Avia, Letov, Aero - továrny,
ve kterých postavili naše první
letouny. Ty tvořily slavnou minulost
českého letectví a patřily ke
světové špičce. Naši piloti často
vítězili v mezinárodních soutěžích
a za 2. světové války v Anglii
a v Sovětském svazu statečně
bojovali i umírali v bojích proti
fašismu. Před počátkem války
v březnu 1939 zbytek Československa
obsadila německá armáda
a získala bez boje 1500 našich
letadel. V té době ještě nebylo
zcela jasné, jakou úlohu může
v bitvách sehrát letectvo.
Válka začala 1. září 1939 ve 4 h 34
min. Zahájily ji tři německé letouny
Stuka, které bez vyhlášení války
zničily kabeláž systému vedoucí
k odpalovacím náložím na dvou
železničních mostech přes řeku Vislu
a tím znemožnily polským ženistům
vyhodit je do vzduchu při očekávaném
útoku. Definitivní konec
2. světové války přišel rovněž ze
vzduchu. Dne 9. srpna 1945 svrhl
Boeing B-29 první atomovou pumu
na japonské město Hirošimu a druhou
11. srpna na Nagasaki. Dne 14.
srpna vyhlásilo Japonsko kapitulaci.
O situaci v Evropě
Ve válce s Polskem nasadili Němci
1600 letounů a ztratili jich 285.
Byly mezi nimi bojové a bombardovací
stuky, Arada Ar 40, Heinkely
He 177, Junkersy 88, stíhací messerschmitty
a další typy. Ke konci roku
1939 vyrábělo Německo skoro 700
letounů za měsíc. Polské vzdušné
síly byly početně nízké a vybavené
zastaralou technikou. Během dvou
týdnů ztratily 83 % strojů.
Dne 23. srpna 1939 byl uzavřen
Německo-sovětský pakt o neútočení.
Spojenci Polska Británie a Francie
vyhlásili Německu válku 3. září
1939. Od 9. dubna 1940 probíhaly
několik týdnů boje při obsazováni
Dánska a Norska s minimálními
ztrátami německých letounů. Přesně
10. května 1940, kdy se Winston
Churchill stal britským ministerským
předsedou, vtrhly německé
tankové kolony do Belgie, Nizozemska
a Lucemburska. Do bojů na
západní frontě v roce 1940 nasadilo
Německo 6500 letounů. Francouzi
na počátku války vlastnili pouze
232 moderních jednomístných bojových
letounů a 8 bombardérů. Později
vyrobili a nasadili do bojů 637
stíhaček. Další letouny nedokázali
efektivně vybavit k boji. Francie
20. června 1940 kapitulovala. Britové
mohli v srpnu 1940 na obranu
země nasadit více než 700 operačních
stíhacích letadel. Průběžně
se tam letecká výroba zvyšovala.
Rostl zejména počet letounů typu
Hurrican a Spitfire. Problémem
zůstával nedostatek pilotů, vždyť
Britové vyrobili do srpna 1940 více
než 1600 letounů. Dne 25. listopadu
1940 podepsali Jan Masaryk a lord
Halifax česko-britskou dohodu
o zřízení Československé samostatné
spojenecké armády. Naši letci
v uniformách britské armády velmi
úspěšně bojovali ve třech perutích
britského královského letectva.
V bitvě O Anglii ztratilo Německo
1733 letounů a téměř 3000 mužů.
Britské stíhací letectvo přišlo o 537
pilotů a 1017 letounů. K tomu je
třeba přičíst ztráty bombardovacího
a pobřežního letectva: 1000
pilotů a 248 letounů. Nasazeni byli
i piloti dalších 14 zemí. Síly německých
bombardovacích útoků byly
v porovnáni s pozdějšími nálety
spojenců jen velmi malé. V Anglii
bombardovaly průmyslové cíle, nejčastěji
však Londýn. Boj o Anglii
se v září 1941 zmírnil, Němci se již
nenápadně připravovali na válku se
Sovětským svazem.
