O české technice na pozadí světového vývoje

„Minulé století se vyznačuje mimořádně rozsáhlým a významným technickým pokrokem, založeným na výsledcích vědeckého výzkumu v nejrůznějších oborech. Technický pokrok ve zpětné vazbě umožnil dosahování vědeckých poznatků, které by jinými cestami dosáhnout bylo jen velmi obtížné. Významnou úlohu sehrála v tomto procesu přístrojová technika, jako prostředek znásobující schopnosti našich smyslů.“ Těmito slovy Armina Delonga, nositele prestižní ceny Česká hlava za rok 2005, začíná první část pozoruhodné knižní publikace sestavené ze vzpomínek významných českých odborníků na technická zařízení naší vědy v druhé polovině 20. století. Do 300stránkového sborníku s bohatou obrazovou dokumentací přispěli kromě prof. Ing. Armina Delonga, DrSc., autora kapitoly Cesta elektronové mikroskopie v České republice, také RNDr. Boris Valníček, DrSc. (Kosmický výzkum v Československu), Ing. Jaroslav Kula, CSc. (Vznik a vývoj oboru přístrojů jaderné techniky v ČSR), dr. Olga Nováková (Vývoj přístrojů pro nukleární medicínu v České republice), Ing. Miroslav Vognar (Historie výstavby pražské laboratoře mikrotronu, kruhových mikrotronů MT 22 a BMT 25 a jejich provozu). Na závěr zařadili editoři dr. Jaroslav Folta, CSc. a Ing. Igor Janovský, Ph.D. dva kratší články o vývoji elektroniky v Československu (Ing. Karel Tomek, Výzkum polovodičových materiálů) a ve východoasijských zemích (Ing. Jiří Cetkovský, Elektronika na Dálném východě). V první vzpomínce popisuje Armin Delong hlavní etapy významného odvětví přístrojové techniky - stavby elektronových mikroskopů; na rodném listu prvního mikroskopu, tzv. bílé paní, je Brno a letopočet 1950. Výsledkem dalšího vývoje, na němž se podílely Laboratoř elektronové mikroskopie a Laboratoř průmyslové elektroniky ČSAV, byl stolní elektronový mikroskop TESLA BS 242. Brněnská TESLA ho za 20 let (od roku 1954) vyrobila 1300 kusů. Díky široké mezinárodní spolupráci tradice elektronových mikroskopů dodnes pokračuje. Změnil se jenom název pracoviště, z něhož nové generace přístrojů vycházejí. To současné se jmenuje Delong-Instruments. Ve svém svědectví chtěl profesor Delong ukázat, jak se elektronový mikroskop krůček za krůčkem zlepšoval úsilím mezinárodní odborné komunity. Dovídáme se, že to bylo a dodnes je úsilí nezištné, vyznačující se kolegialitou přes všechny hranice. Jedině otevřenou výměnou informací je elektronový mikroskop v tom stadiu, ve kterém nyní je. I mezi výrobci vládne kolegialita a jakási džentlmenská dohoda: „Dnes jsi použil můj výsledek ty, zítra použiji tvého výsledku já, protože vím, že máš co nabídnout.“ Druhá kapitola je od dlouholetého československého koordinátora programu Interkosmos dr. Borise Valníčka. Připomeňme si tuto organizaci v jeho vzpomínkách: „Po ustavení Interkosmu v roce 1966 byl postupně utvářen systém práce. Vycházelo se přitom z principu, že vědeckou aparaturu platí a realizuje ten, kdo ji navrhl. Nosný objekt, tj. družici se služebními systémy (energetika, orientační soustava, telemetrie, ovládací systémy, teplotní regulace), vyráběl SSSR, který rovněž zajišťoval nosič, tj. raketu a příslušné pozemní systémy (start, komunikaci s raketou a družicí, příjem informace, řízení letu, tj. kontrolu orientace, úpravu dráhy apod.). Z hlediska účastnických zemí to bylo mimořádně výhodné řešení, zejména když uvážíme, že náklady na kosmický experiment byly rozděleny tak, že na vědecké přístroje připadá asi 5 – 10 %; zbytek, tj. většinu nákladů, pohltí vše ostatní… V ČSSR byla počáteční iniciativa soustředěna do dvou pracovišť ČSAV, Geofyzikálního a Astronomického ústavu, při zapojení řady dalších pracovišť, zejména z oblasti aplikovaného výzkumu. Tak bylo možné už roku 1969 na palubě družice Interkosmos 1 vypustit první dva československé přístroje, rentgenový a optický fotometr. Byla tak započata bohatá série startů, kdy neustále narůstala náročnost experimentů, vrcholící vypuštěním vlastních družic Magion 1 – 5, účastí na kosmických sondách VEGA 1 a 2, PHOBOS 1 – 2 i v letu československého kosmonauta Vladimíra Remka…Je třeba poznamenat, že se na programu Interkosmos podílela i pracoviště západoevropská, zejména francouzská…“ Po roce 1990 byla organizace Interkosmos jako komunisticko-sovětská agentura rozpuštěna. Další tři vzpomínky jsou věnovány vývoji aparatur užívaných v jaderném výzkumu. Ing. Jaroslav Kula pojednává o širokém spektru u nás vyráběných detektorů ionizujícího záření, o československých přístrojích pro radiační kontrolu pracovního a životního prostředí a lidí pracujících s radioaktivními látkami, přístrojích pro aplikace radionuklidů v lékařství i v průmyslu, pro řízení jaderných reaktorů, pro prvkovou mikroanalýzu ve spojení s elektronovými mikroskopy i pro lokalizaci výbušnin v zavazadlech cestujících. Velmi fundovaný přehled zahrnuje časové období od konce 2. světové války až do 31. 