lanky; klasickou serendipitou byl Mendělejevův sen, který mu seřadil prvky do logické soustavy podle atomové váhy. Další důležitou cestou k inovaci a tvoření je omyl či chyba. Čím je člověk tvořivější, tím se dopouští více chyb. Když děláme chybu, nutí nás to přehodnotit svoje názory, hledat nové strategie. Největší chybou je tendence se chybami již dále nezabývat. Autorovo doporučení: Chcete být dalším Edisonem? Kultivujte svá pomalá tušení, dělejte produktivní chyby, věnujte se několika koníčkům naráz, navštěvujte kavárny a sdílejte své nápady s druhými, půjčujte si, recyklujte, přetvářejte!
Bohumil Tesařík