Začátek této války byl poznamenán
tím, že Stalin nechal vyvraždit
všechny velitele sborů a vojenských
leteckých okruhů, většinu
velitelů na úrovni divizí a brigád
a dokonce i polovinu velitelů pluků.
Navzdory tomu dokázali letci
i letecký průmysl zareagovat na
letecký přepad Německem s elánem,
který nikdo neočekával.
Sovětská koncepce letectva dokázala
rychle připravit nové schopné
velitele. Objevily se osobnosti:
Mikojan, IIjušin, Gurevič, Jakovlev
a Lavočkin, které vešly i do
povědomí západního světa.
Válka se Sovětským svazem připravovaná
jako operace Barbarossa
začala 22. června 1941 rozsáhlým
útokem německého letectva. Do
14 dnů přišla Rudá armáda o 5000
letounů, zato Luftwaffe o méně
než 50 letounů. V průběhu bitvy
o Moskvu však nabralo sovětské
letectvo nové síly a letadlo IL-2
Šturmovnik se stalo postrachem
německých tankových jednotek.
Sověti dokázali v průběhu války
vyrobit 41 000 letadel a vycvičit
131 000 příslušníků leteckých
posádek i při ohromném přesunu
výrobních kapacit daleko na
východ a produkovat modem i typy
letounů. Nad frontou se objevil
nový pozoruhodný stíhač letoun
Jakovlev Jak-9.
V bitvě u Stalingradu a v následující
sovětské ofenzivě bylo zničeno
více než 3000 německých strojů.
Slib, že 850 dopravců bude nepřetržitě
zásobovat obklíčená německá
vojska, se nesplnil. Sověti nasadili
do bojů 800 letounů a poprvé se
v jejich výzbroji objevila vojenská
technika spojenců: Bell Aira Cobra
a Supermarine Spitfire. Dohodla se
půjčka a pronájem 3000 letounů. Do
bojů zasáhly vynikající bombardéry
Petljakov Pe-2. V roce 1942 vyprodukovalo
Německo 15 409 letounů
pro tři fronty a Sovětský svaz 25 240
letounů pro jednu frontu. Tento
nepoměr leteckých sil do konce války
narůstal.
Při sovětské ofenzivě v zimě roku
1942 bylo nasazeno do bojů 2900
letounů. Němci zkoncentrovali (i ze
západní fronty) více než 2000 bitevníků.
Utkali se 2 mil. mužů, 5000
letounů a 6000 tanků. Rudou armádu
postupující na Berlín podporovalo
nejméně 7000 letounů, kterým čelilo
přibližně 400 z Luftwaffe. Proti
Němcům bojovali ve smíšené letecké
divizi spolu se sovětskými i čeští
piloti. Dne 8. srpna 1945 vypověděl
Sovětský svaz válku Japonsku.
Nejlepším britským bombardérem
byl Lancaster dosahující rychlosti
459 km/h, s výškovým dostupem
7350 m a s pumovou zátěží 6300 kg.
Američané bombardovali nejčastěji
s boeingy doprovázenými stíhacími
letouny Spitfire. Od roku 1942 měly
letecké síly Velké Británie 400 000
důstojníků a 8000 strojů.
Od poloviny roku 1943 začaly
nejrozsáhlejší útoky na německá
města. V noci 24. července bombardovalo
Hamburk 791 strojů - na
zem dopadlo 1200 t munice. V noci
27. a 28. července zanechalo 740
bombardérů Boeing B-17 v Hamburku
50 000 mrtvých. Silnými
bombardovacími svazy byla napadena
další města. Třeba Schweinfurt,
Kiel, Hannover, Kassel, Řezno,
Bochum a další.
