O kolik stoupne teplota v Evropě do roku 2010

Globální oteplování je stálicí zájmu médií, i když se občas ozvou pochybnosti, že jde o skutečnost charakteristickou pro život v 21. století. Podle výpočtů různých počítačových modelů se předpověď růstu teploty v Evropě do roku 2100 pohybuje mezi 2 a 6 oC. Potenciální souvislosti popisují tání ledovců v Grónsku, částečné tání ledovců v severní Evropě, vysýchání jihu Evropy a tak dále. Někteří experti předpovídají nebezpečí vodních válek, které budou vznikat mezi zeměmi postiženými nedostatkem srážek. K zamezení takového konfliktu byla v povodí Nilu uzavřena smlouva o rozdělení vody. Ale Etiopie nyní začíná reptat vzhledem ke své poloze. Voda se stala také významným aspektem ve středovýchodním konfliktu a rozdělení vzácných vodních zdrojů je jedním ze sporných bodů jednání. Například neshody o záležitostech Galilejského jezera způsobily krach jednání mezi Izraelem a Sýrií v roce 1990. V roce 2005 vznikl spor mezi Španělskem a Portugalskem, které požadovalo pro své zemědělce náhradu 6 mil eur zato, že Španělé snížili hladinu v řece Douro pod dohodnutou úroveň. Vědecké společenství se shoduje v názoru, že hlavní příčinou oteplování jsou emise skleníkových plynů při spalování fosilních paliv. Snížení emisí vyžaduje změnu životního stylu. To bude proces spíše postupný než radikální. Je naděje, že se podaří v Evropě a u jejích sousedů změnit návyky? Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí, nazvané Zranitelnost a přizpůsobení klimatickým změnám, vydané v roce 2005, pravděpodobně ano. Zpráva obsahuje seriózní a jasné hodnocení ohrožení a příležitostí vyvolávaných klimatickými změnami. Autoři shrnují ekologickou zranitelnost Evropy ve sféře přírodních ekosystémů a biodiverzivity, zemědělství a rybářství, lesnictví, v horách a subarktických regionech, vodních zdrojích a pobřežních zónách. Uvažují i o ekonomických důsledcích v sektorech turismu, zdravotnictví a energie. Zpráva rovněž formuluje úkoly, jež autoři považují za důležité. Obsahují například zdokonalení současných klimatických modelů, zlepšení úrovně vědeckých a obecných znalostí, a také povýšení stupně mezinárodní spolupráce při vytváření politiky zaměřené na zmenšování efektů klimatických změn. Tato záležitost je již do značné míry zajištěna dík podpoře Evropské komise, která ve 4. a 5. rámcovém programu spolufinancovala projekty, do nichž bylo zapojeno přes 70 zemí celého světa. Kromě toho jednu mezinárodní iniciativu sponzorovala Británie. Záběr projektů byl velmi široký, od nápravy nízké efektivity klimatických předpovědí, přes poradenství k ekologické politice na evropské, národní a regionální úrovni, až po ukazatele ohrožení pobřeží. Zajímavé jsou i případové studie, například z regionu Alpy nebo ohrožení vodních zdrojů v jižní Evropě. /šmí/