Ochrání nás před povodní? Vynález z Bousova může zabránit miliardovým škodám

Velmi roztodivně vznikají různé vynálezy. Kdyby například Alexander Fleming neměl nepořádek v laboratoři, těžko by objevil penicilín. V našem případě kdyby nebylo poptávky české armády po nových a moderních stanech, asi by v D olním Bousově nikoho nenapadlo vyvíjet protipovodňové zábrany. Naše ozbrojené složky totiž zadaly neoficiální poptávku s cílem nakoupit stany nové generace. Nové stany ale mají problém. Nemají podlahu, takže vojáci na cvičeních nebo na misích nocují v blátě nebo písku podle povahy terénu. Proto se příslušní činitelé obrátili na Výrobní a opravárenský podnik ve zmíněném středočeském městečku, aby navrhl něco „na podlahu“. Aby to bylo pevné, aby to bylo protiskluzové, aby to bylo ekologické, aby to bylo stabilní za vyšších i nízkých teplot a aby to nebylo moc nákladné. „Navrhli jsme proto speciálně vyztužené laminátové desky s gumovými spoji,“ vzpomíná jednatel a majitel firmy Josef Turek. „Vojáci sice moderní stany nakoupili, ale na podlážky už finance jaksi chyběly. Když už jsme ty desky vyvinuli, chtěli jsme je nějak rozumným způsobem uplatnit. Tak se zrodil trochu podivný nápad použít je jako protipovodňové zábrany!“ Poprvé je vystavovali na výstavě Idet 07 v Brně. Tehdy místo opěrné konstrukce zkoušeli využít protitankové zábrany. Celá idea vycházela ze záměru, že zábrany by mohla dodat v případě nebezpečí armáda a desky by měly na skladě instituce státních hmotných rezerv nebo jednotlivé kraje. Ukázalo se však, že uvedený systém má mnoho chyb. Protitankové zábrany byly těžké a špatně se s nimi manipulovalo. Navíc byly drahé a desky po nich klouzaly. Proto vyvinuli vlastní speciální trubkovou konstrukci pro zpevněný i nezpevněný terén. Ta prošla dlouhým a složitým vývojem. Například poslední zásah, který do ní provedli, se týkal ochrany povrchu. Původně trubky pouze tzv. černili. Na Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno 09 celý systém protipovodňových zábran nejen vystavovali, ale v místním bazénu také dosti drasticky testovali pro certifikaci. „Po zkouškách jsem si všiml, že trubky začínají navzdory ošetřenému povrchu rezivět. Aby se to neopakovalo a konstrukce mohly sloužit bez problémů dlouhá léta, nechali jsme je raději žárově pokovit,“ vysvětluje Josef Turek. V průběhu vývoje měnili rozměry desek i jejich výztuž, protože jim v dolní části při tlaku vody desky praskaly a na pevném povrchu zase dole ujížděly. Z desek a konstrukce si v Bousově dokonce postavili vlastní bazén, kde testovali těsnost spojů. V prvé fázi dávali přes spodek zábran igelit a zatěžovali okraje pytli s pískem. Když ale pustili vodu z boku, proud pytel i s igelitem smetl a oni začínali opět znovu. Od pytlů s pískem nakonec úplně ustoupili poté, co jim jeden starosta líčil své zkušenosti z povodní. Také nechal jako mnozí další stavět protipovodňovou pytlovou hráz s tím, že po povodních si napytlovaný písek rozeberou místní. Hráz vodu nejenom nezadržela, ale po povodních starosta zjistil, že písek z hrazení se bere jako kontaminovaný materiál a podléhá zvláštnímu režimu likvidace. Mobilní protipovodňové zábrany z Dolního Bousova dovedou odklonit povodňovou vlnu i usměrnit tok vody. Lze je postavit ve výškách hrazení 0,5, 1 a 1,5 metru. Nepotřebují pevný podklad, jsou lehce přenosné a snadno se jimi manipuluje. Stavbu i v rozmoklém terénu v libovolné délce zvládne několik prakticky neškolených lidí. Zábrany se dají umístit i