O degradaci učňovského školství

Moto: Měli bychom si připomenout, že náš nový režim s tolika přísliby trvá již stejně dlouho jako první republika, v níž tato země dosáhla neuvěřitelných úspěchů především v průmyslové oblasti, i díky takovým lidem jako byli bratři Sigmundové nebo Tomáš Baťa, kteří výchovu mladých dělníků považovali za klíčovou konkurenční přednost. Přiznám se, zarazil mne názor ministra Martina Římana, že úpadek učňovského školství je výsledkem společenské poptávky. Zarazilo mne to zvláště při vzpomínce na nepovedené interview s Vladimírem Dlouhým, který naopak řekl, že zrušení učňovského školství bylo chybou. V křiku a lomozu podnikatelů, žádajících příliv vzdělané pracovní síly, jsem se pokorně obrátil na povolané a oslovil představitele Asociace průmyslového školství a posléze učňovského školství, v tomto případě Petra Lacinu, předsedu. Bohužel, pravdu mají jak bývalý, tak i současný ministr průmyslu. A to je nejhorší, co se mohlo stát. Pravdou totiž je, že v průběhu privatizace, ale i před ní, průmyslové podniky učňovské školství zanedbávaly až k vysokým dlužným částkám, které se nikdy nepodařilo ani vysoudit. Společenská (ne)poptávka podniků (až na výjimky) je tedy potvrzena.Výsledkem bylo předání učňovského školství někdejšímu ministru Dybovi, který, ač zcestoval za poznáním celý svět, mnoho myšlenek nepřivezl, nevyřešil nic, i když se nabízelo prosté okopírování systémů, například v Německu, a hodil brambor jinému expertovi, jímž byl jistý Ivan Pilip, tehdy ministr školství. Tím skončilo hledání adoptivních rodičů a dlužno podotknout, že dnes to vidí odborníci na učňovské školství (rozuměj lidé, kteří to opravdu dělají leta), jako jedinou možnost přežití. Anabázi a destrukci učňovského a celého školství svorně prováděly všechny vlády, v naprosté shodě i bez opoziční smlouvy. Peněz na výuku učňů je čím dále méně, tedy především na vybavení stroji a nástroji, s nimiž se mladí mají ohánět v podnicích, o platech už škoda slov. Navíc se všechny vlády postaraly o to, že nemáme ani vhodnou legislativu, takže v učňovském školství panuje bída, svrab a strnulost. Nedostatek kvalifikovaných sil je tedy takříkajíc výsledek usilovného snažení jak podniků, tak i politiků. Čest jejich práci. Poznámka: O to více se klaním před podniky, např. Koryna či TOS Varnsdorf, jež učňovská střediska držely a drží dodnes. Ti další, nejmenovaní, ,nechť mi odpustí..Jan Baltus