Americký Úřad pro kosmonautiku
a letectví NASA udělil nejvyšší
uznání v historii letectví. Oceňuje
tak vývoj letadel s nižší spotřebou
paliva než vykazují běžná letadla, jež
představují začátek nového průmyslového
odvětví – elektrická letadla.
Jak jsme uvedli v minulém vydání,
soutěž na podporu inovací nese název
Green Flight Challenge. První místo
získal Pipistrel-USA.com ze State College
v Pensylvánii. Jde vlastně o americkou
pobočku i u nás známé slovinské
firmy. Druzí skončili autoři letadla
eGenius z Ramony nedaleko San Diega
v Kalifornii. Ti jsou zase součástí
německé firmy ze Stuttgartu.
A třetí místo obsadili Češi. Dnes přinášíme
o jejich účasti další podrobnosti.
JAKO BÁJNÝ PHOENIX
České letadlo U-15 Phoenix je
projektem společnosti Phoenix Air,
jež vznikla v roce 2008. Její majitel
Ing. Martin Štěpánek (nar. 1975) a jeho
společník Ing. Josef Rydel (nar.
1975) měli dlouholeté zkušenosti s výrobou
ultralehkých letadel. Jejich výroba
je soustředěna v Ústí nad Orlicí.
O rozhovor jsme požádali Ing. Martina
Štěpánka.
? Po úspěšném představení vašeho
letounu U-15 Phoenix v USA
(kromě 3. místa na NASA/FACE
GFC 2011, kde jste vyhráli soutěž
o nejkrásnější design) se asi začínají
hrnout zakázky…
Ano, máme z toho radost. Sotva jsme
schopni je pokrýt.
? Na co jste se zaměřili?
Na trhu je spousta vynikajících letadel.
Proto jsme se od začátku zameřili
na kategorii UL/LSA motorových větroňů.
Náš trh je sice menší než u klasických
UL/LSA letadel, ale s mnohem
menší konkurencí. Tou je hlavně Pipistrel
ze Slovinska. Navíc motorový větroň
umožňující klouzavý bezmotorový
let má už z principu velice aerodynamicky
„čistou“ konstrukci, a proto
můžeme experimentovat i s elektropohonem.
Ostatně všechny námi vyrobené
letouny (ať už s motorem Rotax 912
nebo Jabiru 2200) jsou navrženy tak,
aby je v budoucnu bylo možné konvertovat
na elektropohon.
? Proč jste se rozhodli pro název
Phoenix Air?
Vše začalo jako nápad dvou lidí – co
dál po odchodu z Urban Air a jak zužitkovat
své zkušenosti, takže – takový
„zrod z popela“. A typový název letadla
je U-15 Phoenix. Navrhl jej Pavel
Urban. Při vyvoji elektroletu D-14
PhoEnix, který konstrukčně vychází
z U-15, pak hodně pomohli Jaroslav
Mach, Ing. Milan Král a další vynikající
odborníci.
Letadlo U-15 Phoenix je dvousedadlové,
dlouhé 6,5 m, vysoké 2,16 m,
rozpětí křídel 15 m (14,46 m v případě
el. verze D-14), cestovní rychlost 180-
200 km/h, dolet 1500 km (při cestovní
rychlosti). Používá pro tyto účely vyvinutý
elektromotor Kral 44 o max.
výkonu cca 40 kW. Účinnost 90%, nominální
napětí 148 V, max. proud 300
A (tzn. příkon 44 kW). V letadle jsou
nasazeny baterie z Číny, pro nás jediné
cenově dostupné. Pro první lety jsme
měli k dispozici články LiFePO4, ale
na jaře se už bude létat s LiPo články
s větší kapacitou. Ty umožňují let dlouhý
asi 40 minut (váha baterií je celkem
50 kg) a doba nabíjení cca 2,5 hodiny.
Vzhledem k potřebě zajistit bezpečnost
provozu, se ale LiPo články pro sériovou
výrobu nehodí, takže v budoucnu
by se měla pravděpodobně objevit nová
verze LiFe.
? Jak jste se dozvěděli o soutěži?
Úplnou náhodou. V roce 2008 jsem
se při cestě po USA setkal s pilotem,
který tuto soutěž znal, a pak už to byla
otázka hledání na internetu.
? Získali jste třetí místo, což je sice
úspěch, ale mohlo to být i lepší?
Třetí místo proto, že jsme se bohužel
nemohli účastnit s naším letadlem
PhoEnix D-14. Články z Číny dorazily
s měsíčním zpožděním, což znemožnilo
účast našeho elektrického letadla.
Náš zástupce v USA se pak rozhodl,
že se zúčastní se svým předváděcím,
v podstatě zcela standardním strojem
na benzín. A dopadlo to výborně. Máme
poučení do budoucna – objednávat
z Číny vše s dostatečnou časovou rezervou.
Mohli jsme soutěžit, protože
nerozhodoval druh paliva, ale jen jeho
spotřeba. Bohužel, klasický spalovací
motor nemá šanci dosáhnout tak nízkou
předepsanou spotřebu. Účinnost
35–40 % proti 90 % u elektropohonu
je naprosto rozhodující – a to se také
potvrdilo. Bezkonkurenční výhodou
spalovacích motorů je však „skladovaní
energie“, což je u baterií problém.
Zatím.
Jistě není bez zajímavosti, že Phoenix
se spalovacím Rotaxem 912 prokázal
druhou nejnižší hlučnost (zůstal
jen o 3 dB za vítězným eGeniusem).
Navíc se spotřebou 4,7 l/100 km (3,84
galonů na 200 mil) potvrdil vynikající
ekonomiku provozu. Dolet s plnou nádrží
100 litrů a při rychlosti 125 km/h
přesáhl 2500 km.
? Jak jste získali amerického partnera?
Jim Lee je americká plachtařská
legenda, a když se nabídl dělat našeho
zástupce pro USA, neváhal jsem.
Ukazuje se, že je to výborná volba.
Pravidla neumožňují, aby byl teamleader
z jiné země než z USA a navíc má
CAFE velice striktní požadavky na letecké
licence a zkušenost pilota. Takže
nám poskytl možnost se vůbec zúčastnit.
Další obrovskou výhodou je jeho
pomoc při výkladu pravidel a vůbec
kontakt s CAFE teamem. Díky němu
se 8500 USD zápisného využilo.
? A jak dál?
Na papíru máme projekt lehoučké
jednosedadlovky – ale ta nemá prioritu,
to je spíš „plachtařský sen“. Další
nápad je vývoj hybridního pohonu.
A aktuálně je hlavní téma zvýšení sériové
výroby a pokrytí zájmu pilotů
v USA, abychom si vydělali na vývoj
dalších krásných „dlouhokřídlých“
letadel.“ Karel Sedláček
