Dne 24. června 2009
byly slavnostně uvedeny
do provozu (za účasti
rektora ČVUT v Praze
prof. Ing. Václava
Havlíčka, CSc., a děkana
Fakulty strojní
ČVUT prof. Ing. Františka
Hrdličky, CSc.)
dvě úplně rekonstruované
velké posluchárny
označované čísly 266
a 366 ve 2. a 3. patře
budovy Fakulty strojní
ČVUT.
Současné budovy ve
vysokoškolském areálu
v Praze 6-Dejvicích,
v nichž sídlí dvě fakulty
ČVUT – Fakulta strojní
a Fakulta elektrotechnická
– byly dokončeny
v roce 1967, a to na
základě projektu z roku
1957 od architektů Františka Čermáka a Gustava
Paula. Jak svou architekturou, tak vnitřním
vybavením zejména velkých poslucháren
překročily tyto objekty rámec doby svého
vzniku. Nicméně po 42 létech se vnější prostředí
i dlouholeté užívání vnitřních prostorů
podepsalo jak na fasádách, tak na učebnách,
laboratořích a dílnách. V posluchárnách sice
v tomto období proběhla běžná údržba a drobné
instalace AV zařízení, např. v posluchárně
366 instalace dataprojektoru a instalace PC
do katedry, nicméně bylo nutné přistoupit ke
generální rekonstrukci budov, a to jak fasád,
tak zmíněných učeben, kanceláří členů akademického
sboru, laboratoří a dílen v hlavním
traktu včetně nutných rozvodů energií a provozních
médií.
I když vnitřní vzhled obou poslucháren ještě
před jejich rekonstrukcí vzbuzoval stále obdiv
tím, jak architekti viděli
při jejich projekci do
budoucnosti, pak naopak
zejména audiovizuální
technika pokročila za
uplynulých 42 let takovým
tempem, že dodatečné
instalace nových zařízení
a vedení příslušných
přípojek k elektrickým
plátnům dalším zařízením
v posluchárnách a k řídicím
jednotkám umístěným
mimo posluchárny
by vedly k tak zásadním
zásahům do stavební části
budov, že padlo zásadní
rozhodnutí provést generální
rekonstrukci obou
zmíněných poslucháren,
a to jak auditoria tak kateder.
Dále rekonstrukci
přilehlých prostorů (technických
kabin) včetně
instalace adekvátních AV
systémů a jejich propojení
se snímacím zařízením a projekčními plátny
i řídicími jednotkami, a rovněž prostorů před
posluchárnami 310 a 410 a v případě posluchárny
266 i bufetu Fakulty strojní.
Ivan Šiman