Od listopadu 1943 bylo zahájeno
po dobu čtyř měsíců soustředěné
bombardování Berlína. Jednalo se
o mnohem rozsáhlejší akce než při
bombardováni Hamburku. V průběhu
čtyř měsíců bylo nad Berlín
cíleno 9111 letů. Luftwaffe se ještě
stačila zmobilizovat a při náletu na
Berlín 660 letouny jich zničila 69.
V roce 1943 Německo produkovalo
24 807 letounů, Spojené státy
96 318, Velká Británie 26 461,
Sovětský svaz 40 300 a Japonsko
28 180. Němci pochybili tím, že
včas nedali přednost výrobě proudových
motorů, jejichž nasazení
v bojových letounech by velice
posílilo pozice Luftwaffe. Pozdě
byl nasazen stíhací proudový Messerschmitt
Me 163. Jen asi 300
těchto letounů zasáhlo do bojových
operací. Mimořádnými zbraňovými
prostředky byly létající pumy
V-1, které představovaly bezpilotní
letouny letící max. rychlosti 640
km/h. Vypnutí jejich pulzačního
motoru signalizovalo následnou
explozi výbušniny. Až 2825 těchto
pum proniklo nad Anglii. Balisticky
řízené střely V-2 poháněné
raketovým motorem stejně jako
V-1 přepravovaly bojovou hlavici
o hmotnosti jedné tuny. Po odpálení
stoupaly do výše až 96 km. Z vyrobených
6000 těchto střel jich 1054
dolétlo nad Anglii, dalších více než
1600 dopadlo na Antverpy a okolí.
Ještě že Němci neuměli vyrobit
jaderné hlavice.
Dne 25. dubna 1945 se uskutečnil
poslední letecký útok spojenců,
jehož cílem mimo jiné byly Škodovy
závody v Plzni.
Válka ve Středomoří trvala čtyři
roky. Středomořské válčiště přesahovalo
rozlohou ruskou frontu.
Svou délkou 3500 km a šířkou
800 km zabralo prostor od Gibraltaru
po Suezský průplav. Letecké
boje zahájili Italové 11. června 1940
útokem na Maltu. Po určité době
spojenci svého protivníka předčili
do takové míry, že Luftwaffe celé
italské bojiště odepsala s tím, že se
nedá bránit.
Italské letectvo - Regia Aeronautica
- bylo v průběhu své existence
obohacováno řadou rekordů, např.
rekordní rychlostí 705 km/h. Bylo
vyzbrojeno 1800 většinou zastaralými
letouny na rozdíl od pozdějších
letadel vynikající bojové kvality. Jde
třeba o stroje Fiat G.55 a Macchi
Castoldi MC.205. V Africe bojovalo
proti 530 italským a německým
letounům 600 anglických později
doplňovaných 1244 letouny americkými.
Dne 13. května 1943 skončila africká
válka v Tunisu porážkou vojsk Německa
a Itálie.Tato ohromná porážka
byla provázena narůstající kontrolou
vzdušného prostoru anglickým
a americkým letectvem.
V afrických bojích eskortovaly
britské stíhačky P-38 bombardéry
B-25. V leteckých soubojích byla
sestřelována německá dopravní letadla
Junkers Ju 52.
Během bitvy o Atlantik přišli Britové
o třetinu zásobovacích lodí
a o 30 284 námořníků. Němci z celkového
počtu 1126 ponorek jich ztratili
784 a z celkového počtu 40 900
námořníků sloužících na jejich palubách
jich bylo více než 27 000 usmrceno
a více než 5000 zajato. Britové
používali k identifikaci německých
ponorek účinná radarová zařízení
a ničili je hloubkovými pumami.
Němci úspěšně napadali lodní konvoje
letouny typu Condor. Ohrožovali
pomoc Spojených států a Anglie
při plavbě s vojenskou pomocí do
ruských přístavů využitím Luftwaffe
dislokované v Norsku. Velmi se
osvědčil americký hlídkový bombardér
B-24 s produkcí vyšší než
18 000 letounů.
