„Když jsem chtěl něco objevit, nejprve jsem si prostudoval všechno, co bylo o tomto problému dosaženo v minulosti.“ T. A. Edison Dějiny evropských objevů a vynálezů, Wilhelm Conrad Röntgen – dědic šťastné náhody, Dějiny učených žen, Dějiny technických vynálezů v českých zemích, Fyzika od Thaléta k Newtonovi, Fyzikové ve službách průmyslové revoluce, Fyzika v kulturních dějinách Evropy. Čtenářům, kteří se zajímají o historii vědy a techniky, není asi vůbec nutné uvádět jméno autora citovaných populárně-vědeckých publikací, vydaných v časovém období dvou desítek let. Širší čtenářské obci jej však představit musíme – je jím prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc., profesor fyziky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Přírod ě je jedno , kdo objeví její tajemství Tento náš přední vědec, pedagog a znamenitý popularizátor vědy zhodnocuje ve svých knihách a časopiseckých esejích svůj celoživotní zájem o dějiny fyziky od prvopočátků po současnost, propojuje v nich líčení poučných a často až dramatických životních osudů významných světových i našich myslitelů, aby je posléze uvedl do širších historických a společenských souvislostí. Přírodě a vesmíru je ve své úžasné dokonalosti jedno, komu a jak se podařilo odhalit jejich tajemství. Avšak s lidmi je to jiné, ti by si měli osudy talentovaných vrstevníků i geniálních předků alespoň občas připomenout a svědectví o jejich velkých činech předat budoucím generacím. Často se nedočkají za svého života uznání, jejich objevy a vynálezy bývají zapomenuty a znovu nalézány, někdy dochází ke sporům o prvenství. Je určitě zajímavé a inspirativní, že většinu největších objevů učinili fyzikové ve věku od 20 do 30 let. Koncem 19. století se zdálo, že fyzika již všechny otázky položené přírodě zodpověděla. Stačilo však několik „šťastných náhod“ v teorii i experimentování a zdánlivě nedotknutelné jistoty klasické fyziky přestaly platit. Typický pro toto období je často citovaný výrok koryfeje fyziky profesora Röntgena z období kolem roku 1920, kdy už teorie relativity a kvantová fyzika si razily cestu moderní fyzikou: „Stále mi nechce jít do hlavy, že musí člověk používat tak zcela abstraktních úvah a pojmů, aby vysvětlil přírodní jevy.“ Dvacáté století bývá někdy označováno jako století válek a sociálních revolucí. Je to však také století fyziky. Röntgen ův dar lidstvu a další publikace Monografie profesora Krause Století fyzikálních objevů vydaná před časem s podtitulem Objevy, které změnily obraz světa nakladatelstvím Academia, odpovídá stručně a jasně na otázku, jaký měly fyzikální objevy dvacátého století vliv na rozvoj současné vědy a techniky a na náš každodenní život. Celý text je rozdělen do dvou částí. První je nazvána Mezníky na cestě do atomového věku a obsahuje chronologický přehled významných fyzikálních objevů v minulém století (s nezbytným logickým exkursem ještě do století předminulého), počínaje objevem polovodičů (1833), fotovoltaického jevu (1839) a katodového záření (1858) a konče fullereny (1985), vysokoteplotní supravodivostí (1986) a grafénem (2004). Druhá, obsáhlejší část Objevy, které změnily fyzikální obraz světa (335 stran) obsahuje vyprávění o životní dráze a díle jednotlivých přírodovědců. Všichni měli jedno společné: přirozenou lidskou touhu objevovat, klást si těžké otázky a hledat na ně netradiční odpovědi. Nepracovali pro slávu a většinou ani pro osobní prospěch. Celý text je uspořádán do 35 samostatných kapitol, takže se publikace může otevřít na libovolné stránce a ponoříte se zde do čtení. Obsah toho, co se o změnách fyzikálního obrazu světa 20. století dozvíme, naznačují názvy jednotlivých pasáží. Například: Röntgenův dar lidstvu, Uranové paprsky Antoina Henriho Becquerela, Radioaktivita (rodina Curieových), Kvantová hypotéza (Max Planck), Einsteinův annua mirabilis, Experimenty otce jaderné fyziky Ernesta Rutherforda, O modelování atomů (Bohr), Mřížková stavba krystalů (Laue), Rovnice, která proslavila otce i syna (Braggové), Nobelovy ceny pro Philippa Lenarda a Johannese Starka, Vlny jako částice (de Broglie), Princip Wolfganga Pauliho, Zákonitá neurčitost (Heisenberg), Schrödingerova rovnice i legendární kočka, Pro krásnou teorii má příroda vždy uplatnění (Dirac), Trojhvězdí československé meziválečné fyziky (Dolejšek, Placzek, Žáček), Alma mater ruských fyziků (Joffe), Čerenkovovo záření, Přírodní zákony objevené P. L. Kapicou, Škola Lva Davidoviče Landaua, Intuice Enrica Fermiho, Energie velebená i proklínaná (Meitnerová, Hahn), Spontánní štěpení uranu a urychlování relativistických částic (Fljorov), Gigantická fluktuace Richard Feynman, Vodíková bomba (Sacharov), Polovodičová revoluce, Vyplněná předpověď Alberta Einsteina (luminiscence) atd. Prozatím poslední vydané autorovo biografické dílo je svým rozsahem, zaměřením, srozumitelností (téměř bez matematického aparátu) a hloubkou zpracování v naší technické a historiografické literatuře ojedinělé a jistě se stane nejen užitečným zdrojem informací, ale i pramenem ušlechtilé zábavy pro veřejnost nejen úzce odbornou. Fyzika není jen věda, je to také zábava. Bohumil Tesařík
