Na obavy z klimatických změn,
způsobených exhalacemi skleníkových
plynů, reaguje zpráva
o možnostech omezování emisí
uhlíkatých sloučenin pomocí nanotechnologií.
Zprávu vydala britská
společnost Cientifica. Popisuje 6
nanotechnologií, které jsou buď již
komerčně dostupné, nebo budou
uvedeny na trh během dvou roků.
Aplikace vycházejí ze šlechtění
materiálu na úrovni nanorozměrů
v zájmu snížení hmotnosti, lepších
tepelněizolačních parametrů, větší
pevnosti a efektivnějšího jímání
a ukládání energie.
Na prvním místě uvádí zpráva
aerogely. Na trhu jsou od roku 2003.
Používá se pro ně také název zmrazený
kouř. Jsou to mikroskopické bublinky
vzduchu obalené křemíkem.
Jsou velmi lehké, váží jen dvakrát
více než vzduch. Gel je průhledný,
lehký, pevný a má vysokou tepelněizolační
schopnost. Je to vynikající
materiál pro náhradu skla ve střešních
světlících a stropních oknech.
Gely lze také využívat při dopravě
zkapalněného zemního plynu.
Další nadějnou technologií jsou
organické sluneční články. Dosud
jsou fotovoltaické sluneční články
vyráběny z křemíkových desek,
které jsou poměrně drahé a křehké.
Plastikové sluneční články jsou vyráběny
z polymerů a nanočástic, které
vytvoří pružný a tenký film s fotovoltaickými
vlastnostmi. I když má
zatím nižší účinnost přeměny světla
na elektřinu, jednotka plochy článku
je ve výrobě levnější než klasická
křemíková deska. Nízká hmotnost
a mechanická odolnost fotovoltaického
filmu otevírá nové pole pro využití
této technologie.
Novou technologií je i katalyzátor
zlepšující spalování v dieselových
motorech. Je už užíván v Turecku
a na Filipínách. V USA probíhá
povolovací řízení. Ve zkušebních
provozech bylo dosaženo o 10 % vyšší
energetické efektivnosti spalování
a množství emisí se snížilo o 15 %.
V celém světě probíhají zkoušky
vozidel s palivovými články. Podle
názoru autorů zprávy lze očekávat
uvedení vozidel s palivovými články
na trh během roku 2009. Palivové
články využívají fyzikálněchemické
reakce vodíku s kyslíkem k výrobě
elektřiny, přičemž zplodinou je voda.
Vozidlo je poháněno elektromotory.
Hlavním problémem, který bude
nutno řešit, je výstavba vodíkových
plnicích stanic, jež by se měly stát
obdobou současné sítě benzinových
stanic. Automobilismus se nemůže
vrátit do dob, kdy se benzin do auta
kupoval v drogerii nebo lékárně.
Cientifica ve zprávě oprávněně
vyzdvihuje revoluční význam zvládnutí
výroby superkondenzátoru jako
akumulátoru energie. Kondenzátory
využívají fyzikální jev, že dvě elektrody
oddělené tenkým izolantem si
udržují elektrický náboj. Velikost
náboje je dána plochou elektrod
a dielektrickými vlastnostmi izolantu.
Pokroky nanotechnologií umožnily
vyrobit dielektrikum i materiál
elektrod s takovými parametry,
že kondenzátory z nich sestavené
dokáží nahradit olověné kyselinové
akumulátory, používané například
v automobilech nebo lithium-iontové
akumulátory. Zkoušky v hybridních
automobilech a mobilních telefonech
již probíhají. Dosah tohoto objevu je
však mnohem větší, protože kondenzátory
jsou lehčí a levnější než klasické
akumulátory. Jsou také odolnější
proti poškození proudovými rázy,
což je vynikající přednost.
Nanotechnologicky komponované
materiály jsou další nadějnou
sférou proto, že mohou v některých
konstrukcích nahradit ocel a hliník,
jejichž výroba je energeticky velmi
náročná. /šmí/