Když jsme u virologie, máme i jednu špatnou zprávu. V pondělí 13. března zemřel molekulární genetik Jan Svoboda. Muž, který strávil celou svou profesní kariéru nejprve v Ústavu experimentální biologie a genetiky, později v Ústavu molekulární genetiky. Byl jednou z několika klíčových osobností oboru zkoumajícího retroviry, tedy skupiny, do které patří například i virus HIV. Jan Svoboda ovšem své hlavní objevy učinil ještě před odhalením HIV a jeho výzkum dnes tvoří základ vědomostí o tomto typu virů. Svou prací ze 60. let výrazně přispěl k poznání toho, že (a jak) viry implantující svou genetickou informaci do lidské mohou vyvolávat rakovinu. Doba ovšem bohužel jeho práci nepřála. Tenkrát, kdy se výzkum v jeho oboru stával „hitem“, a kdy byla reálná šance na velký úspěch, narušil jeho práci srpen 1968. Svobodův výzkum to zásadně zasáhlo: když dosavadní ředitel ústavu, významný český imunolog Milan Hašek, zůstal po srpnu 1968 na více než rok v zahraničí, stal se ředitelem ústavu, pak řada jeho spolupracovníků emigrovala do zahraničí, a nakonec byl v roce 1970 kvůli nepodepsání souhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy zbaven všech funkcí, včetně vedoucího výzkumné skupiny. Zaostání v kritickou chvíli dost možná přispělo k tomu, že Svobodovi v roce 1975 unikla Nobelova cena právě za „objevy týkající se interakcí mezi onkoviry a genetickým materiálem buňky“. Dalším důvodem bylo zřejmě i to, že v ČSSR byl výzkum přece jen od vyspělého světa izolován. Jméno českého vědce v nobelovských přednáškách tehdejších nositelů ovšem zaznělo. Obzvláště jeden z laureátů, Američan Howard Temin, Svobodův přínos opakovaně vyzdvihoval. I tak se ovšem profesoru Svobodovi dostalo celé řady jiných významných ocenění, včetně pro českého vědce unikátního zvolení za člena Národní akademie věd USA.
