Modely spolupráce při výzkumu a vývoji mezi průmyslovým podnikem a výzkumnou organizací se v současnosti mění. Ovlivňují to především tři faktory: uplatňovaná legislativa EU v oblasti kolaborativního výzkumu, možnost odpočtu nákladů na výzkum z daní a tenčící se zdroje státu na aplikovaný výzkum. Současně se připravují změny v systému státní podpory výzkumu a inovací, je připravována změna Zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (č. 130/2002), dochází ke strukturálním změnám Úřadu vlády ČR ve vazbě na řízení VVI a připravuje se zde rozsáhlá změna řízení podpory a hodnocení VaV. V následujících odstavcích se zaměříme na reflexi uvedených témat z pohledu spektra Machine Tools, tedy oboru, který produkuje především obráběcí stroje, tvářecí stroje, příslušné nástroje a automatizaci. Pod nik y v. výzk umné organiz ace Firmy, podniky a podnikatelé jsou v zásadě pragmatičtí a využívají to, co jim dobře slouží a vždy sledují, co jim vynaložené prostředky přinesou. Firmy využívají výzkumné kapacity v ČR přiměřeně tomu, jak je potřebují a jak náročný mají vlastní inovační program. V sektoru Machine Tools a obecně přesném strojírenství si to již dnes bez seriózního a pokročilého výzkumu nelze představit. Podniky již dobře rozumí tomu, že výzkumné organizace dnes „nežijí“ z institucionálních zdrojů a nejsou primárně „placeny státem“ (např. celkový rozpočet FS ČVUT v Praze je tvořen institucionální podporou přibližně z jedné třetiny a většinu tvoří projekty kolaborativního a smluvního výzkumu), ale že jsou existenčně a i svým smyslem závislé na grantové a komerční spolupráci s podniky v rámci projektů. Toto povědomí průmyslu spolupráci s výzkumnými organizacemi usnadňuje. Pokud má firma důvod ke spolupráci s výzkumnou organizací, a má na to vlastní finanční prostředky, žádné překážky jí nebrání otevřít projekt smluvního výzkumu okamžitě. Podniky mohou s výzkumnými institucemi jednat, uzavírat smlouvy, objednat a řešit smluvní výzkum nebo nákup služeb. Zde mohou nastat překážky pouze v tom, že nabídka výzkumné organizace (odborná, komunikační, cenová, termínová atd.) neodpovídá poptávce, ale i opačně. V dnešní době je výzkumná organizace, která je zaměřena na odvětví strojírenství, jen tak velká a prosperující, jak je úspěšná ve spolupráci s podniky (grantové i komerční). Většinou vedení vysokých škol neurčuje katedrám, jak mají být velké a jaký mají mít „obrat“. Jde především o chuť, ambice a úsilí výzkumných pracovníků být dobří a chtění průmyslem. Jedním z nejdůležitějších faktorů, který zásadně ovlivňuje spolupráci mezi firmami a pracovišti výzkumných organizací, jsou konkrétní manažeři na obou stranách, kteří dokážou tuto spolupráci vést a pěstovat ku prospěchu obou stran. Podstatná je otevřenost, vzájemné pochopení a neustálá aktivita. Pokud má podnik společně s výzkumnou organizací zájem řešit téma VVI, které je rizikové, respektive je zde větší míra nejistoty dosažení cílů a výsledků a následného uplatnění v produkci, pak je role státu v nástrojích podpory takovýchto projektů klíčová. Podniky společně s výzkumnou organizací nedokážou nést celou míru rizika a nejistoty úspěchu řešení a pak jsou prostředky státní nebo evropské podpory aplikovaného výzkumu nezastupitelné. Veřejné prostředky investované do podpory aplikovaného výzkumu mají především stimulovat zvyšování konkurenceschopnosti a hospodářského růstu. Stát v principu podporuje projekty, které by jinak byly řešeny omezeně nebo delší dobu, a nebo by se neřešily vůbec a cílem je akcelerovat riziková a perspektivní témata. Příčiny změn mod elů spo lupráce ve VVI Modely spolupráce při výzkumu a vývoji mezi průmyslovým podnikem a výzkumnou organizací se v současnosti v ČR mění. Hlavní důvody jsou tři: 1) Začíná být uplatňována legislativa EU, především pravidla pro hospodářskou soutěž. Velký důraz je kladen na to, aby byla zajištěna rovná hospodářská soutěž pro všechny podniky. Toto má a bude mít vážný vliv na dotovanou spolupráci ve VaV – tzv. kolaborativní výzkum. 