Sítě z nanovláken mají v dnešní době velmi široké možnosti uplatnění. Využívají se ve tkáňovém inženýrství, filtraci vody, solárních článcích nebo třeba v pokročilých typech ochranných pancířů. Rozvoji takových aplikací ale v současnosti brání nepříliš efektivní postupy výroby nanovláken. Luis Fernando Velásquez-García z laboratoří Microsystems Technology na MIT společně se svým týmem vyvinul nové zařízení pro výrobu sítí z nanovláken. Zařízení dosahuje rychlosti výroby a účinnosti využití energie shodné s nejlepšími předchůdci v této kategorii. Jeho největší přednost je v tom, že značně omezuje rozdíly mezi jednotlivými nanovlákny. Právě homogenita použitých nanovláken je v řadě případů pro zvolenou aplikaci velmi významná. Předešlé zařízení pro výrobu sítí z nanovláken používalo komplexní výrobní proces a vyžadovalo izolovaný sterilní prostor. Nové zařízení je oproti tomu vybudované z komerční 3D tiskárny v hodnotě 3 500 dolarů. Výroba nanovláken je s ním nejen více spolehlivá, ale i mnohem levnější. Materiály z nanovláken se uplatňují v mnoha rozmanitých aplikacích především díky tomu, že mají vysoký poměr plochy povrchu ku svému objemu. To je velmi výhodné v solárních článcích nebo i v elektrodách palivových článků. Některými materiály z nanovláken projdou jen velmi malé molekuly, což lze využít v účinných vodních filtrech. Jiné jsou zase vzhledem ke své nízké váze výjimečně odolné, takže z nich je možné vyrobit osobní pancíř. Většina aplikací přitom požaduje, aby použitá nanovlákna měla určitý průměr. Na tom pak záležejí vlastnosti vytvořených nanomateriálů. Nové zařízení z MIT může produkovat buď jednotlivá nanovlákna, anebo nanovlákna spojená do nanosítě. Spojená nanovlákna jsou pro některé aplikace obzvlášť cenná, například pro tkáňové inženýrství.
