Plasty mohou být tvrdé, nebo měkké. Co kdyby ale mohly být obojí? Odpověď na tuto otázku hledali vědci americké University of Texas v Austinu. Vyvinuli první plastový materiál svého druhu, který je na určitých místech měkký a jinde zase pevný. Časem by mohl nalézt uplatnění například v ohebné elektronice nebo robotech.
Adrian Rylski a jeho kolegové se inspirovali přírodními materiály, které mohou mít některé části pevné a jiné zase měkké a ohebné. Patří k nim kůže, svaly, těla měkkýšů nebo třeba nadzemní části dřevin. Vytvoření umělých variant takových materiálů přitom není jednoduché. Obvykle se používá více různých materiálů zároveň, což přináší nepříjemné problémy, například zhoršenou stabilitu na kontaktu různých materiálů. Badatelé přišli s revolučním řešením, které zahrnuje nový typ plastového materiálu. Po řadě nezdařených pokusů vytvořili polymer, jehož monomery obsahují katalyzátor, který reaguje na viditelné světlo, v tomto případě na záření levné modré LED. Po osvícení vybraných oblastí materiálu tímto světlem vznikne semikrystalický polymer s vlastnostmi podobnými gumě, který je pevný a tuhý. Může být až 10× pevnější než přírodní guma. Neosvětlené části polymeru zůstanou měkké a ohebné. Podle autorů nového materiálu jde o průlomový objev. Možnost ovládat krystalizaci polymeru, a v důsledku toho i jeho mechanické vlastnosti má velký potenciál pro výrobu komponent ohebné elektroniky, nejrůznějších medicínských zařízení nebo stále populárnějších měkkých robotů. Do budoucna se chtějí badatelé zaměřit na vývoj 3D objektů, které budou mít tvrdé a měkké části. /Stanislav Mihulka/