2) V ČR si mohou podniky od 1. ledna 2014 nově odečíst od základu daně náklady na výzkum, který zaplatí výzkumným organizacím (dle platného znění zákona o daních z příjmů). Toto má a bude mít vliv na komerční/ zakázkovou spolupráci ve VaV – jde o tzv. Smluvní výzkum. 3) Národní zdroje na podporu projektů aplikovaného výzkumu jsou stále menší (nehovoříme o financích na budování infrastruktur, školení, networking atp.) i když na první pohled do státního rozpočtu stagnují. Toto má a bude mít vliv na větší význam projektů podpory přímo z Evropské komise a evropských zdrojů. Další důvody, které modely spolupráce také formují, jsou: a) administrativní a formální náročnost grantů b) nejasnosti v konkrétním správném a jednotném výkladu mnoha legislativních norem, které je nutné při řešení dotovaného VaV projektu splňovat a současně splňovat také podmínky poskytovatele dotace c) dlouhé termíny mezi nápadem a zahájením grantu, nepružnost grantů pro změny. Co předs tavuje nové uplatňování legis lativ y EU Z uvedených tří důvodů se podrobněji věnujme prvnímu, tedy potřebě změnit pohled podniků a výzkumných organizací na grantové projekty aplikovaného výzkumu. Nejprve popišme dosavadní pohled na vnímání grantů aplikovaného výzkum a následně nové pojetí vázané na platnou legislativu EU. A) Dosavadní pohled na vnímání grantu aplikovaného výzkumu (AV) v ČR (formálně před rokem 2008, neformálně dosud) Podpora aplikovaného výzkumu ze státního rozpočtu ČR byla v posledních 20 letech realizována především granty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, granty Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a v menší míře dalšími ministerstvy. Pokud v rámci grantu spolupracoval podnik s výzkumnou organizací (dále VO), pak bylo standardem, že VO nebo škola dostala 100% dotaci a provedla příslušné úkoly v rámci řešení. Pokud podnik ve větší či menší míře řešení, které prováděla, VO využil pro komerční aplikace, pak to bylo vnímáno jako zásadně správné a chtěné. Tím, že VO měla svůj podíl aktivit/práce uhrazen dotací, tak se neřešilo jakékoli další vyrovnávání podniku s VO a vzniklé duševní vlastnictví patřilo zpravidla podniku, který jej proměnil v produkci, zaměstnanost, obrat, zisk a daně. VO tedy ze spolupráce s podnikem získala zaplacení práce a zkušenosti, podnik získal výsledky a výstupy od VO a měl snížené náklady na tuto činnost, neboť nemusel práci VO platit jako komerční zakázku. Dle pohledu platné legislativy EU se však v uvedeném případě jednalo a jedná o projekt smluvního výzkumu, který nemůže být podporován z veřejných prostředků (vyjma projektů podpory vyhlášených přímo EK nebo speciálně schválených projektů DG competition). B) Nový pohled na granty AV ve vazbě na členství v Evropské unii od roku 2008 EU v principu na uvedený model státní podpory grantů pohlíží jako na nepovolenou státní podporu. Podnik v rámci uvedeného modelu získává tzv. nepřímou státní podporu, neboť dotační peníze byly na straně VO proměněny ve výsledky a duševní vlastnictví, na kterých má VO svůj podíl a přitom nemá žádný prospěch z následného komerčního využívání. Takto může podniku vznikat nepovolená nepřímá státní podpora, nepovolená veřejná podpora. Smlouva o fungování evropské unie SOFEU definuje v Hlavě VII pravidla pro hospodářskou soutěž. Velký důraz je kladen na to, aby byla zajištěna rovná hospodářská soutěž pro všechny podniky. Oddíl 2 Státní podpory popisuje v článcích 107, 108 a 109 (v dřívějším znění Smlouvy o ES to byly články 87 a 88) především to, že státní podporu (dotaci) nelze udělovat jen tak a je v principu zakázaná, až na některé výjimky. Citujme z článku 107: „1. Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“. Mezi výjimky, které dovolují jistou státní podporu, patří ve vazbě na podporu výzkumu tato: „3. Za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány: ... c) podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem; ... e) jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím“. V článku 108 se pak řeší postihy a také to, že pokud stát chce poskytovat jakoukoli státní podporu, pak to musí Komisi předložit k posouzení (informování). Není tedy možné jen tak vymyslet/navrhnout nějaký dotační program ze státního rozpočtu ČR a realizovat jej. Dotační program musí ctít SOFEU a nesmí narušovat hospodářskou soutěž. Bloková výjimka č. 800/2008 (stará bloková výjimka) upravuje výjimky, které jsou obecně možné vůči smlouvě SOFEU, a pro oblast VaV je to pak oddíl 7 Podpora výzkumu, vývoje a inovací, články 30 až 37. Díky platnosti blokové výjimky je vůbec možné nějakou podporu na VaV poskytovat, jinak by to bylo dle SOFU považováno za narušení hospodářské soutěže. Bloková výjimka však neřeší žádné podrobnosti, a proto existuje dokument Rámec společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (starý rámec – 2006/C 323/01, nový rámec 2014/C 198/01), kde se ve starém rámci problému zakládání veřejné podpory, resp. nepřímé státní podpory podnikům věnuje část 3.2 Nepřímá státní podpora podniků ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES prostřednictvím veřejně financovaných veřejných výzkumných organizací. Nová bloková výjimka č. 651/2014 pak upravuje podmínky možné podpory VaV v oddílu 4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací, v článku 25 až 30 a nový Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01) řeší téma nepřímé státní podpory podnikům v části 2.2 Nepřímá státní podpora poskytovaná podnikům prostřednictvím veřejně financovaných organizací pro výzkum a šíření znalostí a výzkumných infrastruktur. Vzhledem k tomu, že český překlad není v mnohém srozumitelný, je nutné nahlížet anglický originál a právní/výkladové pojmy dle tohoto originálu, aby bylo možné smysl ustanovení lépe pochopit. Nevýhodou je, že pro výklad v ČR neexistují precedenty a že ze strany DG Competition nejsou k dispozici žádná konkrétní doporučení aplikovatelná pro prostředí VVI v ČR. Nad tím, jak platnou legislativu konkrétně implementovat do smluv, metodik, předpisů a výzev nyní přemýšlí většina VO ve spolupráci s podniky a poskytovateli dotací. Ve stručnosti z uvedené legislativy plyne: 1) Smluvní výzkum nebo poskytování výzkumné služby (řešení VaV úkolu, který slouží podniku, sleduje se cíl podniku) ze strany VO podniku není možné jakkoli dotovat z veřejných prostředků. VO musí poskytovat smluvní výzkum za tržních podmínek. 