Boje v Tichomoří
Japonci v roce 1918 formovali své
letectvo s pomocí francouzských
instruktorů. Dosáhli žádaných cílů:
u stíhacích letounů manévrovatelnost,
délku doletu a u bombardérů
délku doletu a nosnost pumové
nálože. Slabinou japonských letadel
byly motory. V roce 1937 vyrobili
Japonci 1500 letounů a v roce 1941
už 5088. Spojené státy produkovaly
v roce 1941 20 000 letounů.
Japonsko zahájilo válku leteckým
útokem na Pearl Harbor 7. prosince
1941, kterého se zúčastnilo 183
japonských letounů. Bombardovací
letectvo zastupovaly střemhlavé
bombardéry Aiči Val a torpedonosné
letouny Nakadžima B5N Kate. Celkem
5 bitevních lodí bylo potopeno,
další tři bitevní lodě, 3 křižníky, 3
torpédoborce a množství menších
plavidel bylo poškozeno. Zabito
bylo 2403 a zraněno 11 781 lidí.
Japonci přišli o 29 letounů, 5 miniponorek
a 1 lehkou ponorku.
11. prosince 1941 vyhlásil
Hitler S pojeným státům
válku
Japonské letouny se ve více typech
technickými parametry vyrovnaly
letounům Spojených států. V letech
1935 až 1938 Japonci včas modernizovali
svoje letectvo, které bylo
schopné citelně zasáhnout západní
mocnosti. Nejslavnějším japonským
letounem byl bitevník A6M Zero.
Japonským jednotkám se podařilo
v roce 1942 dobýt Filipíny, Malajsko,
Nizozemskou východní Indii,
Barmu a obsadit množství malých
i větších ostrovů. Objevila se však
„nemoc z vítězství“. Japonci přestali
snadno vyhrávat bitvy. Spojené
státy v průběhu bojů v Tichomoří
podstatně rozšířily flotilu letadlových
lodí a vyrobily tisíce nových
letounů. Japonské posilování armády
v této soutěži nestačilo. Konečným
cílem bojů americké armády byla
invaze do Japonska. Koncem války
měly Spojené státy ve výzbroji 130
letadlových lodí. Americké letectvo
soustavně ničilo japonské loďstvo,
letectvo a skladiště pohonných hmot.
O převaze Američanů hovoří statistiky.
Ztráty Japonců byly v mnoha
bitvách řádově vyšší. Američané
vyslali do boje s Japonci nové stíhací
stroje. Více než 12 600 soustavně
zdokonalovaných letounů F6F vešlo
do boje s Japonci a zejména bombardéry
B-25 ničily pozemní cíle včetně
japonského hlavního města Tokia.
Japonci zformovali jednotku „živých
torpéd“ složenou ze 26 stíhacích
letounů. Soustředili se na
ničení letadlových lodí a křižníků.
Zpravodajské zdroje potvrdily, že
japonské letecké závody vyrábějí
průměrně 28 000 letounů za rok.
To mohlo sboru Kamikadze zajistit
více než 10krát vyšší bojový potenciál,
než který Japonci předvedli.
Japonští vojáci bojovali s nesmírnou
odvahou. Válka v Tichomoří byla
provázena těžkými boji, které svou
zuřivostí převyšovaly i peklo stalingradské
bitvy.
Japonci neztráceli touhu zemřít za
vlast. Požadovaného průmyslového
potenciálu dosáhli až v roce 1943 -
a to bylo pozdě.
O konci druhé světové války
rozhodlo svržení atomové pumy.
Osud války poznamenaly dvě
zbraně: letoun Boeing B-29 a atomová
puma. Letouny Boeing B-29
svrhly na Japonsko 176 100 tun
pumové munice. Při jejich konstrukci
byl značným problémem
motor osmnáctiválcový Wright
R-3350.
Dne 14. srpna 1945 vyhlásilo
Japonsko kapitulaci a druhá světová
válka definitivně skončila. Jiří Černohorský