1. 1994, kdy byl státní podnik TESLA Výzkumný ústav přístrojů jaderné techniky (TESLA VÚPJT) rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu zrušen. Dr. Olga Nováková připomíná úspěchy, které českoslovenští vědci a konstruktéři dosáhli v oblasti přístrojové techniky pro nukleární medicínu. (Předpokladem vzniku tohoto nového lékařského oboru byl objev umělých radionuklidů a možnost jejich přípravy v jaderných reaktorech nebo urychlovačích.) Autorka se věnuje historii vývoje a výroby jak přístrojů pro radiační ochranu (především k detekci záření gama), tak pro měření in vitro a in vivo. (Měřením in vitro se nazývá měření vzorků tělních tekutin obsahujících radiofarmaka, při vyšetření in vivo je detektováno záření, které po aplikaci radiofarmaka vychází z těla pacienta.) Přístroje pro nukleární medicínu zpočátku vyráběla TESLA VÚPJT, později také TESLA Liberec a TESLA Vráble. Nejrozsáhlejším příspěvkem ve sborníku je podrobná zpráva o laboratoři kruhových mikrotronů (relativistických urychlovačů elektronů), která je od roku 2003 začleněna do Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Svými parametry a celkovou složitostí mohou být mikrotrony zařazeny mezi betatrony a lineární urychlovače. Historie prvního pražského mikrotronu začala v roce 1975 ve spolupráci se Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně za finanční podpory Českého geologického úřadu, který měl zájem na mikrotronu jako zdroji intenzívního energetického záření gama pro gama aktivační analýzu geologických vzorků. První mikrotron MT 22 , který dovoloval urychlení elektronů na 22 MeV, byl v provozu od ledna 1981 do listopadu 1989 a sloužil nejen ČGÚ (hlavně na stanovení obsahu zlata ve vzorcích z geologického průzkumu), ale i k produkci radioizotopů pro různá československá pracoviště, pro potřeby radiační chemie a mutace biologických materiálů i pro výuku posluchačů vysokých škol. Během dalšího roku byl MT 22 rekonstruován na bezkomorový mikrotron BMT 25 (pro energie elektronů do 25 MeV) se širším spektrem aplikačních možností. Šestá kapitola je o výzkumu polovodičových materiálů ve Výzkumném ústavu pro sdělovací techniku. Začátkem 50. let byly středem zájmu monokrystaly germánia, pak přišel na řadu křemík a intermetalické slitiny galium arsenid, galium fosfid, indium antimonid a indium fosfid. „Počátek 90. let znamenal útlum výzkumné činnosti v oboru materiálů ve VÚST“, píše Ing. Tomek. „Celkově se dá říci, že výzkum a vývoj polovodičových krystalů a polovodičových součástek byly Československu na dobré úrovni… Dosažená úroveň polovodičového průmyslu, převyšující většinu států bývalé RVHP, svědčí o schopnostech a erudici všech pracovníků, kteří se na tom podíleli.“ Text závěrečné části publikace představuje stručnou sondu do stavu elektroniky koncem 20. století v Japonsku, zemích asijských tygrů Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Hongkongu, Singapuru i tygříků Malajsii, Thajsku, Filipínách a Indonésii. Bilance výsledků české vědy a techniky za druhou polovinu dvacátého století potvrzuje historickou zkušenost, že vědci a technici pracují a ve své většině plní povinnosti k národu bez ohledu na společenský systém ve kterém žijí a nezávisle na tom, zda je jejich úsilí podporováno, bržděno nebo zneužíváno. Prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc., FEng. ČVUT - Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Publikace Technická zařízení vědy v druhé polovině 20. století je 14. svazkem edice Práce z dějin techniky a přírodních věd. V závěru roku 2006 ji s podporou Výzkumného záměru MK 00002329901 vydala Společnost pro dějiny věd a techniky a pražské Národní technické muzeum. ISSN 1801-0040, ISBN 80-7037-157-9.