Obzory českých textilií

Textilie provázejí člověka od kolébky až do hrobu. Historicky tomu tak bylo a je ve všech kulturách a civilizacích. Avšak poslední velká a souborná výstava českých textilií probíhala v Praze v roce 1956, což je téměř neuvěřitelné. Od té doby se opravdu hodně změnilo a proto je třeba uvítat, že se Design centrum ČR snaží výstavou Obzory českých textilií zachytit současný stav českého designu textilu. TEXTILNÍ PRODUKCE V PROMĚNĚ ČASU Výstava v Galerii Design centra ČR v Praze v Mozarteu nabízí do 23. února atraktivní pohled nejen na historii, ale i současnost textilní tvorby a výroby. Význam tohoto počinu je o to větší, že se dnes hořekuje nad útlumem textilní a oděvní výroby ve „vyspělých“ státech světa, mezi než právem patří i Česká republika. Ještě v 80. letech bylo Československo považováno za textilní velmoc. Podle údajů MPO ČR pracovalo v textilním průmyslu v České republice v roce 1990 celkem 153 000 osob a fungovalo 72 textilních podniků (v organizacích, které měly 25 a více zaměstnanců). Průměrná velikost podniku byla 2074 zaměstnanců. V roce 2005 se celkový stav pracovníků snížil na 50 589 osob a průměr podniku klesl na 136 zaměstnanců. Zvýšil se však počet firem s 20 a více zaměstnanci na 319. A co design? PhDr. Lenka Žižková, autorka a kurátorka výstavy, říká: „Oddělení vývoje a designu byla ve většině textilních firem při restrukturalizaci průmyslu po roce 1989 zrušena nebo redukována mezi prvními. Odrazil se tento stav na úrovni designu textilu? O tom by možná mohl svědčit i fakt, že se do soutěží o národní cenu za design, kterou každoročně vypisuje Design centrum ČR, hlásí minimum textilních výrobků. Textil také patří do kategorie výrobků, které se u nás nikde pravidelnými výstavami neprezentují. V loňském roce jsme se proto rozhodli, že zmapujeme současný stav. Oslovili jsme několikrát 152 firem, které figurují na seznamech Ministerstva průmyslu a obchodu ČR nebo se prezentují na internetu. Po mnoha jednáních se výstavy účastní 44 z nich. Již během komunikace s firmami docházelo k tomu, že některé se dostaly během té doby do stavu likvidace, některé stačily zaniknout a další zásadně změnily charakter výroby.“ Nakonec se podařilo získat stovky velmi atraktivních vzorů textilií v široké škále využití. TEXTIL V MNOHA PODOBÁCH Výstava Obzory českých textilií nabízí návštěvníkům textil v různých podobách. Na 12 tzv. trendových stolech jsou textilie roztříděny podle barev do škály, kterou lze interpretovat jako rozmanitost ročních období nebo jednotlivých měsíců, jak je možné je barevně vnímat. Na panelech se textilie prezentují podle účelu použití v různých odvětvích a na dalších panelech poběží časová osa s významnými historickými událostmi, které měly vliv na výrobu textilií v českých zemích. Tyto historické podklady zpracoval PhDr. Vlastimil Havlík z Textilního muzea v České Skalici. Současností a možnou budoucností textilního průmyslu se zabývala Ing. Radka Pittnerová z Výzkumného ústavu textilních strojů v Liberci. Na výstavě jsou k nahlédnutí také vzorníky a barevnice vystavujících firem a na velkoplošné obrazovce se budou promítat filmy o filozofii a produkci některých firem, design vybraných výrobků a ukázky z módních přehlídek, kde oděvní tvůrci vystavené textilie kreativně aplikovali. POHLED DO HISTORIE Mezi první významná jména spojená s návrhem textilií v rakouskouherských textilkách (tedy i na našem území) patří mnohostranně orientovaní umělci, jako byli například Josef Hoffmann, Alfons Mucha, Josip Plečnik, Josef Maria Olbrich, C. F. A. Voysey, Augustus Endell, Richard Riemerschmidt a další. Ty zaznamenala historie mj. jako tvůrce dekorů pro secesní ručně vázané koberce pro firmu Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou. Později, v období, kdy bylo u nás založeno družstvo Artěl (1908 – 1934) po vzoru Wiener Werkstätte (1903 – 1932) a kdy se pod vlivem německého hnutí Deutscher Werkbund (1907 – 1935) zrodil Svaz českého díla (1914 –1948, pak se sloučil s ÚLUV), se zapojili mezi první textilní „designéry“ i architekti, například Pavel Janák nebo Jan Kotěra. Vývoj textilu ovlivňovali také Marie Teinitzerová (zakladatelka dílen tapiserie v Jindřichově Hradci v roce 1911), Božena Pošepná, Slávka Vondráčková a především Antonín Kybal. Po 2. světové válce pokračovali ve spolupráci s textilními firmami malíři, například Karel Svolinský, František Tichý (pro firmu Tiba, dříve firmu Sochor). V roce 1950 byla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (do roku 1946 Státní uměleckoprůmyslová škola), zřízena katedra textilního umění, kterou vedl Alois Fišárek. Krásná jizba se transformovala na ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby) s vlastní skupinou textilních návrhářů a vzorovými dílnami. V roce 1956 pak vznikla Textilní tvorba, která se v roce 1959 zformovala do ÚBOK (Ústavu bytové a oděvní kultury) s vlastními týmy designérů. Ke skupinám, které se snažily ovlivnit úroveň českého textilu, patřila také Skupina 7 (1958) a mnohem později – po roce 1989 – seskupení Žararaka, usilující velmi důrazně prostřednictvím sympózií a výstav o rozvoj a nový pohled na design textilu. Po roce 1989 zanikla designová a vývojová studia řady transformujících se firem, v nichž byl progresivní návrh textilií odsunut na okraj podnikatelských záměrů. Ty výrobní společnosti, které si po zahraničním vzoru uvědomily, že design výrobků je hybnou marketingovou silou, se na domácím trhu nejen udržely, ale jsou i významnými vývozci (např. firmy VEBA, Kolovrat, Dekora Jeníček, Grund, Fezko). A JAK DÁL? Nová generace mladých textilních designérů hledá na prahu 21. století postavení, které by ji dávalo možnost uplatnit odbornou erudici. Pro nezájem průmyslového odvětví zakládá proto malá studia, jež se věnují spíše tvorbě a dekoraci interiéru než návrhům designu textilií. Budoucnost českého a evropského textilu spočívá zřejmě v rozvoji nových typů technických textilií, jež se opírají o revoluční technologie, netradiční materiály a užití. Dokladem toho je snaha Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK), která pro české výrobce tohoto zboží zpracovala Plán rozvoje konkurenceschopnosti v nejbližších letech (2007-2012). Z analýz je zřejmé, že nejvýznamnějším problémem českého textilního a oděvního průmyslu je nízká konkurenceschopnost. A důvody? Malá orientace na marketing, výzkum, vývoj a nekvalitní obchodní činnost. Dále nedostatečné využívání aplikovaného výzkumu a vývoje, což má za následek špatnou výrobkovou strukturu. Mnoho studií Komise EU přitom prokazuje, že evropský textilní a oděvní průmysl je odvětvím s nejvyšším stupněm kreativity a bude i v budoucnu nejvýše ovlivňovat životní styl EU. ATOK vidí východisko v přechodu od komodit ke specialitám, v hledání nových oblastí využití textilií, v přechodu od masové výroby k produkci podle potřeb zákazníka, což by mělo zlepšit postavení textilního a oděvního průmyslu na českém, evropském, ale i světovém trhu. /ks/