2) Kolaborativní výzkum a vývoj je pouze takový, kdy partneři projektu sledují společný cíl/společné cíle. Takovýto projekt může být dotován z veřejných prostředků, např. v ČR jako projekt programu TIP MPO (plánované TRIO MPO) nebo ALFA TAČR, ale pak platí, že: Výsledky musí vést k hospodářskému nebo nehospodářskému (ale měřitelnému a finančně vyjádřitelnému) profitu/hodnotě pro podnik i pro VO. Budoucí profit z výsledků aplikovaného VaV musí být smyslem projektu (nelze si naplánovat jako výsledky veřejné publikace). Výsledky projektu musejí být společné a musí dojít ke vzájemnému vyrovnání mezi partnery, aby mohli výsledky užívat. Je nutná práce s duševním vlastnictvím jako s hodnotou, která má finanční ekvivalent. VO musí uvažovat a jednat „podnikatelsky“ a s péčí řádného hospodáře a nesmí svá práva na výsledcích (jejich podílu) tržně nevyužít. Tedy pokud je projekt úspěšný, vzniknou výsledky, a ty mají tržní hodnotu (např. chráněné nebo nechráněné duševní vlastnictví, které umožňuje komerční využití), pak jich část vlastní VO, a ta je musí za tržní hodnotu prodat nebo licencovat, a to buď podniku, se kterým projekt řešila (to je zpravidla primární plán konsorcia řešitelů projektu), nebo jinému zájemci na trhu. VO musí usilovat o maximální hospodářský prospěch. Podnik nesmí získat žádnou neoprávněnou výhodu tím, že by se k němu dostala veřejná podpora nepřímo, tedy tím, že získá např. duševní vlastnictví tvořené VO bez toho, aniž by si jej od VO odkoupil, licencoval nebo se jinak nefinančně vyrovnal za tržní cenu (nefinanční vyrovnání musí mít ekvivalent tržní ceny). Jak se mod ely spo lupráce mění U krátkodobých projektů podniky stále častěji zvažují a kloní se k řešení VaV bez dotace. VO je pak dodavatel smluvního výzkumu nebo komerčních služeb, nyní velmi podpořené možným snížením daňového základu o 20 % na smluvní výzkum. Velkou výhodou pro podnik je možnost řešit projekt po přiměřeně krátkých etapách, je možné měnit pružně cestu, akcent, cíl, je možné začít hned a respektovat přirozený časový a věcný průběh. Lze tvrdit, že pokud by bylo daňové zvýhodnění nikoliv stávajících 20 procent, ale například 50 procent, firmy by téměř nežádaly o granty na kratší projekty aplikovaného výzkumu (do dvou let), ale řešily by vše napřímo a v režimu komerční spolupráce s VO. Nevýhodou pro VO je zpravidla nižší objem spolupráce, kratší perspektiva a omezení vzhledem k možnosti užívat pouze maximálně 20 % své kapacity pro takovouto spolupráci (viz jiná část EU legislativy rámce). Nástroj daňového odpočtu stimuluje hlavně rychlé a krátkodobé akce a projekty. Proto je stále velmi významný program podpory aplikovaného výzkumu prostřednictvím grantů (podpora kolaborativního výzkumu) v horizontu dvou až tří let, které snižují podnikatelská rizika při řešení složitých problémů VaV. Naprosto nenahraditelné jsou granty v oblasti dlouhodobého aplikovaného výzkumu (základního oborového výzkumu, sektorového aplikovaného výzkumu), jako je nyní v ČR program Centra kompetence. Co chybí, je dostatek prostředků na granty aplikovaného výzkumu, tedy skutečně na granty výzkumu, kde je předmětem práce a výzkumné a vývojové výsledky, které vedou na uplatnění, prodej a profit. Finanční prostředky na poslední soutěž programu Alfa a Epsylon TA ČR byly žalostně malé a na lepší časy se při pohledu na plánovaný rozpočet TA ČR neblýská. Tedy nástroje (programy podpory) stát má, ale nyní chybí finance. Možná přinesou oživení nové výzvy APLIKACE v rámci OP PIK a především národní program TRIO připravovaný MPO. Druhým trendem, který je možné identifikovat, je postupné širší zapojování podniků do evropských VaV projektů. Podniky začínají být otevřenější k tomu zapojovat se do návrhů evropských projektů přímo z EK, především do projektů H2020, kde panují jasná pravidla. Projekty jsou však odlišné od „tradičních“ národních grantů typu TIP, ALFA atp. a jsou spíše vhodné pro