Je dobře známou poučkou, že jedním z nejlepších způsobů, jak investovat přebytečné peníze, je investovat je do umění. Mít dostatek financí je ale jen jedna strana věci, druhou je strana technická. Přestože je totiž trh s uměleckými předměty poměrně konzervativní prostředí, i on se chtě nechtě musí vypořádávat s nastupujícími technologickými trendy. Dnes je tedy již celkem běžné, že aukce probíhají on-line a třeba i s využitím nových finančních nástrojů a prostředků, jako jsou například kryptoměny. Aukční síň Christie’s uspořádala na téma „blockchain“ v nedávných dnech dokonce Art & Tech Summit – každoroční akci, která se zabývá možnostmi využití nových technologií v oblasti umění. Technologie blockchain by podle optimisticky naladěných zasvěcenců měla výrazně přispět k bezpečnějšímu obchodování s uměním. Sběratelé, obchodníci či kunsthistorici si díky ní, resp. registru, který bude umístěn v bezpečí cloudu, budou moci průběžně ověřovat původ a aktuální vlastnictví obchodovaných uměleckých děl. Vedle této optimistické vize ale existují i pesimističtější pohledy na věc, které zdůrazňují právě konzervativnost tohoto prostředí a z ní plynoucí zdrženlivost vůči technickým novotám. Blockchain se v této branži nebude prosazovat snadno. Vedle věhlasné Christie’s se tímto tématem zabývaly také Oxford Internet Institute a Alan Turing Institute, které v nedávné době zveřejnily studii „The Art Market 2.0: Blockchain and Financialisation in Visual Arts“. V ní tyto instituce zkoumaly, jak a v kterých konkrétních oblastech by mohla být technologie blockchain efektivně využita. Podle analýzy přitom není nikterak nutné považovat blockchain za převratnou technologickou novinku, jak si to o ní v současné době možná mnozí myslí (ti kritičtěji uvažující její současnou vyspělost přirovnávají k internetu někdy kolem roku 1993). Jedná se spíše o nový pohled na to, jak lze přeorganizovat ekonomické aktivity s pomocí moderních technologických nástrojů. Blockchain se tak stal jakými „kódem“ pro využívání potenciálu digitálních technologií k tomu, aby požadované procesy probíhaly rychleji, efektivněji a transparentněji, avšak nikoli na úkor toho, že se identity participujících osob a objektů ve výsledku dostanou pod kontrolu nějakého nekalými úmysly vedeného „gatekeepra“. V době jisté monopolizace digitálního prostoru tak je blockchain voláním po tom, co v tomto prostoru může být v dostatečné míře otevřené a zároveň i uzavřené. Mgr. Petr Jechort, redaktor
