Jen si poslechněte zajímavý názor vyslovený před mnoha léty: „Prožíváme období těžké hospodářské krize, která se u železnic projevuje hlubokým poklesem přepravy jak osobní, tak i nákladní. To má za následek bolestnou ztrátu výdělečné možnosti pro značný počet zaměstnanců a nedostatek prostředků pro náležité honorování jejich těžké a odpovědné práce. K této krizi hospodářské přistupuje nespravedlivé podceňování významu železnic a namnoze bezdůvodná ztráta sympatie veřejnosti. Musí se proto železnice snažiti, aby vedle nových přeprav též ztracenou přepravu pokud možná znovu získaly a zákazníky železničního podniku k sobě připoutaly. Dovedeme-li získati a udržeti zákazníky, prospíváme sobě a sloužíme státu, jehož jsme oddanými občany.“ Máte dojem, že jde o výstižný popis současného stavu naší železnice? Vše tomu odpovídá: soudobé snížení poptávky po přepravě zboží i odklon veřejnosti od vlaku, jako prostředku hromadné dopravy. Avšak ani zdání; jde o výňatek z nezvykle otevřeného prohlášení ministra železnic Rudolfa Bechyně z roku 1934, ukazující, že postavení železnice té doby nelze ani zdaleka označit jako bezproblémové. Od té doby však ještě více zevšedněla a tak dnes na rozdíl od let předchozích nenajdeme v domácí i světové literatuře nejen téměř žádné nové souborné dílo věnované tomuto fenoménu, ale ani žánrově různorodé tituly od košatých románově zpracovaných biografií až po úzce pojaté spisky, překypující dobovými reáliemi. Zákonitou výjimku, potvrzující pravidlo, představuje několik úspěšných knížek o historii domácích železnic vydaných sice již před časem, ale stále aktuálních. Jde o díla Poutavý svět kolejí, Příběhy z dějin našich drah a Naše dráhy ve 20. století spisovatele a publicisty Pavla Schreiera. Ve své prozatím poslední knize Velké postavy našich železnic (Životy a osudy), vydané nakladatelstvím Mladá Fronta nahlíží do železniční minulosti trochu jinak: zprostředkovaně, pomocí životních osudů několika význačných jedinců spojených s našimi kolejemi. Značnou část majitelů kdysi zvučných jmen spolehlivě zavál prach zapomnění. Zbytek, na který i dnešní doba pohlíží s jistou úctou a uznáním, je velmi malý. Životy těchto mužů nejsou jen ohromující přehlídkou gigantických výsledků; k jejich činům a úspěchům vedly někdy cesty křivolaké nebo události nepatrné, skoro malicherné. Z různých historických etap české železnice popisuje autor životní peripetie vybraných významných zjevů. První, průkopnickou éru protagonistů, kdy železná dráha nabírala síly, symbolizují stavitelé a podnikatelé jako František Antonín Gerstner aneb Průkopník, Alois (Luigi) Negrelli aneb Budovatel, Jan Perner aneb Hrdina, Adalbert (Vojtěch) Lanna aneb Šífař. Bratři Kleinové aneb Podnikatelé provázeli železnici od jejích počátků až k vrcholnému období. Do časů, kdy železnice stála v zenitu svých sil, nahlíží kapitola o Františku Křižíkovi aneb Vynálezci. A konečně jméno ministra železnic první ČSR Rudolfa Bechyně je synonymem pro etapu nástupu silniční konkurence, násobenou ekonomickou tísní a přibližující se krizí politickou, tedy dobu počátků boje „dráhy“ o místo na slunci (trvajícího dodnes). Do strohého, ale velice zajímavého světa faktů a dat vpouští zkušený autor i lidský rozměr: jeho hrdinové nemají plakátové tváře a rozhodně nejsou prosti emocí, nálad či ambicí. V životě každého z protagonistů sehrála železnice jinou roli. /tes/