velká témata. Vysokým stupněm vnitřní spolupráce mezi mnoha partnery, kde není možné řešit jen své parciální zájmy, nutí výzvy v H2020 podniky k novému uvažování nad svými VaV aktivitami a plány. Pokud se chtějí stát součástí řešitelského konsorcia, pak musí přemýšlet o svých inovačních zájmech v širším kontextu. Reflexe státní podpory ve VVI pro sektor Machine Tools v ČR Současný stav dlouhodobé ho aplikov aného výzk umu – sektorové ho aplikov aného výzk umu Tento výzkum je orientován na složité problémy, jež jsou společné více podnikům a které je třeba řešit na obecné úrovni. Například se jedná o témata: stabilita řezu, aktivní a pasivní potlačování vibrací, obrábění těžko obrobitelných materiálů, virtuální obrábění, pokročilé optimalizační techniky pro návrhu strojů a technologií obrábění, kompenzace teplotních deformací, využití nekonvenčních materiálů, nové koncepce strojů, pohonů a řízení, ecodesign a snižování spotřeby energie a další. Tento typ výzkum zajišťoval v období socialismu pro obor OS (obráběcích strojů) státem subvencovaný Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění (VUOSO). Ten zanikl bez státní podpory po roce 1993 (úplný konec 1996). Svaz strojírenské technologie (SST) společně se Společností pro obráběcí stroje (SpOS) iniciovaly založení moderního oborového výzkumného pracoviště RCMT (Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii), které spojilo kapacity ČVUT v Praze, VUT v Brně, ZČU v Plzni a TU v Liberci. Tento tým vznikl s finanční podporou MŠMT a úspěšně rozvíjel svou činnost pod vedením prof. Ing. Jaromíra Houši, DrSc. V roce 2011 skončila finanční podpora MŠMT, ale podařilo se získat státní podporu zprostředkovanou Technologickou agenturou ČR na řešení projektu Centrum kompetence – Strojírenská výrobní technika. Dnes je to jediný dotační projekt v ČR, který podporuje dlouhodobý aplikovaný výzkum v sektoru obráběcích a tvářecích strojů. Jedná se ovšem o projektovou podporu, nikoli podporu institucionální. RCMT je dnes oborovou výzkumnou základnou, která řeší dlouhodobá témata aplikovaného výzkumu. V projektu Centra kompetence Strojírenská výrobní technika se ve skupině tří výzkumných organizací a 7 nejvýznamnějších oborových podniků řeší 11 výzkumných témat, která jsou vždy společná pro dlouhodobé potřeby většího počtu podniků. Přestože si podniky v projektovém konsorciu často konkurují, dokážou se nad důležitými a výzkumně náročnými a nákladnými tématy spojit a řešit je v rámci jednoho společného projektu. Následná implementace vyvinutých technik pro konkrétní stroje je již zpravidla realizována jako výsledek bilaterální spolupráce mezi podnikem a konkrétní výzkumnou organizací. RCMT tento projekt zaštiťuje a vede a sehrává klíčovou úlohu, neboť neexistuje alternativa jak pro dlouhodobá témata aplikovaného výzkumu v oboru získat finanční podporu státu, která v tomto případě činí významných 70 procent. Vážným problémem je ale dlouhodobá nezajištěnost sektorového aplikovaného výzkumu v oboru a pro obor jakoukoli institucionální formou, která by alespoň částečně stabilizovala výzkumný program pro situaci, kdy nebude získána účelová podpora (například pokud by neexistoval program Centra kompetence). Potenciálně vhod ná státní podpo ra dlouhodobé ho sektorové ho aplikov aného výzk umu Je potřebné stabilizovat existenci a optimální fungování vybudované základny sektorového aplikovaného výzkumu a umožnit uskutečňování dlouhodobého oborového aplikovaného výzkumu, který nelze stabilně krýt z prostředků projektového výzkumu. Pokud má být dlouhodobý aplikovaný výzkum