Výzkumný tým australské Macquarie University vyvinul nový způsob výroby senzorů ultrafialového záření, který by mohl vést k vylepšeným nositelným zařízením, více ohebným a s nižší spotřebou energie. Jejich postup využívá poněkud neobvyklou ingredienci: výpary octu.
Shujuan Huangová a její kolegové přišli na to, že když vystaví senzory založené na nanočásticích oxidu zinku octovým výparům, velmi výrazně zlepší jejich výkon, aniž je nutné používat vysokou teplotu. Nanočástice oxidu zinku se na povrchu senzoru spojí a vytvoří strukturu, která vede elektrony skrz senzor. Právě tento mechanismus je zásadním krokem při výrobě senzorů tohoto typu. Díky použití výparů octu bylo možné vytvořit senzory UV záření, které jsou 128 000× citlivější a mnohem spolehlivější než stejné senzory bez využití výparů. Jak říká Noushin Nasiriová, kolegyně Huangové, obvykle se takové senzory vyrábějí v peci, kde se žhaví při vysoké teplotě asi 12 hodin, a teprve potom mohou fungovat. Tým nalezl jednoduchý postup, který vlastně napodobí vliv procesu zahřívání senzorů. Šťastnou shodou okolností to lze použít v pokojové teplotě a s velmi lacinou látkou, jako je právě ocet. Stačí vystavit senzory výparům octu po dobu pěti minut a je hotovo. Badatelé postupovali metodou pokus— omyl. Zjistili, že samotná voda vznik požadované struktury nezařídí, zatímco čistá kyselina octová je naopak natolik silná, že strukturu na povrchu senzoru kompletně zničí. Nakonec se jim ale povedlo nalézt pro výpary optimální směs. Do budoucna by rádi zkusili podobný postup u dalších typů senzorů. /SM/
