Když vloni v březnu došlo k silnému
zemětřesení v Japonsku
a následné 12metrové vlny
tsunami zdevastovaly již zastaralou
jadernou elektrárnu Fukušima, některé
evropské státy a občanská sdružení
tohoto smutného faktu vzápětí využily
k prosazování moratorií na jadernou
energetiku. Vedle tradičně skeptického
Rakouska se ke skeptickému proudu
ve II. referendu připojila Itálie a v létě
i předvolebně rozjitřená SRN.
Rok se s rokem sešel, globální ekonomická
situace se zhoršila, na energetických
trzích vzrostla poptávka po cenově
akceptovatelné energii a původní
(mediálně hlasité) kampaně zatracování
všeho, co bylo a je spjato s jadernou
energetikou, začínají ztrácet na dechu.
Mnohým politikům už začíná docházet,
že rychlý a zásadní přechod od fosilní
a jaderné energetiky k dominantně zeleným
koncepcím bude nejenom legislativně,
technicky a organizačně složitý,
ale i velmi drahý. Nekonečně subvencované
a provozně nevyzpytatelné alternativní
zdroje nedokáží při současné úrovni
svého technického rozvoje nadále zaujmout
plnohodnotnou pozici v žádném
národním energetickém mixu.
Vedle techniků a části politiků je to již
zřejmé také západoevropským bankám.
Ty nyní navíc horko-těžko čelí úskalím
prohlubující se finanční krize Eurozony.
Řada firem, jimž zmíněná moratoria
hrozí propadem tržeb a těžce vydobytých
obchodních pozic, se už obrátila
na soudy, event. se k tomu chystá. Zelenou
euforii razantně tlumí i stoupající
ceny energií a tepla a prohlubující se
závislost Evropy na energetických surovinových
vstupech ze zahraničí.
Tranzitní problém netkví výlučně
ve výstavbě a zprovoznění několika
dalších eolických věží nebo fovoltaických
elektráren. Politici, občané, firmy
i bankovní domy si již také uvědomují
hrozbu black-outu vlivem neřízeného
boomu alternativních zdrojů a jeho zničující
důsledky pro společenský i ekonomický
život celého postiženého státu.
A ruku v ruce s tím i nutnost nemalých
investic do rozvoje nové energetické
infrastruktury právě pro obsluhu alternativních
zdrojů. Ve finále bude muset
tyto náklady pokrýt spotřebitel zelené
energie: domácnosti, podniky, instituce.
První zatroubily k ústupu německé banky,
a to s odvoláním na obrovské výdaje
spojené s řešením krize eura a na nové,
podstatně přísnější systémy bankovních
regulací, po nichž volá kabinet.
Nicméně, na německém termínu pro
definitivní odchod od jádra (2022) se
zatím nemění nic. Neochvějnost původní
nadšení nahradit ho moderními alternativními
zdroji se však očividně drolí.
Kupříkladu investoři nových energetických
děl nezastírají, že se jedná o zajímavé
podnikatelské možnosti. Nicméně
časy, kdy bylo relativně snadné získat
prostředky na novou eolickou, fotovoltaickou
či plynovou elektrárnu jsou
už pryč. Banky si kladou řadu nových
a obtížně splnitelných podmínek pro
financování nových projektů. Zužuje se
také okruh producentů a subdodovatelů
pro eolické a fotovoltaické projekty. Někteří
tváří v tvář dovozům levné solární
techniky z Číny už dokonce zkrachovali.
Aby investor, projektant, výrobce či
stavitel s novým projektem uspěli, musí
získat prostředky buď z rychle se tenčících
zdrojů německé rozvojové banky
KfW, anebo se spolehnout na podporu
Evropské investiční banky. Jenže banky
nemilují rizika. Ani technická, ani podnikatelská.
Mnozí klienti své projekty
odkládají.
Evropa zůstává ve vztahu k jaderné
energetice nadále rozpolcena. Některé
země (Francie, Finsko či Slovensko)
s novými reaktory finišují. Další státy
(mezi nimi také ČR) se k jejich výstavbě
seriozně připravují. Brusel nemá právo
přikazovat kterémukoliv členskému
státu EU27, jak si má v cause své energetické
budoucnosti počínat. Na druhé
straně také nemůže přehlížet varovná
upozornění expertů. Evropská energetika
se podle nich ocitne v nebezpečné
disproporci mezi energetickou nabídkou
a poptávkou již ve II. polovině této
dekády. /uai/