v oboru státem skutečně účinně podpořen, pak by bylo vhodné, aby pro něj uvolnil i přiměřenou institucionální podporu. Některá témata vědy a výzkumu je obtížné nebo nemožné řešit jen v rámci projektové podpory, od projektu k projektu. Vyvstává rovněž problém, že není možné nejlepším výzkumným pracovníkům nabídnout stabilnější jistotu zaměstnání, neboť jejich setrvání na pracovišti je určováno tím, jaké a v jakém finančním objemu se podaří získat nové projekty v rámci projektové podpory a komerčních zakázek. Částečné, například třetinové institucionální financování sektorového výzkumného týmu, by podpoře dlouhodobého aplikovaného výzkumu v oboru a pro obor obráběcích strojů pomohlo. Program dlouhodobého aplikovaného výzkumu v oboru pak jednoznačně musí vycházet z oborové strategie VaV (Strategická výzkumná agenda) a z vázaného implementačního plánu této strategie. Tuto strategii sestavuje nejširší uskupení podniků, výzkumných organizací, vysokých škol a sdružení v ČR seskupené do Technologické platformy strojírenská výrobní technika (TPSVT). Základní program výzkumu realizovaný z institucionální podpory by byl určován právě dle národní oborové strategie sektoru Machine Tools (ta i společně s implementačním plánem existuje), dle Národních priorit orientovaného výzkumu a dle strategie RIS3. Z těchto strategických materiálů (vyjma RIS3, která se rozpracovává) dnes vychází projekt Centra kompetence – SVT. Obrat oboru (produkce realizované v českých podnicích) činí 10–15 mld. Kč/rok dle globální ekonomické situace. Minimální finanční prostředky pro trvalé udržení dlouhodobého aplikovaného výzkumu v oboru by pak představovaly institucionální náklad státu přibližně 35–45 mil. Kč/rok. Sektorový výzkumný tým by pak měl být tvořen konsorciem výzkumných organizací, které sektorový výzkum dlouhodobě řeší, například: RCMT ČVUT v Praze, VUT v Brně (Ústav výrobních strojů, systémů a robotiky), ZČU Plzeň (Katedra konstruování strojů; Centrum výzkumu konstrukce tvářecích strojů, Výzkumné centrum tvářecích technologií FORTECH) a TU v Liberci (Katedra výrobních systémů), CRSV – Centrum rozvoje strojírenského výzkumu (resp. VUTS), NETME Centre (Nové technologie pro strojírenství) v Brně, CxI – Centrum pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace v Liberci, RTI – Regionální technologický institut v Plzni, COMTES FHT, Intemac Solutions a případně dalšími. Současný stav proj ektové ho aplikov aného výzkumu Projektový aplikovaný výzkum je zpravidla zaměřen na výzkum a vývoj nového stroje, výzkum konkrétního nového řešení uplatnitelného u jednoho stroje nebo skupiny strojů, nebo se týká vývoje a výzkumu nových znalostí, technik a technologií s konkrétním uplatněním v horizontu jednoho až tří roků. Projekt je tedy zaměřen na produkt, rodinu produktů nebo téma, které je komplexní a má dopad na více produktů či všechny produkty. Výsledek pak musí posílit konkurenceschopnost firmy v krátkém časovém horizontu. Takové řešení musí reflektovat vývoj na trhu, požadavky zákazníků a nabídku konkurence a podnik musí být pružný a akční v rozhodnutích i změnách při zahájení a řešení takového projektu. V principu má firma možnost řešit projekt vývoje a výzkumu dvěma způsoby: A) Firma řeší projekt bez dotace, a to buď sama, anebo ve spolupráci s jinými firmami či výzkumnými organizacemi, a financuje náklady z vlastních zdrojů. Výzkumná organizace je pak formálně dodavatelem komerčních služeb a nyní je od roku 2014 možné získat snížení daňového základu o 20 %, což je velmi dobrá forma podpory ze strany státu. Jasnou nevýhodou jsou