Nepříliš sympatický britský ministr zahraničí Boris Johnson nedávno velmi trefně podotkl: „Rusko je tak neuvěřitelně důmyslné v rozsévání pochybností a zmatku, šíření falešných zpráv a ve snaze kalit vodu. Domníváme se, že jedním z úkolů skupiny G7 musí být vnést do věcí jasno.“ K uvedenému se sluší dodat, že šíření dezinformací je jednou z mála věcí, v nichž je tato země opravdu „na špici“. Stálo by možná za to, aby někdo sepsal paralelní dějiny teorie informace a teorie dezinformace, což jinými slovy znamená srovnání jistého výseku dějin euroatlantické civilizace a dějin Ruska, resp. SSSR. Bylo by to srovnání pěkně symetrické. Je totiž zřejmé, že tak jako se v minulém století především v angloamerickém světě rozvíjely informační technologie a technika, SSSR tento vývoj kopíroval na politické rovině rozvojem dezinformačních strategií. Symbolizuje je samotné slovo „dezinformace“, které prý Stalin zvolil záměrně, aby jeho francouzský zvuk klamně poukazoval na západoevropský původ tohoto slova, a tedy i praktik jím označovaných. (Ve slovnících angličtiny se slovo „disinformation“ začalo objevovat až v polovině 80. let 20. století.) V západních zemích probíhala od počátku 20. století s výraznou oporou v analytické filosofii, logice a matematice formalizace myšlení. Avšak myslitelé, kteří se na tomto poli zásadním způsobem zapsali do dějin – Russell, Wittgenstein, Gödel, Turing –, byli zároveň i významní společenskovědní myslitelé. To – velmi zkratkovitě řečeno – znamenalo, že jejich práce měla i silný etický apel: formalizovat = přesně = pravdivě zachytit „něco“ a takto to uchovat, případně sdělit. Na myšlenkové tradici, kterou výše uvedení ztělesňují, se však velká východní říše nikdy příliš nepodílela, i proto preferuje dezinformaci. V současné době se více než kdy v minulosti ukazuje, v jaké míře jsou dezinformační strategie parazitické. Je totiž zcela zřejmé, že bez technologií a techniky euroamerické kultury by se vůbec neobešly. Je tedy poměrně symptomatické, že jediné, v čem Rusko západnímu světu v oblasti IT stačí, je hacking a kyberbezpečnost. (O podezření z napojení firmy Kaspersky na Kreml se hovořilo již vícekrát.) V oblasti „kreativního softwaru“ je východní impérium naprosto nekonkurenceschopné. Jako kdyby se tak na tom všem ukazovalo, že mezikulturní přenositelnost formálních jazyků – programovacích jazyků, logiky, matematiky – je možná bez podstatnějších omezení a že limity se objevují až při jejich aplikaci. Tyto aplikační možnosti souvisejí s uspořádáním společnosti, s její různorodostí, materiálním a myšlenkovým bohatstvím, svobodou. Pokud je společnost v těchto ohledech chudá, musí si půjčovat jinde. Pokud je chudá, ale má velmocenské choutky, musí se chovat paraziticky.
