Při každém vrcholném světovém
sportovním zápolení
přijdou na přetřes dresy
sportovců. Nové technologie,
materiálové složení a možný vliv na
výkonnost borce. Je to skutečně tak
podstatné?
Především nejde o posledních pár
olympiád, vlákna procházejí revolučními
proměnami od konce druhé
světové války. Tehdy začala doba
polyvláken, polyamidem počínaje
a polyuretanem konče. Firma DuPont
představila nové materiály jako Mylar,
Dacron, Orlon a Lycra už v roce 1950!
Aktivně se podílela na naplnění kosmického
projektu Apollo, je klíčovým
činitelem při vývoji neprůstřelných
vest. Ano, vlákna se obvykle nejprve
vyvíjejí pro armádu či výzkum kosmu.
Ale následně expandují do našeho
života a tam je většinou první na řadě
sport. Kevlar, vyvíjený v šedesátých
letech minulého století pro zmíněné
neprůstřelné vesty, dnes hraje roli například
v moderním šermu.
CO NÁS OMOTÁVÁ
Pro textilní a oděvní průmysl je
sport velký byznys a není zcela jisté,
jestli některá vylepšení nejsou jen
dobře načasovaným humbukem. Ale
k inovacím dochází, a tak se na ně
podívejme. Uměle vyrobená vlákna
v podstatě od počátku napodobují přírodu
a její vlákna, struktury, útvary.
Postupně se vyvíjí geometrická stavba
a konstrukce: Podélná texturace, to je
napodobenina obloučků u vlny či stužky
u bavlny. Duté vlákno s vynikající
lehkostí a skvělými tepelněizolačními
vlastnostmi také vychází z přírodních
vlákenných produktů. Chemie ovšem
drží krok. Struktura mikrovlákna dýchá
a chrání, do bazální vlákenné látky
– polymeru – se dnes zabudovávají
mikročástice, kterou jsou nositeli nových
vlastností. Ionty stříbra odpuzují
bakterie, speciální mikro kapsle se dokážou
otevírat či uzavírat podle toho,
jak se organismus přehřívá či trpí chladem.
Stačí se podívat, jak reaguje na
vlhko a chlad borová šiška, abychom
pochopili inspirační zdroj. Přidané
keramické částečky nepropouští UV
záření, mikrovlákenné kompozice jsou
prodyšné, ale chrání před nepříznivými
povětrnostními vlivy, velejemné fólie
nepropustí ani kapku vody, pot v podobě
vodní páry však může procházet,
aby sportující jedinec zůstával v suchu.
A některé vlastnosti lze naprogramovat
a individuálně promyslet.
Pamětníci si možná vzpomenou na
Martinu Hingisovou, která na prvním
Australian Open jedenadvacátého století
nastoupila v tričku s jedním rukávem
dlouhým a druhým krátkým.
Dlouhý rukáv na pravé hrací paži jí
Adidas zhotovil z pružného přilnavého
materiálu s obsahem vlákna Lycra.
Tkanina vyvíjela na ruku odstupňovaný
tlak, redukovala svalové vibrace a zlepšovala
úder.
TECHNOLOGIE PŘEDEVŠÍM
Již v roce 1970 se začal pro výrobu
pánských plavek velikosti dnešního
spodního prádla používat spandex –
elastické vlákno. Soudilo se, že co nejmenší
množství textilu na těle sportovce
pomůže zvýšit jeho výkon, ale nic
takového se neprokázalo, vývoj se dostal
až na opačnou stranu, k přiléhavým
„kombinézám“, kryjícím téměř celá
těla plavců. Tím opravdu zajímavým
posunem pro sportovní plavání byl
úbor LZR Racer od výrobce Speedo. Je
celý z materiálu, který vznikl spojením
nylonu a polyuretanu a na jehož vzniku
se mimo jiné podílela NASA a Australský
sportovní ústav. Umožňuje lepší
okysličení svalů a zpevňuje tělo v hydrodynamické
poloze. Zvyšuje se tak
fl exibilita. Materiál samozřejmě také
perfektně snižuje odpor a bonusem
navíc je odolnost proti chlóru. Tyto
plavky byly poprvé
vyzkoušeny
před čtyřmi lety
na olympijský
hrách v Pekingu.