vázané finanční náklady a riziko pro firmu, neboť nevyužívá žádnou dotaci a podporu ze strany státu. B) Firma řeší projekt s dotací, čímž získá finanční podporu a snižuje tím svou finanční zátěž a podnikatelské riziko. Pokud je do řešení projektu zapojena výzkumná organizace, pak je řešení zpravidla pro podnikatele méně nákladné a jako vedlejší efekt to také podporuje samotnou existenci výzkumných organizací a jejich výzkumných týmů (mají na čem pracovat). Velkou nevýhodou však je, že etapy, cíle a rozpočet jsou nepružné a nerespektují „život“. Další zásadní nevýhodou je, že mezi nápadem a zahájením projektu uplynou běžně 1–2 roky a celkově je řešení takového vědecko-výzkumného projektu s „poskytovatelem v zádech“ těžkopádné a odporuje přiměřené podnikatelské pružnosti. Granty aplikovaného výzkumu v dnešní podobě tudíž konkurenceschopnost podporují (finančně) a současně ji ubíjejí (časovou, věcnou, formální a výsledkovou rigidností). Potenciálně vhod ná státní podpo ra krátkodobé ho/ /proj ektové ho aplikov aného výzk umu (účelov á podpo ra) Pokud má podpora projektového aplikovaného výzkumu plnit svůj hlavní účel a skutečně podporovat konkurenceschopnost, pak je třeba hledat jiná schémata podpory aplikovaného výzkumu pomocí dotací. Například: » Žadatel by byl evaluován z hlediska vnitřních vědecko-výzkumných procesů, byl by v „zásobníku“ možných žadatelů a mohl by žádat o podporu kdykoli, průběžně, jako když jde jednat s bankou o úvěru; jednání by muselo být rychlé, aby se mohl podnik dál rozhodovat o dalším směřování projektu. » Přednostně by byly podporovány projekty aplikovaného výzkumu, které řeší podnik i bez dotační podpory, tedy takové, jež jsou pro něj skutečně perspektivní, a o podporu by žádal z důvodů zrychlení, lepších výsledků, širšího zapojení výzkumných organizací apod. » Podnik by měl k dispozici větší objem vědecko- výzkumných voucherů, které by mohl průběžně užívat na nákupy vědecko- -výzkumných služeb u výzkumných organizací, měl by stanovená pravidla pro jejich čerpání a nakládání s nimi, ale určoval by kdy, na co a u koho tyto prostředky užije bez omezení. Zatím nejpružnějším způsobem podpory projektového aplikovaného výzkumu v ČR je institut daňové úlevy (20 procent), která aplikovaný výzkum uvnitř firmy i – nově od roku 2014 – ve spolupráci s výzkumnými organizacemi podporuje a stimuluje. Pokud chceme shrnout, co dnes chybí v oblasti podpory projektů aplikovaného výzkumu při spolupráci podniků a výzkumných organizací, pak je možné formulovat následující závěry: » pružnost při podávání žádostí, schvalování a povolování změn – akceschopnost poskytovatelů (méně se bát, činit rozumná rozhodnutí a nést dlouhodobou odpovědnost, dát poskytovatelům větší důvěru) » odborné porozumění poskytovatelů – vědí, co podporují, a mají vlastní názor na to, jsou-li téma a projekt perspektivní – poskytovatel jako partner (poskytovatelům chybějí odborné kapacity a „schovávají“ se za externí oponenty) » prováděcí předpisy a metodiky k naplňování klíčových direktiv platné legislativy – výsledky, nakládání s duševním vlastnictvím, zakládání veřejné podpory, vyrovnávání se se zůstatky z projektu, postupy při nedosažení výsledků, postupy při kontrolách (nutná spolupráce poskytovatelů, ministerstev a Rady pro výzkum, vývoj a inovace) » odpoutání se u projektové podpory aplikovaného výzkumu od Rejstříku informací o výsledcích a přesun k hodnocení dopadu na reálnou konkurenceschopnost, aplikovatelnost do produkce a návratnost „investice“ pro ČR a EU. Ing. Jan Smolík, Ph.D., RCMT , ČVUT v Praze, Fakulta strojní
