Občan unavený energetikou bilancuje

Mělo to být všechno původně úplně jinak. Václav Klaus si přál, aby ČEZ včetně distribučních společností šel do kuponové privatizace. To mu naštěstí rozmluvili, ale Vladimír Dlouhý (dnes člen Pačesovy komise), začal elektroenergetický systém trhat na kusy po krajích s tím, že si nové jednotky budou konkurovat a tím se sníží cena elektřiny. Detailně koncipovaný systém vytvořený našimi odpovědnými otci ze staré elektrikářské školy Jana Svěráka utrpěl první atak. Jak padl průmysl po privatizaci a klesla spotřeba, rozjeli se náhončí na obce a přesvědčovali občany aby si topili elektřinou, neboť např. na Ostravsku se přestal prodával uhelný kal. Stát dokonce poskytoval na elektrické přímotopy dotace. Mezitím se jiná kategorie obchodníků s kufříky rozjela po moravských a českých obcích a skupovala akcie distribučních společností pro zahraniční investory. Marně je světa znalí odborníci přesvědčovali, že jde o fatální chybu. Tu zastavoval až Jiří Grégr zablokováním akcií distribučních společností. Již předtím Dlouhý odmítl poskytnout finanční záruky či zprostředkovat úvěry na projekty českých energetických firem v zahraničí a průmysl energetických zařízení, který kdys docela dobře prosperoval, se začal propadat. Špičkoví odborníci, kteří, coby zástupci českého průmyslu, rozjížděli české elektrárny po světě dnes dělají totéž, ale pro zahraniční firmy. Alespoň jsou lépe placeni. Mezitím se jednalo, co s ČEZ. Prodat, znělo z politické scény. Ing. Petr Karas a následně i Ing. Vacík upozorňovali na to, že cena elektřiny po privatizaci neklesne, ale vzroste. Odpověď byla ne. ČEZ šel do privatizace. Jednání s EdF nedopadla dobře a následně došlo k jinému řešení. Dělení trhu mezi a.s. ČEZ a k němu zpětně přiřazených distribučních společností a zahraniční investory, z nichž je dnes dominantní E.ON. Ten získal velkou část trhu právě odkoupením akcií v kuponové privatizaci od obcí a části distribuce odtržené od ČEZ. V tanci peněz, kdy cena elektřiny začala nenápadně růst, zapomněli energetici a politici na fyzikální zákony a kogenerace, jako dosud nejefektivnější způsob využití fosilních paliv, které kdy technici vymysleli, upadla v nemilost. S odůvodněním, že se vyplácí jen výroba elektřiny. Teplo bylo léta odpadem. Dokonce byl zastaven projekt teplovodu Mělník–Praha. Malí výrobci turbín zastavili výrobu. Ceny tepla začaly stoupat. Zprostředkovatelé a překupníci měli bezpracné zisky. Ty zaplatil občan. Dostavoval se Temelín a občan slyšel protichůdné názory na kvalitu a potřebu zdroje. Naštěstí se JE Temelín podařilo dokončit, i když Slovákům se to v Mochovcích podařilo dříve a bez problémů. Občané byli ujišťováni, že ČR v žádném případě nebude elektrickou energii vyvážet. Na konci století vyvážel a.s. ČEZ 30 % své produkce na zahraniční trhy. Na růst ČEZ v prostředí tzv. liberalizovaných trhů můžeme být hrdi, radost občanům kalí pouze neustále vzrůstající cena elektrické energie, která posunuje vzhůru všechny ostatní výrobky, včetně potravin. Srovnání ceny u nás a v Německu zřejmě vstoupí do historie jako jeden z vrcholů demagogie. Slušný člověk by čekal alespoň dodatek, promiňte, jsme součástí světa kde ceny paliv rostou (i když nepravidelně, ale trvale). V polistopadové euforii politici vyhověli lidem a do roku 1994 měla být původně jedna z nejšpinavějších energetik, tedy česká, vyčištěna od emisních plynů. To se vskutku podařilo grandiózním projektem v ceně nejméně 32 mld. Kč. Tehdy jsme měli na vybranou – buď posunout termín a budovat novou energetiku už s čistými provozy, nebo rychle vyčistit stávající a za 15 let začít budovat nové zdroje. Ten čas ale strašně rychle uplynul a doba obnovy zdrojů je tady. Energetici se zdají být nepřipraveni. Není tu průmysl energetických zařízení, část zanikla, část je v rukou Rusů a dalších zahraničních subjektů. Navíc se neví, jaké palivo použít. A k tomu je tu fakt, že svět kolem nás, který podlehl stejné euforii privatizace a pseudoliberalizace, obnovuje zdroje také. Kapacity jsou vyprodány a jsou enormně drahé. Svět opravdu urazil i u našich sousedů, mimochodem Němci jsou jedni z nejlepších energetiků na světě, kus cesty kupředu a po oněch 15 let naší spokojenosti s výsledky s odsířením se stavěly elektrárny s vyšší a vyšší účinností. Některé technologie se neosvědčily, jiné se ujaly. Faktem je, že česká energetika potřebuje k výrobě elektřiny v konvečních zdrojích mnohem více uhlí než u sousedů. Je neefektivní. A uhlí ubývá. Přišel strach