Odborníci tvrdí,
že snížily časy
plavců přibližně
o 1,9 až 2,2 procenta.
Nu, a právě
kvůli tomuto plaveckému
úboru
vznikla při LOH
komise, která je
nekompromisní.
Posuzuje plavecký úbor, protože jeho
technologický účinek nesmí poškozovat
ostatní soutěžící. Plavky musí mít
minimální tloušťku 1 mm, materiál
musí sledovat tvar těla, a plavky nesmějí
mít vliv vztlaku větší než 1 N…
Letošní olympiáda v Londýně je
zase ve znamení speciálního běžeckého
obleku Turbospeed. S touto novou
technologií pro sprintery přišla fi rma
Nike, inspiraci našla u techniky, která
se uplatňuje při výrobě golfových
míčků. Celý povrch běžeckého dresu
je pokryt drobnými důlky, které mají
podle zkoušek zvýšit výkon běžce
o 0,023 sekundy. Důlky mají údajně
svůj význam pro aerodynamiku běhu.
Uvidíme (LOH v Londýně právě při
vzniku článku probíhají), jestli ušetřené
dvě setinky rozhodnou o tom, kdo
si pověsí na krk olympijské medaile.
A jistě je tu i další komise, která zkoumá
férovost. To by ale musela zkoumat
úplně všechno: obuv, nářadí, vše
ve vrcholovém sportu, co se za léta
tvarově i materiálově tak proměnilo.
NEJEN DRESY A PLAVKY
Podívejme se jen pro ilustraci na
olympijské sporty, jako je tenis a badminton.
Tyto (a nejen tyto) sporty obvykle
kladou velké nároky na nohy,
nevhodné obutí může způsobit velmi
nepříjemná zranění výronem počínaje
a utržením Achillovky konče.
Nike má propracovaný program Air.
Vychází z technologie, kterou v roce
1979 nabídl společnosti inženýr Frank
Rudy z NASA. Jak jinak! Společně
pak vyvinuli vynález pro odpružení
obuvi a ochrany před nárazy: odolný
polštář naplněný stlačeným plynem.
Známé značky tady vyvíjejí v tichosti
a tajnosti svoje novinky a snaží se
rychle dohonit každého, kdo s nějakou
přijde. Tecnifi bre například pro trička
používá systém Hi Cool: ultralehká
polyesterová komfortní vlákna, zajišťující
výborný odvod potu. Při testech
se prokázalo, že i po dvou hodinách
náročného výkonu se tričko nelepí na
tělo. Technologie Motion Stretch Fibre
se používá pro ramena, kopíruje pohyb
svalů, a dovoluje rychlé změny pohybu
bez omezení. Vrcholové světové
značky jinak příliš u oblečení nerozlišují,
nabízejí prostě oděv pro raketové
sporty, s vysoce technickými materiály
však pracují všechny. Materiál Nike
Dri Fit kombinuje vodu odpuzující
(hydrofobní) a vodu přitahující (hydrofi
lní) vrstvy, zajišťuje sucho a prodyšnost,
u značky Wilson je to courttex,
který kromě odvodu vlhkosti také
chrání před UV zářením, Adidas má
svůj Clima Cool. Do programů značek,
oblékajících špičkové sportovce,
vstoupila nanotechnologie – čarování
s vlákny, která pouhým okem nevidíme.
Umožňuje navrstvit na textilii (ale
i jiný materiál) ochranný kryt, aniž by
materiál ztratil schopnost dýchat. Směrem
ven propustí vlhkost, ale pevná
struktura nedovolí, aby dovnitř pronikla
bakterie, natož špína či jiná tekutina.
Vlákna toho dokáží hodně, jisté ale
je, že ze sportovce, který je průměrný,
hvězdu neudělají. Jestli mohou ovlivnit
konečné seřazení a medailové pozice
špičky, u které opravdu rozhodují setiny
vteřin, těžko říci, zvlášť když rychlý
dres oblečou všichni…
A to tu ještě máme „chytrý textil“
a zase je co zlepšovat.
Ovšem Smart textil, to už není jen
o sportu, ten může signalizovat vysokou
teplotu, tep, reaguje třeba i na vysokou
koncentraci škodlivin v ovzduší.
Kdo ví, možná nás jednou bude
oblek posílat k doktorovi?
Vladimíra Storchová
