Nový typ ortopedické matrace vyvinul Radek Votrubec na katedře výrobních systémů a automatizace Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci. Matraci lze pomocí pneumatických dílů plynule nafukovat na různou tuhost v plném rozsahu a podle momentální potřeby. „Tuhost matrace lze upravit každý den podle osobní dispozice, člověk není omezen nabízenou škálou tvrdosti molitanu či paměťové hmoty, ze kterých se matrace běžně vyrábějí,“ říká Radek Votrubec s tím, že vývoj matrace prováděl částečně v rámci projektu GAMA. Trh se v posledních letech hodně přizpůsobil rostoucím požadavkům na pohodlný spánek a nabízí různé typy matrací. Na jejich vrchní části bývá roznášecí vrstva – obvykle 3- až 6centimetrový molitan nebo kvalitnější paměťová pěna. Dosud existující tlakově řiditelné matrace mají podle Votrubce roznášecí vrstvu na povrchu s jakýmisi polštářky naplněnými vzduchem, podobně jako u vodní postele. „Člověk má možnost zvolit si tuhost ortopedické matrace a vybrat si v obchodě z několika stupňů tvrdosti,“ konstatuje Ing. Votrubec s tím, že na trhu jsou v současné době asi čtyři stupně tuhosti podle váhy zákazníka, měkká, střední, tuhá a extra tuhá. Do vývoje nového typu matrace se pustil s cílem navrhnout možnost plynulé regulace tuhosti tak, aby se dodrželo nebo případně mírně rozšířilo stávající rozmezí tuhosti, ve kterém je možné ortopedickou matraci pořídit. Podařilo se mu to, když nahradil molitanové válečky v nosnících speciálními latexovými pneumatickými díly, které lze nafukovat plynule na různou tuhost. Nejnižší nastavitelná hodnota tuhosti je na úrovni nejměkčí výrobci dodávané konfigurace. Maximální nastavitelná tuhost je o 25 % vyšší než nejtvrdší dodávaná konfigurace a lze tedy matraci nastavit jako extra tvrdou. „Důležitá je plynulá regulace v celém rozsahu. Každý den můžu spát na jinak tvrdé matraci,“ přibližuje nový typ autor matrace. Jedná se o zcela nový princip řízení tuhosti, při kterém se nemění vlastnosti roznášecí vrstvy, ale tuhost podpůrných nosníků. Dochází tak ke změně profilu roštu matrace a je možné nastavit tuhost v oblasti ramen a pánve tak, aby byla dosažena správná poloha páteře. Matrace, která byla v rámci projektu vyvinuta na Fakultě strojní TUL, se od standardních typů liší v tom, že po celé její ploše jsou umístěny nosníky, které svou tuhostí matraci ovlivňují. Pro optimalizaci polohy páteře během spánku jsou nosníky opatřeny vyměnitelnými vložkami, kterými je možno upravit plynule tuhost matrace v jednotlivých zónách. „To má pozitivní vliv na správnou změnu profilu roštu, který se může lépe přizpůsobit tělu. Počtem pneumatických prvků a jejich rozmístěním lze ovlivnit šířku a polohu obou nastavitelných zón. Rošt tak vlastně dokáže ustoupit tělu a upravit profil pod ležícím člověkem. Normálně je nejvyšší tlak na matraci vyvíjen v oblasti pánve a ramen, a tělo se tak dostane do nezdravého oblouku. Když se ale v těchto exponovaných místech sníží tuhost matrace, tak se páteř vyrovná a ležíte rovně,“ vysvětluje Ing. Votrubec. Přiznává, že se inspiroval v automobilovém průmyslu, kde se dají nafukovat boční vedení sedačky. „Sestrojili jsme řídicí zařízení, které obsahuje malý membránový kompresor. Je umístěn uvnitř matrace pod roznášecí vrstvou a v odhlučněném boxu, uvnitř matrace jsou i čtyři elektromagnetické ventily. U postele máte jen malý ovládací panel vybavený displejem a ovládacími prvky pro nastavení parametrů. Požadovaný tlak v jednotlivých zónách matrace je nastavován absolutně pomocí potenciometrů nebo relativně pomocí tlačítek,“ upřesňuje Ing. Votrubec. Nová matrace se může podle něj uplatnit v hotelích, v nemocnicích nebo domech pro seniory, ale i v soukromých ložnicích. „V rámci projektu GAMA jsme dělali i průzkum trhu a odezva byla docela kladná. Vývoj je ukončen a k dispozici je několik funkčních vzorků. Já se už ale zabývám jiným výzkumem a nemám čas hledat výrobce. Je užitečné, když vysoké školy mají vlastní marketingová oddělení, která výsledky výzkumu a vývoje nabízejí pro komerční využití,“ konstatuje Radek Votrubec. Uznává ale, že to asi není na všech školách běžná praxe, a že si mnohdy musejí vědečtí pracovníci sami hledat kontakty, aby výsledky své práce dostali na trh. „Na vědeckou práci jim logicky zbude méně času. Možná to je škoda a plýtvání jejich schopnostmi,“ zamýšlí se. Jaroslava Kočárková