z budoucnosti. Křivka spotřeby trčící vzhůru a uhlí, padající dolů, se protly. V mezitit ulk u musíme připo meno ut, že půvo dním zakl ína dle m privati zace a li berali zace bylo sn ížen í ceny elekt řiny a tepla Komunistický režim a po něm i režim kapitalistický nezvládly devastaci krajiny způsobenou hnědouhelnými doly. Rekultivace jsou drahé a obnova krajiny pomalá. Ještě horší jsou sociální otřesy způsobené přesuny původních obyvatel a menšin do zdevastovaných území. Demonstrace za časů Dlouhého jsou nic proti tomu, co se děje dnes, kdy těžba působí až vážné sociologické otřesy a vrhá na Česko stín pravicového extremismu. (Nádavkem k euroskepticismu a antiekologickým výpadům.) Stanovení ekologických limitů bylo východiskem k uklidnění situace, ale mělo být také pokynem technikům a investorům horečně vyvíjet nové technologie a zamýšlet se nad novou situací v palivové základně této země. Nic takového se nestalo. Stát sice zaplatil téměř 8 mld. Kč za plynofikaci republiky, ale následně prodal plynové hospodářství včetně distribuce jednomu majiteli. Žádný trh s plynem neexistuje - je tu monopol. Občané plynofikaci nezaplatí, neboť je pro ne plyn drahý. A dodejme, že spalovat plyn v lokálních kotlech namísto v kogeneračních malých jednotkách je ekonomický nesmysl. Plyn je drahým palivem pro všechny i na západ od nás, ale tam jsou sofistikovanější technologie kombinovaných zdrojů a paroplynových technologií s kogenerací, které dokáží největší cenové hroty urazit. Přestože odborníci už léta vědí, že palivové uhlí má své limity, všichni jakoby čekali, že ekologické limity padnou a obrovský business pojede dál. Vždyť stačí pohrozit výpadky v zásobování a občan skloní hlavu. Ale občan spíše hledí na bojové akce v Janově a ptá se. Kde je výsledek liberalizace, kde je technický pokrok, kde je český průmysl energetického strojírenství, kde jsou energetické inženýrské organizace, o čem je liberalizace, když cenu elektřiny pro polovinu státu určuje přímo premiér vlády? Kde je neviditelná ruka trhu? Díky trhu padly i staré dobré projekty, kdy se výrobci energie vyplatilo spolupracovat se zákazníkem na úsporách, než stavět nový zdroj. Burza, aukce elektřiny. Mnozí odborníci tvrdí, že aukce jsou jen cestou ke zvyšování ceny elektřiny. Bankéři objevili výpočtem (co věděl už prof. Vladimír List v roce 1930, www.teplárny. cz), že peníze se dnes vyplatí vkládat jen do kogenerace. A ta se vyplatí jen pokud využijete uhlí. To však nebude, a to všichni vědí už 15 let. Naši sousedé už objevili zisk z úspor. Čeští odborníci pochybují. Ano, úspory bez účasti státu jsou nesmyslem. Ale zásahy státu přece nechceme, máme zde trh! Peníze plynou z prodeje, ne z úspor! V roce 2008 předseda vlády Topolánek ve veřejném projevu uznává, že zateplování budov má smysl podpořit. Pokrok je tedy i v této zemi nezadržitelný. Žijeme v pseudoproblému ekologie versus ekonomie. Svět tento problém nemá. Ne proto, že by měl levnější ropu, plyn nebo uhlí, ale protože ekologické požadavky sledují totožné cíle jako nejlepší ekonomické cíle. Letečtí inženýři vítají tvrdé požadavky na snížení spotřeby paliva v dopravních letadlech a v čem se liší letadlo od společnosti? Letadlo s nízkou spotřebou energie se i lépe prodává, neb občan si může vybírat mezi společnostmi a cenami letenek. Spotřebitel elektrické energie nazývaný chráněný je v žargonu nazýván „nechráněný“. Má jen teoretickou možnost výběru dodavatele. Svět hledá nové technologie, zvyšuje účinnost zdrojů, Češi hledají způsob jak prosadit komunistické bezohledné pojetí energetiky za každou cenu nadále. Musejí, neboť nic nevyvíjejí a nezkoumají. Dělají business, který měl ve svém počátku snížit ceny energií. Můžeme se divit, že občan je zhnusen, frustrován a cítí se okraden o důvěru, kterou vložil do rukou slibujících, ale neschopných? Před několika dny se občané dozvěděli o dalším zvyšování cen elektrické energie, teplo a plyn následují. Občan se však nedozvěděl proč, nedozvěděl se jaká je budoucnost české elektroenergetiky a cen tepla a jen sleduje, jak část energetiků zpochybňuje závěry Pačesovy komise, která se v zájmu zachování vlastního rozumu rozhodla neprolomit limity těžby, kterým se snad z pomstychtivosti některých politiků říká ekologické. Pokud by tak neučinila, jen by prodloužila agónii nepodařené liberalizace (nejenom české) o několik let. Ty by určitě stačily k poklidnému odchodu do důchodu některým jedincům, ale zemi, a její ekonomice, natož občanovi, by nepomohly. Jan Baltus