na stávajících hrázích. Samotné protipovodňové desky jsou vyrobené ze speciálního, zdravotně nezávadného sklolaminátu s laminovanou ocelovou výztuží a jsou zesílené výztužnými žebry. Vyrábějí je ve dvou rozměrech (3000x750 mm a 3000x1450mm), nižší deska o hmotnosti 35 kg a vyšší o hmotnosti 65 kg. Desky dostaly kvůli snadnější manipulaci textilní ucha a ve spodní části mají nanýtovaný gumový pás. Ten utěsňuje zábranu v místě styku s terénem, vyrovnává nerovnosti a zabraňuje průsaku vody. K deskám ještě dodávají spojovací díly z ocelového plechu, jöklu, gumotextilního pásu a opěrnou skládací konstrukci ze svařovaných ocelových profilů, odlišnou pro zpevněný či nezpevněný terén. V Brně postavili tři pracovníci metr vysokou protipovodňovou zábranu v délce 18 metrů za osm minut. „Ing. Jan Papež, prezident České protipovodňové asociace, člověk s ohromnou mezinárodní zkušeností v této oblasti, zprvu našemu výrobku moc nevěřil, ale postupně se přesvědčil, že dokážeme jít tvrdě za svým cílem,“ podotýká Josef Turek. „Snadno také poznal, že toho o velké vodě moc nevíme. Když ale viděl naši snahu, vzal si nás pod patronát a pracně vyvracel některé naše mylné teorie. Takže i díky jeho zkušenostem jsme se dopracovali k produktu, kterému dokážeme jen málo vytknout. Nemyslím, že by někde na světě existoval takto vyladěný systém protipovodňových zábran.“ Byl to právě Ing. Jan Papež, který bousovské přesvědčil o nutnosti svůj výrobek mezinárodně certifikovat. V celém světě se používají jako standard v tomto oboru normy ženijního vojska USA. Proto se v Brně spolu s ním pustili do tzv. dynamických zátěžových testů podle zmíněných norem. V některých případech šli ještě mnohem dál nad tyto normy. Měřili průsaky při různé výšce hladiny třikrát po 22 hodinách. Prováděli k pobavení návštěvníků strojírenského veletrhu divácky vděčné nárazové zkoušky vodním sloupcem, zpočátku polovinou stavidel, později naráz. Dělali důležité testy přelití, které jsou podle Ing. Jana Papeže pro protipovodňové zábrany velice náročné, protože když přetéká přes horní hranu zábrany pravidelně voda, je tato hrana vysoce namáhaná a náchylná k destrukci. K tomu ještě přidali prudké a slabší vlnobití do 50 cm i nad 50 cm, kdy se více než hodinu přelévala nárazově přes hrany zábran voda. Na závěr prováděli zkoušku tzv. kládou. To se vezme kmen stromu o průměru 40 cm a o délce 5 m a do zábran se s ním narazí rychlostí 8,5, poté 9 a nakonec 10 km/h. Později přidali ještě jednu kládu, ale zábrany přes sebevětší snahu neprorazili ani neporazili. Protipovodňový systém pracoval bezchybně. Certifikační řízení není žádná laciná záležitost. Stálo stovky tisíc. „Systém jsme nechtěli dát do prodeje dříve, dokud jsme si nebyli odolností našeho výrobku jistí. Tady se jedná o lidské životy, neřkuli o miliardové škody na majetku. Certifikace ukázala, že v tomto ohledu naše zábrany mnohonásobně překračují americkou ženijní normu. Nejdříve jsme v testech šli zhruba třetinu nad tuto normu. Například naši zkoušku postupným nárazem vodního sloupce americká norma vůbec neuvádí. Dokonce jsme se domluvili s Ing. J. Papežem, že se pokusíme doslova zlikvidovat naše zábrany. Chtěli jsme zjistit, zda se nám podaří desky tíhou vody a nárazy zlomit, porazit podpěrnou konstrukci, či jinak zlikvidovat. Za celý týden zkoušek se nám to nepovedlo. A to kompletní metr protipovodňové zábrany se vším všudy nepřijde ani na 10 000 Kč, což je také světový unikát,“ podotýká s hrdostí majitel firmy VOP. /kaa/