Efektivní recyklace materiálů je aktuálně velké téma a nejen ve světě průmyslu. Specifickou skupinu v této sféře tvoří předměty a materiály s obsahem drahých kovů. Běžný člověk si mnohdy neuvědomuje, kolik drahých kovů se nachází v předmětech denní potřeby, takže by ho ani nenapadlo je recyklovat. Drahé kovy jsou aplikovány a spotřebovávány také v průmyslové výrobě. Se zvyšujícími se cenami energií a drahých kovů je nutné zavést koncepční recyklační plán a hledat možnosti i technologie, jak tyto kovy znovu využít. Tuny drah ých kov ů v pr ůmyslu V České republice se za rok 2013 zrecyklovalo přibližně 100 t Ag, 3 t Au, 5 t Pt, 2,5 t Pd a 0,2 t Rh. Analyzujme si kupř. situaci okolo zlata. Z hlediska jeho recyklace jsou na předních příčkách USA a Itálie. Ročně recyklují více než 125 t tohoto kovu. Následují Čína a Indie. Na celém světě se každoročně recykluje přes 1600 t, což představuje 37 % světové nabídky zlata. Od roku 2007 došlo k 60% nárůstu objemu recyklovaného zlata. To potvrzuje klíčovou roli recyklace drahých kovů pro globální ekonomiku, zejména vzhledem k tomu, že těžba těchto kovů je značně limitována. A zapomenout nelze ani na ekologický efekt recyklace. Zásadní množství drahých kovů se zpracovává v automobilovém a elektrotechnickém průmyslu. Na tato dvě odvětví dohromady připadá cca 55 %. Výrazné množství kovů se spotřebovává na pájení a výrobu některých prvků elektroinstalace či integrovaných obvodů. Zhruba 20% podíl zaujímá chemický, petrochemický a sklářský průmysl. Chemický průmysl využívá drahé kovy v katalyzátorech. Sklářský při produkci plochého skla či speciálních prvků výtokových systémů a měření teploty. Vzhledem k narůstajícím nárokům na recyklaci z hlediska ekonomické výhodnosti pro zákazníka a environmentální legislativy v průmyslovém sektoru komerční společnosti vyvíjejí speciální recyklační technologie. Pomáhají zvýšit výtěžnost recyklace při zachování ekonomických kritérií a dodržování ekologických limitů. Na vývoji nov ých technologií se podílí rovn ěž SAFINA Úspěšně je zapojuje do výrobního procesu. Mezi nejvýznamnější a zároveň nejzajímavější zpracovatelské technologické celky patří reaktor na plazmové tavení PlasmaEnvi® a velkoobjemová elektrická elevátorová žíhací pec, včetně nového systému čištění odpadních plynů. PlasmaEnvi® je špičková technologie pro recyklaci použitých průmyslových katalyzátorů s obsahem drahých kovů. Ojedinělý plazmový reaktor operuje s teplotami až 10 000 °C. Součástí technologického celku jsou rovněž mikroturbíny, efektivně spalující vygenerované plyny. Podobnou technologii nenajdeme nikde jinde v Evropě. Vstupním materiálem pro plazmové tavení jsou odpady z petrochemického a chemického průmyslu. Jde převážně o katalyzátory s obsahem drahých a neželezných kovů a o odpady ze širokého spektra průmyslových odvětví. Takto lze už recyklovat i NiMH baterie. Plazmový reaktor, který tvoří srdce celé technologie, obsahuje plazmový hořák v centrální části klenby reaktoru. Nejdůležitějším výstupním produktem jsou kov nebo slitina, která je často kolektorem zlata a stříbra a kovů platinové skupiny. Dalšími dvěma produkty jsou odvalová struska a syntézní plyn. Odvalová struska je tavenina oxidů kovů s vysokou afinitou k O2 s relativně vysokým bodem tavení okolo 1400–1500 °C. Struska se podle složení používá ve stavebním průmyslu nebo v metalurgii železa a oceli. Je samozřejmě nutné zpracovávat i syntézní plyny vzniklé zplynováním organických částí materiálu. K tomu slouží speciální zařízení s kogenerační jednotkou s mikroturbínou. Umožňuje tento plyn opět energeticky využít. Konkrétně: základními složkami tohoto plynu jsou CO, H2, CH4 a plazmotvorný plyn. Výhřevnost závisí na druhu použitého plazmotvorného plynu, jeho množství a na chemickém složení vlastního zpracovávaného odpadu. Obecně lze konstatovat, že může činit až 25 MJ.m–3. Přelomov á technologie Elektrická žíhací pec pro termickou úpravu materiálů, společně s novým systémem čištění odpadních plynů, má v SAFINĚ zajímavý vedlejší efekt: využití plynu a energie, které se při spalování uvolňují. Materiál se do pece zakládá vsádkově, do nádob ze žáruvzdorné oceli. Žíhání probíhá při teplotě 800 °C po dobu 4–8 hodin podle typu, vlastností materiálu a jeho množství. Proces žíhání je možné regulovat vytvořením inertní nebo oxidační atmosféry pomocí dávek inertního plynu či vzduchu, nebo plynulým ovládáním teploty procesu a rychlosti jak ohřevu, tak chlazení pece. Při tepelné degradaci materiálů se začne uvolňovat velké množství zplodin plynného skupenství. Potrubím se odvádí do dopalovací komory, kde jsou dopalovány při teplotě až 1100 °C. Při této teplotě dochází k bezpečnému rozkladu látek, které by jinak znečišťovaly životní prostředí. Horký plyn se následně odvádí do výměníku tepla, kde odevzdá své zbývající teplo vodě. Následně projdou zplodiny (do nichž se dávkují sorbenty) filtrem. Ven odchází jen vyčištěný CO2, H2O a malé množství emisních plynů. Josef BŘÍZA, vedoucí Divize recyklace, SAFINA
